6. Zmizelá, 2014

Zvládne David Fincher natočit temnou adaptaci thrillerového knižního bestselleru od ženské autorky s Benem Affleckem, o jehož hereckém rejstříku mnozí dodnes pochybují, a neprověřenou Rosamund Pike v hlavních rolích? Ale ano, jistě. A jak! Odpověď na tuhle otázku nám dala v roce 2014 Zmizelá, ve které Fincher udělal herečku dokonce i z Emily Ratajkowski, především si ale pomohl dalším senzačním soundtrackem od Trenta Reznora a Atticuse Rose, stejně jako dechberoucí kamerou Jeffa Cronewetha.

Film byl následně pomalu odsýpající hrou nejen mezi ústředními postavami, ale i mezi Fincherem a divákem, kterak pomalu režisér odhaloval svoje karty a pečlivě budoval vynikající druhou část, kdy se příběh postaví na hlavu a celá dynamika je zase úplně jiná. Mezitím fungovalo jako obvykle napětí, fungovala ale i romantika a posléze emoce, Fincherovi se tak opět povedlo natočit všestranný a komplexní mix mainstreamového trháku se silným autorským podpisem, a snímek se právem zařadil k tomu nejlepšímu, co kdy natočil. (do_Od)

5. Zodiac, 2007

Se Zodiacem se David Fincher vrátil k detektivkám a ukázal, že nemá problém přistoupit k žánru úplně jinak než u Sedm. Což dává smysl, Zodiac vychází ze skutečných událostí a točí se kolem sériového vraha, který děsil Kalifornii a dodnes není jasné, o koho šlo. A pátrali po něm úplně všichni v čele s detektivem Markem Ruffalem, reportére Robertem Downeym Jr. a kreslířem komiksů Jakem Gyllenhaalem. A právě on se možná dostal na stopu skutečného vraha.

Fincher pojal Zodiaca jako mix procedurální detektivky a dramatu lidí, kterým šílený vrah ovlivnil nepřímo život. Střídá tu chladně natočené scény s momenty, kdy vyplouvají na povrch emoce. Za všech okolností se pokouší působit co nejrealističtěji, ale zároveň k navození atmosféry sedmdesátých let používá víc triků, než byste čekali. A dovede s nimi pracovat tak, že si jich nevšimnete. Není to možná tak strhující jako Sedm, ale dovede se to dostat pod kůži úplně stejně. A v momentě, kdy Gyllenhaal vyrazí do sklepa, budete mít nervy našponované stejně, jako když Morgan Freeman otevíral krabici. (Mr.Hlad)

4. Sociální síť, 2010

Asi jediný film od Finchera, od něhož bych tu dvojku i chtěl vidět. Parádní náhled do počátků Facebooku a osobnosti Marka Zuckenberga totiž po více než dekádě nejen, že vůbec nezestárl, ale navíc až nečekaně zraje. A mě by dost zajímalo, jak by si dnešní šedesátník poradil s dalšími Markovými piškutáliemi. Pokud by měl znovu po ruce scenáristu Aarona Sorkina, tak bych se o výsledek nebál už prakticky vůbec. Právě tato dvojice totiž může za to, že je Social Network vyšperkovaným dramatickým kouskem, v němž má každý Sorkinův kulometný dialog svou pointu či přesah a Fincher dokáže jeho materiál proměnit takřka ve zlato.

Jeho režie se sice může zdát na první pohled trochu chladná a odtažitá, o to víc však v závěru tne do živého a dokáže v divákovi silně rezonovat. Stejně jako Sorkin, i Fincher si rád pohrává s každým záběrem či tím sebemenším detailem a zároveň si celou dobu (i díky skvělému soundtracku) udržuje neskutečný drajv a tah na branku. A navrch si zde po Zodiacovi dokonale vybrousil svůj vizuální a tvůrčí styl, jenž k němu nezaměnitelně patřil celou další dekádu, ať už ve Zmizelé či v seriálech House of Cards a Mindhunter. Social Network je zkrátka peckou, která dokázala až s chirurgickou přesností rozebrat hlavní postavy a zároveň toho říct o sociálních sítích víc, než chcete vědět. A to ještě před érou Instagramu a TikToku. (Spooner)

