Šťastné a veselé (2005, Christian Carion)
I během války chodí Ježíšek. Jen je potřeba mu trošku pomoci. Šťastné a veselé vycházejí ze skutečné události, jakkoliv byla absurdní. Na Štědrý večer 1914 trávili vojáci Vánoce sami v zákopech. Daleko od rodiny a svých nejbližších, ale stejně daleko i od vyhlídky na konec strašlivého konfliktu. A začalo se to podepisovat i na jejich náladě. Kdo by sakra chtěl střílet po lidech během Vánoc? Vojáci z Francie, Skotska a Německa se tedy rozhodnou vyhlásit na svátky neoficiální a neschválené příměří. Jenže příměří dřív nebo později skončí. Budou však schopni střílet na lidi, s nimiž trávili ještě nedávno Vánoce? 

Šťastné a veselé je dojemné drama, které se pokouší ukázat, že i v zákopech a mezi nepřáteli jsou jen obyčejní lidé, které jen semlely dějiny. Režisér a scenárista Christian Carion sice občas trochu moc tlačí na pilu a samotní hrdinové by mohli být trochu komplexnější, ale jako doják funguje jeho film víceméně bezproblémově. Jen jaksi naivně. Na druhou stranu naivita je ve válce taky potřeba (Mr. Hlad)

Rytíři nebes (2006, Tony Bill)
Blaine Rawlings je mladý Texasan, jenž jako dobrovolník odjíždí do Francie bojovat v první světové válce. Chce létat, sestřelovat protivníky z nebe a stát se hrdinou. Jenže on i jeho spolubojovníci rychle na frontě zjistí, že realita se od jejich představ hodně liší a že jejich němečtí protivníci se s nimi rozhodně nebudou párat. Přežijí jen ti nejlepší, nejodhodlanější a nejodvážnější. A ti, kteří co nejdříve pochopí, že válka není dobrodružství, ale peklo. Jenže společné zážitky z bojů o život, přátelství a nejistota, co může přinést zítřek, z nich nakonec udělá opravdové válečníky. 

Rytíři nebes jsou film producenta Deana Devlina. Toho Deana Devlina, jenž pomohl na svět filmům jako Den nezávislosti, Univerzální voják nebo Geostorm: Globální nebezpečí. Očekávat tak od jeho Rytířů nebes film, který by realisticky popisoval letecké souboje nad bojišti první světové války, by bylo hodně naivní. Rytíři nebes jsou spíš Top Gun z první světové. James Franco i jeho parťáci se podobně jako Maverick musí naučit krotit své ambice a ego, aby se z nich stali skuteční králové nebe. Je to podobně naivní, lehce pitomé, ale nakonec vlastně i celkem zábavné. Realistické ztvárnění hrůz prvního globálního konfliktu však raději hledejte jinde. (Mr. Hlad)

Válečný kůň (2011, Steven Spielberg)
Jeden z nejlepších filmů roku 2011 podle American Film Institute a National Board of Review se dočkal šesti nominací na Oscara… a neproměnil ani jednu z nich. Překvapuje vás to? Mě ani ne, protože je Válečný kůň až příliš velká kýčařina. Spielberg tu jel spielbergovský mód na 120 % a snažil se vzkřísit slovutnou hollywoodskou malebnost, kromě technické dokonalosti toho však jeho výlet do první světové války moc nenabídnul.

Jasně, měřítko je patřičně epické, většina herců špičková a dojde i na hrstku opravdu impozantních scén. Pokud mě však nešálí paměť, většinu ze 141 minut zabírá putování dřevěného Jeremyho Irvinea za jeho věrným koníkem, čímž se řada lidí nefalšovaně pronudila. V rámci nejlepších filmů z první světové tenhle kousek přehlížet nejde – už kvůli Spielbergově preciznosti co se týče filmařské realizace, výpravy a hrstky dalších parametrů. Kdyby se však tenhle žebříček nestavěl podle data premiéry, ale podle kvality, okupoval by Válečný kůň jeho nejspodnější příčky. (KarelR)

1917 (2019, Sam Mendes)
Když před lety imf v prvních dojmech na MovieZone napsal, že nový film Sama Mendese hltal od prvního do posledního záběru, pousmál jsem se. Už dlouho před premiérou samozřejmě všichni věděli, že se tvůrčí tým v čele s geniálním kameramanem Rogerem Deakinsem pokusil o něco zdánlivě nemožného a natočil válečný biják jakoby na jeden záběr. Putování dvou odvážných pěšáků zákopy a zuboženou krajinou (hořící vesnice bere dech) naštěstí není obětí formálního experimentu. Každé zaškobrtnutí může znamenat smrt a divák přisátý na chlapcích v uniformách za úspěch těžké mise dýchá.

Sam Mendes si 1917 natočil sám pro sebe, protože v rodině měl dědečka hrdinu, který válečnou vřavu zažil na vlastní kůži. Na rozdíl od podobně osobního Fincherova Manka však vzniknul snímek, který má co říct i nám ostatním. Zapomeňte na glorifikování hrdinů, levné zvraty a uspokojivé momenty, kdy světlá strana síly porazí tu temnou (tedy Němce). Tady jde jenom o to přežít a dojít na konec cesty. A na samotný závěr budoucím generacím přesvědčivě sdělit, že válka je kur*a. (TedGeorge)

Kingsman: První mise (2021, Matthew Vaughn)
Matthew Vaughn vytrvale ukazuje, že si v Hollywoodu jede to svoje, což si v současnosti může dovolit jen hrstka blockbusterových režisérů. Prvními Kingsmany umetl cestičku pro Deadpoola, ve druhých ukázal, že se opravdu nebojí jít za hranu, a v „prequelové trojce“ se vyřádil snad ještě divočeji. Občas se objeví geniální akční scéna (souboj s Rasputinem!), občas boží hláška Ralpha Fiennese a občas se tu mává s dějinami způsobem, z něhož si historici musí trhat vlasy. Kdo by se však na Vaughna mohl zlobit, když je v tom všem vlastně konzistentní?

Jistě, První mise má řadu nemilých problémů – třeba málo prostoru pro vedlejší postavy a studeného Harrise Dickinsona. Jako možná nejdivočejší výlet do první světové války, co se kdy objevil v kinech, ale rozhodně stojí za vidění, protože se tu Vaughn utrhnul ze řetězu zase trochu jinak. Stačí si vzpomenout třeba na řežbu v zákopech, s níž se předtím nikdo takhle nevypořádal. Jo a už jsem zmiňoval, že je tu Ralph Fiennes jako vždycky v luxusní formě? (KarelR)

A na jaký film z první světové války nedáte dopustit vy?