8. Poslední akční hrdina (1993, r. John McTiernan)

Opomíjený, nenáviděný a nepochopený. Poslední akční hrdina přišel nejen příliš brzy na to, aby vyhlásil akčním filmům stopku a vysmál se jim do obličeje, ale hlavně tak činil z neuvěřitelně privilegované pozice. Žánrové parodie většinou netočí jejich největší herecké, režisérské a scenáristické hvězdy. Arnoldův John Slater byl tehdy vnímán jako nepatřičná klauniáda největší filmové hvězdy na světě a zbytečné utrácení peněz na akčních scénách, které by bez bourání čtvrté stěny mohly patřit mezi ty nejlepší v oboru. 

Jenže ono prostě jen publikum na „Vřískot akčních filmů” nebylo připravené, s přibývajícími roky získává Poslední akční hrdina na vážnosti a Slater je jednou z nejkomplexnějších Arnoldových rolí, protože tu může prodat kromě bicepců i mimické svaly, díky nimž většina sebeshazovačných fórů funguje. Jsou to především herecké výkony, snad jen s výjimkou hlavního dětského protagonisty, které drží tenhle poněkud předčasně postavený pomník žánru nad vodou, nikoliv samotné honičky či přestřelky, vykazující přeci jenom určitou dobovou patinu. Právě kvůli ní si však budeme rádi tenhle „úlet” pouštět znovu a znovu. (Imf)

7. Komando, 1985, r. Mark L. Lester

Jestli je nějaký film totální esencí akčních 80. let, tak je to bez debat právě Komando. Arnold nese obří kládu, Arnold cedí jednu suchou a do kamene tesající hlášku za druhou, Arnold vystřílí bez mrknutí oka celý ostrov záporáků, Arnold s raketometem – prostě mnoho zábavných a ikonických momentů z tehdejších akčňáků i Arnieho kariéry na jednom místě. Ano, je to svým způsobem neskutečně tupé a naivní, ale tak tvůrci i přes to dále nekompromisně pokračují vpřed a i dále do nás sypou jednu nezapomenutelnou scénu za druhou. Komando je tak i po letech roztomile zábavný film, jemuž nostalgie a záplava internetových memů či gifů pouze přidávají na síle. A zároveň je to samozřejmě kousek, který udělal pro lidi po celém světě z Arnolda totální akčního boha. (Spooner)

6. Pravdivé lži, 1994, James Cameron

Jestli byste někomu v reálu věřili, že žije dvojím životem, je to Arnold! Koneckonců copak by někoho ještě v polovině devadesátých let napadlo, že se tenhle rakouský drsňák se silným přízvukem a prakticky nikdy bez doutníku v puse stane guvernérem Kalifornie? Jenže on se jím skutečně stal. Když tak James Cameron řešil, komu zavolat v případě své akční komedie o elitním špiónovi zachraňujícím svět, jehož krásná manželka přitom nemá vůbec tušení, co je vlastně její manžel zač, už tehdy pravděpodobně v Arnoldovi viděl potenciál překvapit. To že pak naservíroval jeden z nejzábavnějších a nejtrhlejších filmů poloviny devadesátek už není moc překvápko, je to prostě Cameron. Možná ale právě proto, že to je Cameron, a že s Arnoldem uměl odjakživa pracovat o něco líp než ostatní, se Pravdivým lžím povedlo tak parádně trefit tu mezírku mezi „dalším akčňákem s Arniem“ a překvapivě chytrou, byť cíleně over-the-top odpovědí na bondovky. (do_Od)

5. Total Recall, 1990, r. Paul Verhoeven

Asi nejbrutálnější Arnoldův film se chystal šestnáct let, prošel rukama sedmi režisérů a měl čtyřicet verzí scénáře. Nakonec však Arnold zavelel železnou rukou, uvrtal do projektu Paula Verhoevena (protože RoboCop) a dohlédl na to, aby vznikla drsná sci-fi s pořádně mindfuckovým rozměrem. Jen si představte, jak to celé mohlo vypadat ve „spielbergovském“ pojetí a s Patrickem Swayzem v hlavní roli. Tahle verze ale naštěstí (společně s mnoha dalšími) vzala za své a v roce 1990 šla do kin čvachtaná přehlídka vypečených zvratů a vynalézavých killů, která Arnolda posunula zase o krůček dál. Jo a jen tak mimochodem nadělila spoustě dětí noční můry, protože vařící se obličej vážně není něco, na co člověk jen tak zapomene! (KarelR)