Odešla jedna z posledních velkých hereckých legend. Jeho kumpáni už do hereckého nebe frnkli více či méně dávno, Josef Somr tu ale zůstával dlouhé roky. A dožil se požehnaného věku - poslední dvě dekády ho sice trápily nejrůznější zdravotní neduhy, které ironizuje i proslulá karlovarská znělka, pořád jsme ale jeho specifickou tvář, která se během celého dospělého života skoro neměnila, mohli vidět ve veřejném prostoru. Pravda, poslední roky už sice v rámci přijímání nejrůznějších cen nežli v nových rolích...

Na svém kontě jich měl ale i tak opravdu požehnaně. Nejen v televizi, kde Somr prošel těmi nejslavnějšími seriály a inscenacemi, v dabingu, ale i na divadle, kde proslul zejména jako dlouholetý člen nejprestižnější domácí scény Národního divadla. Obří a nesmazatelnou stopu ale zanechal hlavně na stříbrném plátně - zde se stal náruživou legendou v oscarových Ostře sledovaných vlacích, i o půl století později, na sklonku kariéry, moudrým sympaťákem v dialogovém O rodičích a dětech.

Výrazných filmových rolí je v jeho případě bezpočet, dvě nejslavnější jsou si ale zásadně vzdálené: První je blazeovaná oběť nejapného vtípku v Jirešově kongeniální adaptaci Kunderova Žertu, druhou nerozumější chlapík ze svěrákovsky rozjuchané pohádky Tři veteráni. Co role, to klasa i klasika. Nezapomeneme!