Nová adaptace slavné ho Remarqueova románu Na západní frontě klid se točila v Česku, filmaři do ní narvali solidní rozpočet a Netflix ji posledních pár týdnů celkem hlasitě propaguje. Německo film posílá na Oscary, trailery byly hodně působivé a současná situace na Ukrajině jen potvrzuje nadčasovost celého tématu. Je ale nová verze Na západní frontě klid i dobrý film? 

Jak to vidí Spooner:
Po řemeslné stránce se musí němečtí sousedé přeci jen pochválit. Ve spolupráci s Netflixem totiž vytvořili opravdu opulentní a vizuálně podmanivou válečnou vřavu, která svými kamerovými hrátkami i výpravou za Mendesovým 1917 příliš nezaostává. V jednotlivých záběrech či jistých scénách pak dokáže být snímek působivý a v bitvách je správně efektní i v rámci žánru „divácky líbivý“. Jenže i přes řadu kladů a mnohdy správně drsnou a špinavou atmosféru nedokáží tvůrci zakrýt fakt, že pod povrchem je snímek vlastně zcela plochý a generický. Což je u adaptace nejsilnějšího románu všech dob docela problém.

Autoři se zásadními a nestárnoucími motivy pracují buď ledabyle, nebo je pro jistotu rovnou vyhazují z okna. V místech, kde je knižní originál neskutečně silný, intenzivní a realistický nová verze bohužel jen přešlapuje na místě a předkládá emocionálně prázdnou podívanou, v níž se postavám ani na vteřinu nedokážete dostat pod kůži a jejich tragické osudy vás tu nechají naprosto chladným. Ve výsledku tak jde i přes parádní pozlátko o ve skrze žánrový průměr, jenž sice dokáže sdělit, že válka je svinstvo, jedinečnost předlohy však byla přeci jen jinde a zde si divák postupem času spíše jen odškrtává známá klišé. Místo válečné pecky jsme tak dostali jednu z nejvíce promarněných šancí roku.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Jakoby si tvůrci řekli, že román četl nebo alespoň zná úplně každý, a tak není moc třeba se jím zabývat a řešit na plátně ta náročnější témata. Jako třeba nitro hrdinů, co se jim odehrává v hlavě a jak válečné utrpení a konfrontace představ s realitou změní jejich vnímání světa. Filmové Na západní frontě klid je o tahle témata a především o skutečně zajímavé postavy osekané na minimum a výsledkem je film, který je velký, hlasitý, protiválečný, výpravný, ale jaksi pitomý. Ne v tom, co sděluje, ale jak to sděluje. 

Dvě a půl hodiny válečného pekla, které je výtečně natočené a v těch správných momentech velmi působivé, se časem okouká, když v něm pobíhají hrdinové, kteří reálně nejsou zajímaví. A díky tomu celé Na západní frontě klid postrádá emocionální hloubku a nakonec i skutečnou konfrontaci jedince s válečnou a propagandistickou mašinérií. Nová adaptace je výpravná a efektní řežba, která ovšem pod svou velkolepou skořápkou schovává buď klišé, nebo prázdno. A nebo obecné pravdy o tom, že válka je špatná a umírají v ní lidé. Kdyby se to jmenovalo jinak, byl bych asi smířlivější. Ale jako adaptace nejslavnějšího protiválečného románu všech dob je to celé poměrně plytké. 

Jak to vidí Cival:
Obsahově generické válečné peklo, u něhož cítím jako výraznou nevýhodu, že jsem četl fantastickou předlohu a považuju ji za jednu z nejpůsobivějších knih všech dob. S jemně vystavěným vyprávěním, pevným sepjetím s postavou a perfektní reflexí toho, jak je mladická naivita a nevinnost konfrontována nejdřív s nároky a zájmy státu, a pak i s nepředstavitelným válečným peklem. A tyhle nejsilnější devízy předlohy ve filmu nevidím, protože tady se jde víceméně rovnou do války, na monotónní, byť krásně hrůzná jatka. 

Lze sice obdivovat mohutná production-values, náramná kamerová cvičení (v nich ale bylo 1917 o poznání dál), perfektní výpravu i masky, ale k hlavní postavě jsem se (nejen emočně) nedostal vlastně ani na chvíli. A ani v rovině válečných atrakcí se nejde na dřeň, protože knižní výjevy s hordami krys a roztrhanými koňmi byly taky někde jinde. Opravdu úplně jinde je ale akcent na podepsání kapitulace, který svojí zkratkovitostí nestrhne jako politická tragédie, ani moc nepadne ke zbytku. Zkrátka lichá adaptace s dost nepochopitelnými tvůrčími rozhodnutími, kvůli kterým mě snímek nikdy úplně nestrhl a nevtáhl do života svých postav.

Jak to vidí Imf:
Jak říká Mr. Hlad, je to hezký, ale k... kdyby se to jmenovalo jinak, stejně by to sotva dotáhlo na smířenou šestku až sedmičku. Ano, řemeslo se Němcům upřít nedá. Umí to krásně zarámovat, krásně oplácat blátem a kromě bomb bez ustání dropují i basovou linku, ale v důsledku je to jen vyprázdněné audiovizuální dílo. Mendes se svou 1917 dokázal zůstat komorní, protože se zuby nehty držel jednoho protagonisty. Tady utíkáme k politikaření, čímž se trhá ona slibná úvodní linka, kdy si nemáme být jistí, kdo je vlastně hrdinou.

Nechci tady šít do filmařů kvůli tomu, že nerespektovali knihu, ačkoliv v tomto případě bylo zbytečné jejich poselství o Remarqua opírat, protože silná osobní výpověď o peklech první světové - jakkoliv všeobecně známých - by uspěla i sama o sobě, tím spíš v dnešním společenském klimatu. Potíž je s celkovou neobratností v rozvoji postav i děje, kdy se jednoznačně ukazuje, že nejen vkus, ale ani talent si za peníze nekoupíš. Jednoznačná škoda, protože při lepším uchopení mohl mít Netflix skutečné oscarové želízko v ohni a zároveň i film, o němž by se vzrušeně mluvilo. Místo toho se pod recenzí utkají knihomolové s fanoušky povrchního zákopového slasher porna. Jestli máte pocit, že jste někde mezi, a proto můžete být tím třetím vzadu, co se směje, budou pro vás ty dvě a půl hodinky stopáže zatraceně dlouhé.

Recenzi čekejte velmi brzy