Na pokračování komerčně nejúspěšnějšího filmu všech dob jsme museli čekat zatraceně dlouho, ale James Cameron je konečně zpátky a s Avatar 2: The Way of Water se vrací na Pandoru. Povedlo se mu i tentokrát natočit blockbuster, který přepíše filmové dějiny? 

Jak to vidí Rimsy:
Kde jenom mám ten gamepad? Tahle věta mě první skoro dvě hodiny napadala překvapivě často. Promítání ve 48 FPS je skutečně nezvyk a zážitek se blíží spíše sledování videoherních cut-scén než běžného filmu. Když kamera občas najede blíže směrem k postavě, čekal jsem přepnutí do pohledu první osoby a zahájení hry. Ale nestalo se. Pokud se chcete podobnému zklamání vyhnout, doporučil bych pro sledování filmu přece jen konzervativnější formát. 

Jinak ale 3D vypadá krásně a nepochybně se časem vyrojí množství detailních analýz ohledně průlomového záběrování akce v lese i ve vodě. Přesto se však zdá, že akční scény jsou jen něčím vedlejším, jakýmsi pozlátkem, jímž musel být opentlen mnohem komornější příběh. V něm se už téměř nevyskytují lidé a pro Sullyho, jeho rodinu a kmen nejsou hrozbou těžařské korporáty, nýbrž starý známý plukovník v avatařím těle. Epika zůstala, ale měřítko se poněkud zmenšilo – Sully chce hlavně ochránit rodinu před svým fanatickým pronásledovatelem a vše ostatní ustupuje do pozadí. 

Každopádně není pochyb o tom, že režisér Pirani II má své dílo pevně v rukou a náklonnost k vodnímu prostředí dovede přetavit v opravdu obří množství působivých výjevů, jimž vládne nesmlouvavá kritika komerčního lovu velryb. Než se Jake Sully naučí, že občas je nejlepší obranou útok, uplynou více než tři hodiny, přesto je i napodruhé radost je pod Cameronovým dohledem strávit. O revolučnosti či přelomovosti díla bych však měl pochyby…

Jak to vidí Mr. Hlad:
Jestli to i tentokrát bude revoluce, to se neodvážím hádat, ale kdyby se mě před pár hodinami někdo zeptal, jak si představuji druhého Avatara, popsal bych mu asi tohle. James Cameron se vrací na Pandoru a i když mění prostředí a do jisté míry i hrdiny, od začátku je evidentní, že chce tenhle návrat pojmout bez experimentování a zbytečných hračiček. Pokud tedy patříte mezi lidi, kteří posledních pár týdnů mají potřebu říkat všem okolo, že je Avatar nezajímá, tak na něj nechoďte. Cameronovi to je jedno, protože sequel natočil tak, aby se líbil fandům jedničky a nejspíš hlavně jemu. 

I proto se vydáváme pod vodu a je to výprava, ze které se tají dech. Všechny ty nové potvory, fauna a flora, ale i nové vodní a podvodní vynálezy opět zlého lidstva jsou designově lahůdkové a krásně se na to kouká i ve chvílích, kdy už se nějakých dvacet minut vlastně vůbec neposouvá děj. Vypadá to přesně tak nádherně, jak byste od Camerona čekali. 

U toho děje ale nakonec přeci jen nějaké změny taky jsou. Víc prostoru tu dostávají potomci hlavních hrdinů z jedničky a Cameron pro každého z nich připravil vlastní příběh, ve kterém musí překonat překážky a dosáhnout něčeho… hrdinského. Ať už je to schopnost obstát v očích otce, nebo vyhození obří bojové lodi do povětří. Díky většímu množství hrdinů to šlape a je dobře, že se Cameron zaměřil právě na nové postavy, protože i přes veškerou jeho snahu ukázat nová zákoutí Pandory, ten wow efekt z jedničky se mu nepovedlo úplně zopakovat. A snad to ani nešlo. Moje jediná výraznější výtka tak směřuje k nedostatku skutečně silných emotivních momentů, ale ve srovnání dejme tomu s posledními marvelovkami je i tak druhý Avatar v soutěži blockbusterů úplně jinde. 

Recenzi čekejte velmi brzy.