10. Špinavé ulice, 1973

Na začátku 70. let už byl Scorsese podepsán pod režií dramat Kdo to klepe na moje dveře a kriminální road-movie Bertha z dobytčáku, ani v jednom případě se však nejednalo o původní Scorseseho projekt. Na radu slavného Johna Cassavetese se tedy třicetiletý rodák z New Yorku rozhodl zúročit své zkušenosti z vyrůstání v italské čtvrti. Harvey Keitel zde ztvárnil Charlieho, mladíka italsko-amerického původu, který se ocitá mezi nevýhodným přátelstvím se zlodějíčkem Johnnym (začínající Robert De Niro), láskou k jeho sestřenici Terese (Amy Robinson), přísně katolickou výchovou a prací pro místního mafiánského bosse. Rámcový příběh je však spíše záminkou k vykreslení drsného života na ulici, jak si jej Scorsese pamatoval. Právě v tomto filmu zahájil leckteré dlouhotrvající spolupráce s herci i štábem a ozkoušel si možnosti stylu i témat, jimž se v pozdějších filmech často věnoval. I dnes je film zajímavý hlavně jako náhled na režisérovy rané inspirační zdroje a pro realistickou atmosféru velkoměstské džungle. (Rimsy)

9. Věk nevinnosti, 1993

Výborné kostýmní drama, které je ale přeci jen trochu v zákrytu Scorseseho proslulejších a dravějších počinů. „Silnou mužskou roli pro Roberta De Nira“, kterou najdete v drtivé většině Martyho filmů (třetinu z nich hraje Leonardo DiCaprio), tu ztvárnil jiný režisérův oblíbenec, a to multioscarový Daniel Day-Lewis. A nutno uznat, že jeho sošné vzezření se do dobové látky na konci 19. století možná hodí o poznání líp. Perfektně zinscenovaná dobová podívaná, která adaptuje Pulitzerem oceněnou knižní předlohu, okouzlí překvapivě subtilní romantikou a jemnými i něžnými emocemi, servírovanými skrze rozechvělé krásné tváře Michelle Pfeiffer a Winony Ryder. Film s možná nejméně zřetelným otiskem mistrova rukopisu, přesto velmi působivá, silná podívaná, které vůbec nehrozí obvyklá koženost a strnulost kostýmních velkofilmů. (Cival)

8. Král komedie, 1982

V roce 2019 si spousta lidí řekla: „Wow, ten Joker je hrozně originální film!“ Tahle skupina diváků však očividně minula Krále komedie, jednu z méně známých Scorseseho pecek. Příběh patolízala Ruperta Pupkina (Robert De Niro), jenž se chce stát komikem a otravuje proto slavného Jerryho Langforda (Jerry Lewis), je samozřejmě přiznaným předchůdcem komiksového hitu – De Niro v Jokerovi nehraje Lewisovu roli náhodou. A jak už to podobných inspirací bývá, desítky let starý originál je lepší než jeho úspěšnější nástupce.

V čem? Inu, Král komedie je mrazivá a skvěle natočená satira showbyznysu, která je dnes možná ještě aktuálnější než kdysi. Razí totiž oblíbenou poučku, že s vytrvalostí a podivínstvím nejdál dojdeš, a prakticky v žádné scéně nehraje na jednu notu. De Nirův hrdina tu osciluje mezi utlačovaným sympaťákem a totálním podivínem tak důkladně, že nikdy nevíte, co udělá v další scéně. Měli byste mu fandit? Měli byste se bát toho, co provede? Anebo se do těchhle jednoduchých rovin vlastně nejde vejít? Scorseseho film vás samozřejmě odmítne vést za ruku a výsledkem je fascinující podívaná, která patří mezi to nejzajímavější, co kdy Marty natočil. (KarelR)

7. Zuřící býk, 1980

Na základě autobiografie boxera Jakea LaMotty sepsali scénář pravidelní Scorseseho spolupracovníci. Mardik Martin se podepsal už pod sociální kriminálku Špinavé ulice a muzikálové drama New York, New York, Paul Schrader zase položil základy k ikonickému Taxikáři. Vzhledem k těmto jménům není divu, že boxerská biografie těžící z popularity Rockyho nechtěla sledovat pouze kariérní vrcholy a pády špičkového sportovce, ale zaměřila se i na psychologické aspekty bezesporu problematické LaMottovy osobnosti. Fyzicky obětavý výkon Roberta De Nira v hlavní roli nikoho nepřekvapí, což platí i pro skvělý střih Thelmy Schoonmaker. Oba umělci se právem dočkali oscarových ocenění, pochvalu si však zaslouží i černobílá kamera Michaela Chapmana, snímající každé z boxerských klání trochu odlišně. Snímek se nevyhýbal ani znepokojivému násilí a dodnes patří mezi nejoriginálnější a nejsilnější výpovědi o životě vrcholových bojovníků. (Rimsy)

6. Vlk z Wall Street, 2013

Ani po téměř deseti letech nemůžu vlastně uvěřit, že tuhle naspeedovanou jízdu na všelijakých drogách natočil tehdy čerstvý sedmdesátník Scorsese. Energický, podvratný a šílenými nápady přeplněný příběh Jordana Belforta totiž na první pohled působí dojmem, jako by ho točila talentovaná mladá krev v rozpuku a ne tvůrce, který v předchozích letech natáčel o něco uhlazenější kousky s oscarovými ambicemi. O to víc však vyplouvá na povrch Scorseseho jedinečnost, kdy režisér svou dravostí a servírováním jedné ikonické scény za druhou dokáže vyškolit i mnohem mladší ročníky a ještě do toho natočit jeden z nejpamátnějších filmů své kariéry. A jako bonus přihrál Leonardu DiCapriovi jednu z jeho nejlepších rolí, za kterou měl toho zlatého plešouna opravdu dostat. Boží dramaticko-komediální sonda do světa kapitalismu, která se jen tak neomrzí. (Spooner)