Měl to být největší český film za posledních x let. S obřím rozpočtem, hvězdami světového formátu a příběhem o jedné z národních ikon, slavném vojevůdci Janu Žižkovi. Od režiséra Petra Jákla pak nejčastěji lítaly velkohubá přirovnání ke Statečnému srdci. Většina z nás nicméně doufala, že to skončí aspoň koukatelným průměrem. No a jaký je teda výsledek? To se zítra dočtete v naší recenzi. Ještě před tím tu je ale hromada dojmů od takřka celé redakce.

Jak to vidí Shushika:

Tak ne. Opravdu ne. Petr Jákl měl moji plnou pozornost, při jeho mnohaletém snažení jsem mu fandil a po několika rozhovorech, které jsem s ním četl nebo viděl, jsem nabyl zdání, že by z toho mohla vyjít slušná podívaná, možná dokonce s přesahem – Jákl hojně dával Jana Žižku do souvislosti s boji na Ukrajině. Jak by taky ne, když to stálo jako průměrných patnáct českých filmů, režisérovy srdeční chlopně pumpují v rytmu Statečného srdce, obklopil se talentovanými herci a tvůrci a v mezidobí v Hollywoodu produkuje nepočítaně filmů.

Oč vyšší bylo moje pozitivní naladění vůči projektu, o to silnější neklid jsem cítil s přibývajícími minutami v sále, když se nic z Jáklova arzenálu nezhmotňovalo v alespoň ucházející počin. V poměru cena / výkon Jan Žižka prohrává. Druhdy vynikající Ben Foster je zbytečně upozaděný, melancholicky zasmušilý, bez jiskry a vibeu vůdce a ani náznakem z něj nesálá ona proklamovaná genialita nikdy neporaženého stratéga. Ze zmíněného Statečného srdce a jiných dobových spektáklů se snaživě opisovalo, ale špatně a s pravopisnými chybami – Žižkův příběh je těkavý, nesoustředěný, vůbec nepracuje s očekáváním, zapomíná na jakékoliv překvapení, u všemožných klišé filmů ze středověku začíná i končí. Když si Petr Jákl tak krásně vyhrál s čvachtavými záběry středověkého násilí (s palcátem to Žižka vážně umí), proč u své vyvzdorované látky, na kterou měl opravdu moře času, zapomněl na to nejdůležitější?

William Wallace i já pláčeme. OK, hodně jsem se i nasmál – na těch nesprávných místech. Nemluvě o tom, že story za půl miliardy vypadá překvapivě chudě a odehrává se asi na šesti lokacích, v nichž prim hrají rekultivovaný lom Velká Amerika a pískovce Českého Švýcarska (proč ne třeba okolí míst, které byly skutečně dobově spojeny s pozdějším husitským hnutím?). Klasická berlička filmařů o tom, že vypráví příběh a nejde jim o lekci z historie tu tvrdě naráží. I z toho mála, co se o Žižkových letech v loupeživých družinách ve službách českých pánů dá dohledat, by šel uplést napínavější, autentičtější a v konečném důsledku i příběh specifičtější pro domácího diváka. A toho Petr Jákl zmiňuje na prvním místě. Prosím, neříkejte mi, že všechno tohle byl autorský záměr a líp to nešlo. Chci hned remake!

P.S. Jen pro pořádek uvádím, že netflixový Král měl v podstatě shodný rozpočet. Oproti Janu Žižkovi ale ve všech ohledech šermuje extraligu.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Když jsem vyšel z kina, byl jsem takový smířlivý. Vlastně jsem Žižkovi přál, aby byl dobrý film a přál jsem to i sobě. Jenže uběhly dva dny a situace se trochu změnila. Respektive dost. Moc nevím, co bych na novince Petra Jáka chválil. Zároveň nemůžu tvrdit, že bych u českého velkofilmu nějak krvácel. Celkově to prostě „jen“ není příliš dobré. Upřímně třiadvacet milionů dolarů na výsledku vidět není, to je ovšem ta nejmenší potíž. Větším problémem jsou zoufale nepřehledné bojové scény, ale tím zdaleka nejhorším je samotné podání příběhu.

Čert vem historickou věrnost, jestli brnění odpovídá době a podobné věci. Ovšem to, že Žižka je zoufale plochá postava bez fungující motivace a Ben Foster většinu času tápe, už problém je. Stejně jako celá druhá polovina, která se skládá víceméně jen z běhání po lese, vyměňování zajatců a hledání někoho, kdo se zrovna někam schoval. Vyloženě chválit tak můžu snad jen záporáka Rolanda Møllera, zbytek je však přinejlepším průměr postrádající režisérské nápady, zajímavý příběh i cokoliv jiného, co by nějak výrazně stálo za pozornost. Český velkofilm hollywoodských měřítek se rozhodně nekoná.

Jak to vidí Kocour:

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Jáklův film selhává už v úplně základní rovině vyprávění, kdy by měl objasnit výjimečnost Žižkovy legendy. Žižka je plochá postava, jejíž motivy nepřesahují banální dramatické rámce a zužují se na pouhé "běž z A do B nebo utíkej před C". Není vůbec zřejmé, proč si tvůrci vybrali zrovna období roku 1402, kde Žižka nabral svoje skills, proč je jedním z největších inovátorů všech dob (jak nám prozrazuje epilog), popř. z čeho pro Žižku plyne označení "největší vojevůdce všech dob".

