I jsem dělal PJ, s volnějšíma pravidlama Dračího doupěte, k D&D jsme tenkrát snad ani neměli přístup na těch internetech.
Nejrozšafnější dobrodružství se odehrávalo v hranatém hradu ve tvaru kostky. Uvitř bylo hodně místností, který se po čase opakovaly, než si toho někdo z hráčů vůbec všimnul, když už jim začínalo docházet místo na mapě na čtverečkovanym papíru : )
Modří už tuší, že to byla čtyřrozměrná hyper-krychle...
Jak to celý skončilo vyspoilovat ani nemůžu, protože už si to nepamatuju, nejspíš jsme se pak někde v hospůdce pěkně opili : P
ANO
|
reagovat
|
-> bandě magorů, která mnohdy nejdřív střílí a až pak klade otázky. To nejsou žádní hrdinové, kteří by vystříleli kemp spojenců. Tyhle postavy mají být utržené ze řetězu, proto je posílají na ty nejhorší místa na světě a nečeká se od nich, že vždy přežijí, že budou brát zajatce, ani že se to obejde bez collateral damage, což byl přesně tenhle případ. Kdyby to bylo naopak, tak na konci nebude nikdy fungovat to jejich "polidštění".