Na špionážní akčňák Guye Ritchieho Operace Fortune: Ruse de guerre se kvůli odkladům čeká už skoro rok. Jason Statham a jeho parta jsou ale konečně tady a připravení zachránit svět před Hughem Grantem a tajemnou zbraní, kvůli které spousta lidí umře. Mají se James Bond a Ethan Hunt začít bát nové konkurence? 

Jak to vidí Rimsy:
Rozhněvaný muž před rokem a půl ukázal, že Ritchie sice rád vaří podle svého osvědčeného receptu, ale nebojí se ho aspoň trochu upravit – třeba minimalizací humoru či narativními hrátkami. O to více působí Operace Fortune jako překvapivý krok zpět, respektive krok do té nejbezpečnější možné zóny. Cary Elwes jako nezávislý agent pracující pro britské ministerstvo dává dohromady tým profíků složený z pěstí Jasona Stathama, hackerských schopností Aubrey Plaza a přesné mušky Bugzyho Malona. Zároveň je nám hned na začátku řečeno, že vlastně všichni umí všechno, takže není třeba se bát, že by si někdo z hrdinů v některé situaci neporadil.

A opravdu, následující bezmála dvě hodiny sledujeme skupinku fyzicky i psychicky bezchybných jedinců, kteří si se všemi problémy poradí a u toho stíhají kulometně hláškovat. Bezva a dál? Dál… nic. Ritchie občas nějakou scénu záměrně nedopoví, abychom se její pointu dozvěděli o chviličku později, ale žádné tajemství ve vzduchu není, stejně tak se nedočkáme ani dechberoucích zvratů. Výsledkem je zvládnuté řemeslo, které po dobu stopáže udrží diváckou pozornost. Ritchieho fanoušci ale už tohle všechno znají, a to až příliš dobře.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Fajn oddechovka a kdyby byl za kamerou někdo jiný, asi bych o filmu mluvil nadšeněji. Ovšem od Ritchieho jsem přeci jen možná čekal trošku víc. Samotný tým je super, zápletka ohraná, ale pro tenhle žánr dostačující a hezky se na to kouká. Občas to však vypadá, jakoby Ritchieho nikdo nehlídal a zapomněl, že točí film, který by měl mít necelé dvě hodiny a i ty necelé dvě hodiny fungovat. Akční momenty jsou OK, Aubrey Plaza dovede i tady být okouzlujícím způsobem divná a Jason Statham je drsňák. Jenže jako celek to prostě moc nešlape. 

Celá dějová linka s Joshem Hartnettem tu působí jako zbytečný přílepek a film jakoby se zapomínal v jednotlivých scénách a často je trochu zbytečně protahuje. A díky tomu se pak v situacích, které mají posouvat děj, strašně spěchá a dohání chybějící čas. Rve se tu richieovská osobitost a hravost se snahou natočit přeci jen trošku normálnější velkolepou akční podívanou. A dost často se ty dva styly úplně nepotkají. Ve filmografii tohohle britského režiséra tak jde nakonec o průměrný kousek. A je to škoda. 

Recenzi čekejte velmi brzy