3. Indiana Jones a Poslední křížová výprava, 1989, r. Steven Spielberg

Říká se, že druhé díly jsou odvarové. O těch třetích se pro jistotu nemluví vůbec. Pokud zrovinka nezakončují nějakou veleváženou trilogii, většinou po nich zůstávají jen definitivně zlomená srdce fanoušků s užmoulaným lístkem, který vyzývá k úprku k úplně jinému filmovému kusu. Spielbergova Poslední křížová výprava je ovšem uhnětena z jiného těsta. Nestárnoucí archetyp dobrodruha se zaprášeným kloboukem už měl v roce 1989 za sebou velice pečlivou charakterizaci, kterou Spielberg s Georgem Lucasem a scenáristou Jeffrey Boamem využili hned v památné úvodní sekvenci, která hravě zdokumentovala, jak se zrodila jedna z ikon americké kinematografie.

Fobie z hadů, bič, lev a jedno velké odhodlání narvat všechny klenoty světa do muzeí k potěše obyčejného lidu laškovně uvedli Indyho v nejlepší formě. A hned zkraje jste se tak mohli dovtípit, že Spielberg si tentokrát nemíní dopřávat pauz či meziher. Třetí Indiana Jones totiž funguje jako onen dokonalý prototyp popcornového tajfunu. Nejen nahňácaný nápady, které jednoduše jsou chytré i vtipné zároveň, ale i přeplněný rošťáckými gagy, jež nevykazují dnes tak častou infantilnost, a které se navíc neradi plahočí pro říznou hlášku až za humna. Dodnes mě nenapadá, co tomuhle filmu vlastně mám vytknout. (Cival)

2. Star Wars: Impérium vrací úder, 1980, r. Irvin Kershner

Zatímco v prvním filmu si Ford mohl jen vyzkoušet, jaké to je zahrát si na vesmírného playboye, v tom druhém už se jeho neomylný Han Solo projevil naplno jako ten nejodvážnější a zároveň nejtvrdohlavější hrdina v galaxii daleko, daleko odsud. Momenty hrdinství pro obyčejného pilota pašeráka přitom scénář servíruje už od úvodních minut, kdy se vydává pátrat po mladém Skywalkerovi, nečež zachraňuje princeznu z dobývané základny, a pak se ještě nebojácně vrhá do předem prohrané bitvy v Oblačném městě.

Mluvit o tom, že si Ford krade každou scénu pro sebe, asi nemá smysl. Stejně tak nemá smysl zmiňovat, jak lehce zvládá prodat přátelství prakticky s každým, kdo mu zkříží cestu, ať je to mladý kluk z farmy na Tatooine, nebojácná princezna, chlupatý Wookie nebo nečitelný gambler. Fordovo charisma tu doslova září na všechny strany a málokterá scéna v historii Star Wars je tak dojemná, jako když Han odpovídá na slova princezny Leii: "Miluji tě," jednoduchým, ale všeříkajícím: "Já vím." Čirá dokonalost. (do_Od)

1. Blade Runner, 1982, r. Ridley Scott

Psát o Blade Runnerovi, jednom z vizuálně nejoslnivějších sci-fi filmů všech dob, a nezmínit přitom fantastickou řemeslnou práci, kterou na adaptaci románu Philipa K. Dicka odvedl Scott, by hraničilo s rouháním. Jako obvykle by se ale ani takhle výjimečný kus filmařiny neobešel bez hlavní hvězdy, která by jej utáhla. Pro tuhle roli si pak Scott vybral začátkem osmdesátých let vyhledávaného, ale zdaleka ne ještě slavného Forda, a panečku, že to byla volba!

Jeho Deckard nebyla jen nekompromisní postava z masa a kostí (nebo?) pronásledující nebezpečné replikanty, byl to především neklidný zdroj charisma a detektivního zápalu, kterého se právem většina lidí i strojů bála. V ty správné momenty, podobně jako v nespočtu dalších jeho rolích, ovšem Ford prokázal i cit, lidskou tvář a porozumění. To všechno perfektně kontrastující s nevypočitatelným a futuristicky chladným světem kolem. Ryan Gosling se o několik dekád později pokusil o to samé, a málokdo by dnes řekl, že to zvládl tak bravurně jako Ford. Další důkaz, že tahle ikona si své místo v legendách zaslouží zcela právem. (do_Od) 

A jaké snímky máte s oslavencem nejradši vy? Diskuze je vaše.