Dwayne Johnson je asi největší filmová hvězda současnosti a stal se jí díky tomu, že je nabušenec, ale pořád hlavně velký sympaťák. A taky proto, že si umí vybírat role. S komiksovkami ale zatím žádné zkušenosti nemá, pokud si odmyslíme animovanou DC Ligu supermazlíčků. Teď se to ale mění, do kin totiž míří jeho Black Adam, drsňák, který má ke klasickému klaďákovi docela daleko a i ti nejmocnější hrdinové DC Universe jsou z něj značně nervózní. Jak se nám jeho první filmové dobrodružství líbilo? 

Jak to vidí do_od:
Darkneeeeeeeess! Jo, temnota v podání Rocka znamená hodně mračení, mrtví nonamové, šlehající plameny a rádoby krutopřísná backstory. Black Adam všech těchto prvků má až až, taky je to ale dějově prázdný konstrukt, naprosto bezvýznamný produkt, ve kterém se nic nestane, nic nemá žádný dopad, a jakékoli pokusy o poselství nebo heroické přesahy jsou tu naprosto umělé a vlastně i celkem k smíchu. Možná i proto pak scénář musí za každou cenu v každé situaci protlačit pět zbytečných replik navíc, které mi ke konci filmu už doslova lezly ušima tak, že jsem se chytal za hlavu (za mnou seděl jen Rimsy, takže jsem nepřekážel). Nerad tuhle otřepanou frázi používám, nicméně ten scénář opravdu působil dojmem, že ho psalo pětileté děcko, co neví, kdy přestat. 

Ale musím být fér a na druhou stranu i mírně chválit. Design superhrdinů i záporáka mě bavil, bylo to přehnané a křiklavé, ale do těch zaprášených kulis fiktivního Egypta či co to mělo být to sedělo. Pierce Brosnan by býval skvělý, kdyby mu ubraly na patetičnosti, takhle zůstal sympaťákem v blbé roli, dva mlaďoši Atom Smasher a... sakra... jak se jen... Vortex? Cyclone! Jo, ti byli docela vtipní, k ničemu, ale vtipní. Johnsona chválit nehodlám, není za co. No a pobavily mě asi tři nebo čtyři hlášky spolu se dvěma – sice ohranými, ale pořád fajn – songy. Zkrátka film pro děcka, co se snaží tvářit dospěle a vážně. Mě jen udivuje (a taky trochu trápí), že touhle cestou v roce 2022 někomu vůbec stojí za to jít. 

Jak to vidí Spooner: 
Je to barevný a hýbe se to. Digitální postavičky tam lítají vzduchem. Je to žlutý. Je tam hodně bum! prásk! a vžum! A Dwayne Johnson tam nepoužívá dveře. A celý je to ještě jednodušší a pitomější než moje předchozí věty. Zapomeňte na kecy o temném antihrdinovi, v Black Adamovi se snad nikdo ani na vteřinu nesnaží zastírat, že točí přímočarou komiksárnu pro desetileté kluky, která nemá kromě digi akce a neustálého mlácení moc co nabídnout. Postavy jsou ploché a děj je tak jednoduchý, že se pořád musí někdo mlátit, aby měl divák pocit, že se tu přeci jen něco děje. Rock je zde pak za naprdnutýho Rocka, ale navíc je prkenný a kvůli scénáři ani nemá moc co hrát. A nemít k ruce sympaťáky Pierce Brosnana a Aldise Hodge, tak by byla jeho matnost vidět ještě více. Výsledkem je tedy blockbuster toho nejsterilnějšího zrna, jenž má sice solidní tempo a akce přeci jen v některých momentech zabaví. Ke konci vás už ale svými digi atrakcemi bude jen unavovat a ubíjet. A na to, co se ve filmu dělo, zapomenete dříve, než dojedete domů. 

Jak to vidí Rimsy:
Úmorné dvě hodiny plné nepřetržité akce, Rock na volnoběh, halda zbytečných postav a pro DC tradiční digiorgie, tentokrát jen trochu světlejší. Po vysvětlovacím prologu se nakrátko rozjede dobrodružný film ve stylu Mumie, ale s příchodem nadpřirozeně silných postav se už noha z plynu nesundá. Což je nejen únavné, ale časem i nudné, jelikož není čas si k novým hrdinům vybudovat jakýkoli vztah, pochopit jejich schopnosti a hlavně zjistit, o co se přesně hraje. Samozřejmě se ukáže, že v sázce je osud světa, ale celé rozkrývání hrozby je rutinní i nepřehledné zároveň. Akce je tolik, že část z ní musí být celkem stylová - to platí hlavně pro momenty s chytráckým čarodějem Piercem Brosnanem a jeho helmou v barvě, kterou snímek opravdu nešetří; čili zlatou. Fascinující je především to, o jak zbytečný příspěvek do DC univerza se jedná. Není to nic víc, než prostě jen komiksovka s Rockem, kde je prostor jak na likvidování davů nepřátel, tak na pokusy o humor. 

Jak to vidí Mr. Hlad: 
Já už na to fakt nechci koukat. Po odchodu Snydera jsem si myslel, že tyhle filmy už Warneři posílat do světa nebudou, ale Black Adam vypadá vlastně úplně stejně jako snyderoviny. Jen Jaume Collet-Serra používá asi o třetinu míň zpomalovaček. Pořád jich však dostaneme víc než otravné množství a když se to začne řezat, člověk si to moc neužije, protože když už to není zpomalené, je to buď chaos, nebo to jen zlato-modře bliká. A řeže se to víceméně pořád, protože co se týče příběhu, hloubky charakterů nebo čehokoliv jiného, co by mohlo potenciálně zaujmout, není o co stát a tvůrci to nejspíš věděli. Black Adam je vyžilá přebarvičkovaná akce, která se pokouší být teatrálně velkolepá, působí ovšem směšně a mnohdy až trapně (chlapec na skateboardu připomene to nejhorší z devadesátkových klišé). Dwayne Johnson marně čumí a pokouší se sám sebe přesvědčit, že hraje jako Clint Eastwood a dostat se v téhle sbírce nudně vizuálně pojatých atrakcí, prázdného příběhu a plochých postav k závěrečným titulkům je nakonec docela těžká práce. Ale výhodu to má. Hodinu a půl po konci projekce si z Black Adama nepamatuju nic.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech