Lawrence z Arábie (1962, David Lean)
První světovou válku máme zafixovanou jako tragickou etapu lidských dějin, během níž zubožení vojáci umírali po milionech v zablácených evropských zákopech. Konflikt však nedostal přízvisko „světová“ náhodou. Ve filmu sledujeme ambiciózního britského důstojníka T.E. Lawrence, jenž je vyslán koloniální mocností na Blízký východ. Je pověřený zdánlivě nesplnitelným úkolem: sjednotit rozhádané arabské kmeny v boji proti společnému nepříteli – tedy Osmanské říši stojící na straně Trojspolku.

Lawrence z Arábie je jedním z nejzásadnějších velkofilmů všech dob a vidět by ho měli nejenom fanoušci válečných filmů, ale vážně úplně všichni. Peter O´Toole v hlavní roli tvrdohlavého důstojníka oslňuje svým bezchybným výkonem a blonďatou hřívou. Megalomanskou a skoro až chorobně pečlivou výpravu s fantastickými pouštními scenériemi se dodnes nepodařilo překonat. Steven Spielberg hypeuje tří a půl hodinový dobrodružný epos všech eposů celý život. Takže na co ještě čekáte? Výjimečný (a dost neuvěřitelný) příběh je každopádně nutné vidět na co největším plátně. Na tabletu ta excelentní filmařina vážně nevynikne (TedGeorge)

Doktor Živago (1965, David Lean)
A ještě jednou David Lean, který mezi lety 1957 a 1965 natočil trojici epických fresek s válečným podtextem. Po Mostu přes řeku Kwai a Lawrenci z Arábie si vybral samizdatový román Borise Pasternaka Doktor Živago, který se rychle stal jedním z nejzásadnějších literárních děl vůbec. Pasternak i za něj koneckonců obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Na pozadí významných historických událostí z počátku 20. století sledujeme životní pouť doktora Jurije, který se jenom těžko vyrovnává s kvapnými společenskými změnami v carském (a později bolševickém) Rusku.

V prvním plánu je filmový Živago tragickým milostným příběhem, kde nám Omar Sharif jako Živago a éterická Julie Christie v roli jeho osudové lásky Lary lámou srdce stejně intenzivně, jako náhodné setkání dvou spřízněných duší v Leanově Poutu nejsilnějším. V tom druhém se jedná o obžalobu malých a zlých lidí, kteří se v největší zemi světa dostali k moci, načež vyzbrojení „ušlechtilými“ myšlenkami začali cíleně likvidovat inteligenci. Já osobně ho však vnímám i jako silně protiválečný film. S pomocí smutných (nicméně vizuálně úchvatných) výjevů, které doprovázejí první světovou na východní frontě, vyniká síla doktora, který navzdory vší mizérii okolo miloval, léčil, pomáhal a psal. (TedGeorge)

Gallipoli (1981, Peter Weir)
Peter Weir byl na začátku osmdesátých let uznávaným australským režisérem, svoje nejslavnější snímky jako Společnost mrtvých básníků, Svědek nebo Master and Commander měl ale ještě před sebou. Jenže právě po Gallipoli o sobě dal pořádně vědět i mimo rodnou zemi. Bitva o Gallipoli si vyžádala téměř půl milionu lidských životů a na straně Britů tu bojovali i jednotky ANZAC, tedy australsko-novozélandský sbor. Proč? Protože se to od nich jako od obyvatel země, která je součástí britského impéria, automaticky čekalo. 

Jenže podle samotných tvůrců nejde vyloženě o válečný film. Konec konců na válku jako takovou dojde až ke konci a jsou to solidní jatka. Weir vyprávěl o jiných tématech než o utrpení. O kamarádství, mládí a především o ztrátě nevinnosti. Dvojice přátel, idealistický Archy a cynik Frank, se i přes svůj rozdílný pohled na svět rozhodnou vstoupit do armády. Nevědomost hrdinů, jejich naivita a nerealistické očekávání toho, co se bude dít, až je pošlou ze zákopů zaútočit, se tu na konci střetává s krutou realitou války, kdy lidský život může skončit během zlomku vteřiny. A kdo má to štěstí, že přežije, už nikdy nebude stejný. (Mr. Hlad)

Mrtvá hlídka (2002, M.J. Bassett)
Skutečných hrůz bylo v zákopech dost a dost. Hlad, špína, krysy, špatné jídlo a voda a pochopitelně i nepřátelé, kteří jen čekali na to, aby mohli někomu ustřelit hlavu. A konec konců i vlastní nadřízení ochotní hnát svoje vojáky do předem prohrané bitvy. Jenže v Mrtvé hlídce zažili hrdinové ještě horší věci. M.J. Bassett má za sebou třeba i hororovou Pustinu nebo hodně fajn Solomona Kanea, takže diváci vědí, že na drsné příběhy má nos. A platilo to i o celovečerní debutu, který se natáčel v Česku. 

Skupina britských vojáků, mezi nimiž jsou třeba Jamie Bell nebo Andy Serkis, se ocitli za nepřátelskou linií a během mlžné noci se rozhodnou schovat v německých zákopech. Po masakru protivníků nechají na živu jednoho jediného a ten blábolí cosi o tom, že v zákopech se usídlilo zlo a nutí vojáky, aby se navzájem pozabíjeli bez ohledu na to, na čí straně bojují. Šílenství z válečného pekla? Možná. Jenže brzy se začnou dít věci, které se nedají dost dobře logicky vysvětlit. A dojde i na umírání… M.J. Bassett servíruje levnou, ale vcelku působivou a atmosférickou hororovou podívanou z atraktivního prostředí, kde dojde jak na strach, tak i na pár pěkně krvavých momentů. I když je Mrtvá hlídka v základu béčko, svoje kvality má. Ovšem jako seriózní pohled na první světovou válku se pochopitelně brát nedá. (Mr. Hlad)

Příliš dlouhé zásnuby (2004, Jean-Pierre Jeunet)
Pokud vás děsí představa, že strávíte více než dvě hodiny s Audrey Tautou při hledání ve válce ztraceného snoubence (RIP Gaspard Ulliel), přičemž dějová linka je vyprávěna chaoticky a rozhodně ne strhujícím způsobem, asi vás ke sledování melancholického bijáku nenalákám. Režisér, který na konci devadesátých let křísil Vetřelce a se svou Amélii okouzlil (ještě před zbytkem světa) Karlovy Vary, je prostě svůj. Jeunet je chvílemi hektický, občas až kýčovitě romantický a ve své zákopové detektivce i překvapivě autentický a krutý.

Scény, ve kterých pádí stovky pěšáků vstříc kulometné a dělostřelecké palbě, jsou prokládané o trochu méně působivými mírovými momentkami. Právě kontrast válečných hrůz s bezelstnými kukadly věrné Audrey je působivý, byť možná trochu laciný a okoukaný. Na poměry evropského filmu měl režisér k dispozici obří 55milionový rozpočet a na výsledku je to naštěstí vidět. Můžete se těšit na vizuálně podmanivé scény, u kterých si řeknete „wow“. Akorát jsou rozesety velmi střídmě a nahodile. Co tedy dodat na závěr? Pro fanoušky Jean-Pierre Jeuneta se jedná o jasnou volbu. Ti ostatní by měli být spíše opatrní. (TedGeorge)