11. Mank, 2020

Řemeslně naprosto precizní záležitost, v níž je každé políčko vypiplané do posledního dobového detailu a je snímkům a atmosféře 30. let asi nejblíže, co to jen jde. I přesto se však jedná o jeden z mála filmů, který si od Finchera asi nikdy nepustíme podruhé. Příběh scenáristy Občana Kanea, H. J. Mankiewicze, je totiž i přes nepopíratelné klady v čele s výtečným vizuálem a bezchybnými výkony Garyho Oldmana či Amandy Seyfried nejen naprosto nediváckou záležitostí, ale i tak trochu do sebe zahleděným počinem pro „pár“ cinefilů.

Ano, režijní génius si tu splnil svůj sen a vzdal hold jak zlaté éře Hollywoodu, tak svému otci, podle jehož scénáře byl snímek natočen. Jenže přitom natočil totálně emočně prázdný film bez tempa, který i přes jisté špičkové kvality diváka nemá moc čím zasáhnout. I přesto, že se Mank nachází na samotném chvostu našeho výčtu, stále patří do hollywoodského nadprůměru. Pořád totiž disponuje Fincherovými nezpochybnitelnými kvalitami v čele s naprostou precizností, zarputilostí a silným vizuálem. Jen si to tentokrát točil celé tak trochu pro sebe. (Spooner)

10. Vetřelec ³, 1992

Natáčení třetího Vetřelce bylo tak komplikované, náročné, problematické a evidentně i otravné, že kvůli němu David Fincher skončil s Hollywoodem. Sice jen na pár let, ale i tak. Člověk by čekal, že film bude nekoukatelná záležitost, ale popravdě to není zdaleka takové zlo. Zvlášť ve srovnání s Prometheem nebo Covenantem. Ripleyová tu skončí na planetě plné vězňů, kteří jsou mnohdy stejně nebezpeční jako mimozemský vraždící organismus. Když je ale vetřelec začne kydlit, jen ona jim dokáže vysvětlit, proti čemu stojí. A co budou muset udělat, aby ho zastavili.

I přes produkční problémy je třetí Vetřelec nádherně atmosférická a temná podívaná, jaké Fincher umí. Nekonečná atmosféra beznaděje a deprese člověka pohltí po pár minutách a Fincher navíc celý film směřuje k neskutečně napínavé a brutální honičce chodbami, při které se smazává rozdíl mezi lovcem a kořistí. Na první dva díly to nemá, na debut to ale není vůbec zlé. Ale asi nikdy nezjistíme, jak dobré to mohlo být, kdyby Fincherovi do práce nekecali všichni od studia až po vrátného. (Mr. Hlad)

9. Muži, kteří nenávidí ženy, 2011

Na motivy prvního dílu knižní trilogie Milénium vznikl hutný detektivní thriller, ve kterém Fincher navazuje především na Zodiaca a servíruje studený, odměřený a občas sakra nepříjemný výlet mezi Muže, kteří nenávidí ženy. Český překlad názvu je výjimečně výstižný, protože jednotící linkou jsou prohnilí nácci z rodiny Vangerů, perverzní sociální kurátor a když to vezmu do důsledku, tak vlastně i sukničkářský Blomkvist. Mezi nimi se proplétá životem fackovaná a iluzí zbavená hackerka Lisbeth, která v jednu chvíli působí dojmem, že skočí pod vlak, jenom aby o chvíli později vrazila kolík do análu naposledy mocného prasáka, sedla na motorku a byla najednou nejvíc cool holka v celé Skandinávii.

Režisér se znovu obklopil tím nejlepším. Trent Reznor a Atticus Ross pumpují do diváků adrenalin svými nepříjemnými kompozicemi, Cronenweth za kamerou znovu kouzlí a střihači s pomocí Davida dělají ze snímku se stopáží 158 minut pocitově jeden z nejkratších filmů delších než dvě a půl hodiny. Rozhodně bych si dovedl představit i další díly ve společnosti přesně obsazeného Daniela Craiga a Rooney Mara a pokud snad preferujete švédskou adaptaci, podívejte se na hollywoodskou verzi znovu. Precizní Fincher je sice nucený zjednodušovat a občas až příliš sprintovat, oproti Oplevovi je však úplně někde jinde. (TedGeorge)

8. Úkryt, 2002

Milostný dopis všem architektům, i tak by se dal popsat Fincherův dokonalý Úkryt. Tentokrát se přitom nekonala žádná velká temnota, jen jeden mistrovsky natočený thriller z bytu, jenž hrál v tomhle příběhu o rozvedené matce a její dceři stojícím proti partě lupičů de facto hlavní roli.

Strhující děj byl tak prokládaný všemi možnými záběry na interiér i exteriér, přičemž Fincher volil někdy opravdu extrémně nekonvenční způsoby snímání. Vše ovšem bylo k dobru, protože právě kamera dělá z tohohle filmu nadstandardní dílo. Ne snad, že by Jodie Foster nebyla ve své úloze skvělá, nebo že by hudba Howarda Shorea nějak zklamávala, tahle one-man-show ale zkrátka patřila režisérovi, jehož „vrchol sil“ začal druhým filmem a dodnes ještě neskončil. A na jeho sebevědomém perfekcionistickém Úkrytu je to zejména krásně vidět. (do_Od)

7. Podivuhodný případ Benjamina Buttona, 2008

Složitá premisa o stárnutí naopak by snadno mohla dopadnout katastrofálně či směšně, avšak perfekcionista Fincher nic takového nedopustil – a to navzdory faktu, že naskočil už do rozběhlého projektu. Zhruba od poloviny 80. let se Hollywood snažil tuto nápaditou povídku F. Scotta Fitzgeralda zfilmovat, postupně se kolem ní motala jména jako Oz, Spielberg, Cruise, Howard či Travolta.

Nakonec však můžeme být za Finchera bezesporu rádi: Ukočíroval nejen herecké hvězdy Brada Pitta a Cate Blanchett, ale i rozmáchlé melodrama o plynutí času a životních hodnotách. Obrovské ambice se podařilo naplnit a vedle spokojených kritiků se rádi dojímali i diváci – neskromný rozpočet zatěžkaný náročnými vizuálními finesami vrátily tržby z kin dvojnásobně, což jistě přispělo i k ohromujícím 13 oscarovým nominacím. Doslovnost i tlak na emoce mohou někoho odradit, přesto ve škatulce fantasy romancí mnoho zajímavějších a po všech stránkách dopilovanějších kousků nenajdete. (Rimsy)