3. Hra, 1997

Mezi devadesátkovými filmovými kolosy jako Sedm a Klub rváčů působí Hra jako lehce uskřinutý, nenápadný kousek, jemuž leckdo nemusí věnovat pozornost; což svého času navzdory příznivým recenzím potvrdila i vlažná návštěvnost v kinech. Byla by však velká chyba na tuhle perlu zapomenout – atmosférický thriller totiž navzdory znatelné vykonstruovanosti stále skvěle funguje a řadí se mezi ukázkové zástupce tehdejší neo-noirové vlny.

Bankéř v podání Michaela Douglase je typickým nezáměrným hrdinou, kolem něhož se začnou odehrávat nepochopitelné události v důsledku podivného a značně nečitelného dárku. Kvůli tajemné hře, do níž ho navezl jeho bratr, totiž musí nebohý finančník zničehonic bojovat o život. Z jeho snahy odlišit realitu od fikce by měl Hitchcock jistě radost, jádro snímku však přesto tkví v tom, že když se z člověka postupem času stane nadutý blb, rodina mu může pomoci – a to i proti jeho vůli. Obědvat s Jarmilem Prdelem se prostě nevyplatí. (Rimsy)

Kultovní Hru si můžete dát třeba i zítra v kině Aero.

2. Sedm, 1995

Návštěvníkům kin pořád víceméně neznámý režisér se vytasil s kriminálkou o brutálních zločinech, inspirovaných sedmi smrtelnými hříchy. A její pověst okamžitě vynesla ke hvězdám jak režiséra, tak i mladý milenecký pár Brad Pitt - Gwyneth Paltrow. Atmosférická dokonalost se opírá o radikální Fincherovo režijní uchopení, které se s pedantskou důsledností a typickým režisérovým perfekcionismem nebojí na maximum šlapat do všech myslitelných propriet, jež umožnují mačkat z diváků maximální prožitek: Nekonečný déšť, temné interiéry, brutální vraždy, divné velkoměstské figurky, jimž kamera na ulicích řeže hlavy, děsivé zápisky, skličující zvuky a celková odosobněnost anonymní metropole, dělá z brilantně vystavěné kriminálky ryzí majstrštyk s přesahem.

Přičtěte k tomu smrtící pointu a ďábelskou destrukci duševního klidu protagonistů a nelze se co divit, že film je působivou a intenzivní podívanou i po letech a že na víc jak dekádu svým vlivem poháněl celý subžánr temných kriminálek. (Cival)

1. Klub rváčů, 1999

Mistrovská adaptace geniální předlohy Chucka Palahniuka za skoro čtvrt století skoro nezestárla. Audiovizuálně stále dravá, brilantní vize nesmírně talentovaného režiséra na vrcholu sil. V době premiéry byl nejčastějším důvodem k adoraci nekompromisní naspeedovaný videoklipový styl, čas ale ještě zesílil satirický a společensko-kritický rozměr filmu, který zvládne vyprávět o existenciální vyprázdněnosti v dnešních velkoměstech, nástrahách konzumerismu, netradičních podobách lásky i estetické destruktivnosti nábytku IKEA. O mýdle, cigaretách, samotě, vietnamských večerkách i násilí.

Neskutečně komplexní zpráva o stavu světa je generačním manifestem v cool hávu originální psychologické studie s šokující pointou. Brad Pitt si užívá roli Tylera Durdena i jeho nadčasový šatník, Edward Norton tu měl nakročeno na pozici nejrespektovanějšího herce Hollywoodu a Helena Bonham Carter se přestala česat. A Bob? Ten měl tak velký prsa, jako je popkulturní odkaz tohohle opusu. (Cival)

- - -

O mistrovi si pokecali i Cival s Mr. Hladem v jednom z dílů Na pivo.