Očekávaná, ale zároveň i obávaná biografie herečky a jednoho z největších sex symbolů všech dob Marilyn Monroe konečně dorazila po festivalovém kolečku na streamovací servery Netflixu. První členové redakce tak na film Blondýnka režiséra Andrew Dominika již koukli, a protože recenze už se pomalu ale jistě peče, můžete si teď v rychlosti ještě přečíst naše první dojmy.

Jak to vidí KarelR:

Docela mě baví představa netflixáků, kteří týdně hltají hodiny a hodiny spotřebního contentu, a nyní budou chtít to samé od Blondýnky. Jak to, že se pod heslem „životopis Marilyn Monroe“ neskrývá feel-good biografie s trochou povinné povrchní depky? Inu, Andrew Dominik natočil film, jenž spousta lidí vypne do patnácti minut, jelikož ten psychický nápor jednoduše nedají (a je to naprosto v pořádku). Já jsem ale byl připravený a dostal jsem přesně to, co jsem čekal – tedy dvouapůlhodinovou převážně černobílou artovku, která ukazuje odvrácenou tvář života Marylin Monroe a vlastně i Hollywoodu jako takového.

Ano, občas je to zbytečně nesourodé a natahované. Celou dobu se však jedná o špičkovou filmařinu, která servíruje jednu působivou scénu za druhou (fiktivní komprimace jednoznačně prospívá) a ždíme herecký talent Any de Armas na trýznivé maximum. Často mi nebylo úplně dobře a vítal jsem to. Příběhů, jež zarývají nehty do černého svědomí továrny na sny, totiž nikdy není dost – a tahle vyčerpávající festivalovka se snad zařadí mezi ty nejslavnější.

Jak to vidí Rimsy:

„V Kalifornii je težké říct, co je skutečnost a co sen.“ Roberta Forda a Jesseho Jamese sice Andrew Dominik suverénně našel, ale s Marilyn Monroe se mu to už nepodařilo. Baz Luhrmann na realistické zpodobnění Elvise okázale rezignoval a v rozmáchlém životopisu se dokázal bez adekvátně prokreslené hlavní postavy obejít, avšak Dominik nenabízí podobně bohatý ranec zábavy, kterou by udržel divákovu pozornost; a to navzdory příjemným momentům, jež připomínají Malicka či Wese Andersona.

Hlavním problémem Blondýnky je fakt, že oněch pár reálií, které o Marilyn všichni víme, není během filmu hlouběji rozpracováno, a tak se v mnoha variacích opakuje povaha jejího smutného osudu. Ano, Norma Jean měla velmi těžké dětství a Hollywood ji následně semlel – ale co dál? Až příliš doslovnými symboly se Dominik snaží zhmotnit významy, jež jsou však od začátku zřejmé. Díky obětavému výkonu Any de Armas a spoustě zajímavých, i když často jen na efekt hrajících nápadů se ony bezmála tři hodiny ve společnosti blonďaté ikony stráví celkem příjemně, ale ke skutečně drtivému dopadu toho přece jen dost chybí.

Jak to vidí do_Od:

Ana de Armas excelentní, ten zbytek? Těžko stravitelný zážitek, u kterého režisér až přílliš onanisticky dává na odiv své řemeslo, zatímco se máchá v tom nejhorším ze života slavné herečky, aniž by přitom v kontrastu někdy ukázal i to dobré. Vzniká tak zamlžený portrét, který je rádoby šokující a strašně se snaží o sociální komentář k současnému i minulému Hollywoodu, ale jen málokdy je přitom funkční. Film je bez emocí, bez náboje, vidíme jen střípky a momenty ze života ikonické Marilyn, chybí tomu celistvost a jasnější vize. Nick Cave ovšem opět jednou parádní, a jak už jsem zmínil, Ana to táhne seč jí síly stačí. Ve finále tak vzniká rozporuplné, nesourodé dílo, které v divákovi sice nějakou dobu rezonuje, ale příliš nadšený z toho není. Za mě jsem čekal podstatně silnější, ucelenější film. Čímž neříkám, že je Blondýnka vyloženě špatná, jenom v ní režisér popustil uzdu svému egu na úkor pečlivější dekonstrukci hlavní hrdinky, a tím pádem nevyužil plného potenciálu jejího příběhu. A to je prostě škoda.

Recenzi čekejte v nejbližší době.