Taika Waititi před pár lety se svým třetím Thorem překvapil, protože poprvé vštěpil bohovi hromu nějaký výraznější ksicht. Ragnarok se nesl na vlně konce světa a zároveň dětinského humoru, což byl už tehdy pozoruhodný, ale ne zcela univerzálně milovaný mix, a jak se záhy dočtete v prvních dojmech z jeho pokračování s podtitulem Láska jako hrom, ta nesourodost tentokrát lidi rozděluje ještě víc než naposled. Co na film říkal Mr. Hlad a kolega z TVZone Sam.Vimes?

Jak to vidí Mr. Hlad:

Too much of the same ve Waititiho podání. To, co bylo minule svěží, začalo teď být regulérně otravné. Jakoby režírovalo pětileté dítě, co tam prostě nasype všechny nápady a nedochází mu, že když dá tři vteřiny po osudové scéně fór, že to celé zabije. Přitom tu máme potenciálně fakt zajímavého záporáka a i vztah Thora s Jane Foster má zajímavou hloubku. Vzpomněl jsem si na to video z The Onion, kde měli Chrise Morgana, scenáristu Rychle a zběsile a byl to pětiletý chlapeček. Tohle je vlastně úplně to samé. Waititi se baví, jeho hvězdy taky a já se nudím, protože film i přes hromadu akce, spoustu humoru a několik silných emotivních scén není ani strhující, ani legrační a nakonec ani zajímavý. 

Když se Marvel poprvé rozkoukal, hrozně mě bavilo sledovat, jak jednotlivé filmy zkouší alespoň částečně žánrově nějak uchopit. Dvojka Kapitána Ameriky byla v jádru starosvětský špionážní thriller, Iron Man techno thriller a Thor poctivá fantasy. Teď je to pryč. Teď je to prostě film Taiki Waititiho. Režiséra, který nedokáže dát snímku nějaký dramaturgický tvar. A nezvládne ani nebýt ironický a nesrážet vlastní scény. Místo toho tam narve létající kozly a nechá je asi dvacetkrát legračně křičet. Zní to takhle. Většinu času to celé bylo lehce trapné.

Jak to vidí Sam.Vimes:

Druhý Thor v režii Taiky Waititiho trpí těmi stejnými problémy jako jeho Ragnarok. Jen víc a hůř. Láska jako hrom je komedie, která místy přechází v sebeparodii, a to nemyslím jako nadsázku, protože jak jinak nazvat další pokračování asgardského divadla nebo Nový Asgard proměněný v turistickou atrakci. Občas někdo umře, přijde o končetinu nebo dostane rakovinu, ale to je jen zdrojem pro další vtipy. Přestřelená frekvence gagů zabíjí jakékoliv pokusy o drama, napětí či romanci ještě spolehlivěji než v Ragnaroku, co je ale nejhorší, značná část těch vtipů je infantilní nebo přímo trapná. A to říkám jako někdo, kdo má jinou Waititiho tvorbu rád a třetí Thor mu připadal vtipný (kdyby nic jiného).

Jinak Christian Bale je samozřejmě dobrý, ale nemá prostor předvést o moc víc, než že jeho Gorr působí děsivě. Výrazně saturované barvy znovu vypadají dobře a v kontrastu s Gorrovým černobílým světem stínů nabízí Thorovo světlo a barvy pár vizuálně zajímavých sekvencí. Akční scény jsou OK a Guns N‘ Roses nahrazující Led Zeppelin z minula samozřejmě nezklamou. Všechno to jsou ale jen ilustrace a intermezza pro Waititiho ne moc vtipnou skečovou show. Tímto se u mě novozélandský režisér definitivně zařazuje k Rianovi Johnsonovi jako jeden z tvůrců, kteří by neměli točit nic jiného než vlastní náměty, a rozhodně žádné značky.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.