Žižka nijak nevystupuje z řady svých nohsledů, není zřejmé, proč by měl někomu velet, a proto všechny velké proslovy působí poněkud nepatřičně. Ale dobře, můžete na to kašlat a prostě jít na "drsný středověk". Tady si Petr Jákl dozajista pohlídal dobovou věrnost kostýmů a zbraní a k ruce měl jistě schopné historiky a choreografy, kteří mu to pomohli všechno rozhýbat. Bohužel všechny bitvy jsou natočeny bez důrazu na jakýkoliv detail, zcela jim chybí nějaká tvůrčí vize a suverénní vedení. Film se ve svých nejhlučnějších momentech totálně bortí vinou rychlého střihu, ve kterém se utopí všechen zbylý potenciál. Často není zřejmé, kdo komu dává zrovna po tlamě, kdo vyhrává, jestli je to dobře či špatně, to vše je zastřešeno zbrklým politikařením v čele s intrikami, které jistě nepostrádají historický základ, scénář je ale vůbec nedokáže přehledně a jasně prodat.

Kde není žádná dramatická výzva, tam se nikdy nezrodí hrdinská osudovost. A už vůbec ne v lese na kilometru čtverečním, což je hlavní hřiště spektáklu, který stál půl miliardy a měl by hýřit atraktivními historickými lokacemi. Kdyby Jan Žižka vypadal jako jeho poslední půlminuta, jejíž velkolepý vizuál nabírá parametry Pána prstenů a Žižka hmatatelně vůdcovsky povstává, sbíráme čelisti ze země ještě měsíc. Bohužel se tenhle úsek dostal do filmu zřejmě náhodou. Velká škoda takhle promarněné šance!

Jak to vidí Rimsy:

Tisková konference po filmu se nesla v duchu klasicky hollywoodského poplácání po zádech, ale nic moc zásadního se neřeklo. A tenhle přístup zřejmě platil i pro realizaci samotného filmu, který zůstává někde na půli cesty mezi ryze českou biografií a akčňákem zámořského stylu; a bohužel pro tuzemského diváka se však zřetelně vychyluje ke druhému zmíněnému pólu. O husitství, české historii a koneckonců ani o Žižkovi samotném se toho moc nedozvíme, namísto toho dominují krvavé bitky a… nic moc navíc?

Výsledek jistě není adekvátní vynaloženým prostředkům a koneckonců není ani smysluplným vykreslením zásadní historické postavy. Jako brutální dobrodružství z pozdního středověku s trochou východoevropské špinavosti Jan Žižka vcelku funguje a netroufl bych si říct, že se jedná o ostudnou podívanou v jakémkoli slova smyslu. Velikášským očekáváním však rozhodně dostát nedokáže a vzhledem k děravému scénáři se do něj kope až příliš snadno.

Jak to vidí Spooner:

Už od prvních minut je jasné, že chtěl Jákl natočit zejména historickou řezničinu, kterou milovníci dějin nevydýchají. A nutno říct, že se režisér v tomhle ohledu snaží a má zahraniční vzory poctivě nakoukané. Jenže i přes veškerou snahu na to prostě nemá. Téměř nic zde totiž nefunguje tak, jak by mělo. Atmosféra je docela ponurá, nekompromisní, Jákl se v brutalitách opravdu nedrží zpátky a zahraniční herci si  v klidu odehrají svůj standard. Jenže k čemu to je, když akce je místy sestříhaná tak příšerně a zmateně, že nevíte, kdo přežil a komu zrovna zapíchli kopí do břicha. Obzvláště jeskynní část je v tomto ohledu slušným očistcem.

I když se to pak člověk snaží první hodinu brát jako přímočarou akční blbinu, která se dá jakž takž přežít, v druhé polovině se film rozpadne na nudné a dost zmatené pobíhání po lese, kde dojde na nefungující a zbytečnou romantiku, ubíjející dialogy i politikaření, které už od začátku nedává moc smysl. O výpravě, kdy se většina „velkolepého" filmu odehrává jen na pár lokacích, se pak raději moc rozepisovat nebudu. A s přibývající stopáží je to úmornější čím dál víc. Jan Žižka tak ve výsledku není nechtěně směšným peklem, jak jsem se celou dobu bál, a snaha tvůrců natočit v našich končinách konečně něco jiného tu rozhodně je. I přesto vás origin jednookého vojevůdce spíše uspí, než zabaví.

Jak to vidí do_Od:

…a já se bál, že budu nakonec nejpřísnější. Ani prd, do kina jsem šel s očekáváním jednoho z nejhorších filmů roku, a odcházel jsem s tím, že to byla sice marnost odehrávající se v jednom lese s deseti herci a nejhorším akčním střihem od třetích 96 hodin, ale popravdě mě to vlastně při sledování až tolik nebolelo. Ben Foster to zahrál myslím celkem se ctí, bavila mě načrtnutá atmosféra beznaděje a bezpráví a potěšila dokonce i hudba. Jasně, všechno ostatní bylo špatné až mizerné (zejména snaha o politikaření, to jsem si málem ukroutil hlavu...), a v mnohých selháních – zejména jak se Jáklovi ani nepovedlo vysvětlit, co vlastně ze Žižky udělalo takový náš velký symbol – podepisuju kolegy. Jinak mě to ale nechává chladným a ten následující shitstorm okolo budu s popcornem sledovat jen zpovzdálí.

Recenzi čekejte již brzy.