Před třemi lety natočil Marty Pohl alias Řezník extrémně nekorektní komedii Párty Hárd. K profi filmu měla celkem daleko, ale v tomhle případě to bylo spíš plus a publikum si k jeho dílu cestu našlo poměrně snadno. Z brutálně nekorektní podívané, která by mohla zasloužilé veterány z kritické obce zabít, se stalo kultovní dílo. Teď tu máme mnohem profesionálněji pojaté pokračování Párty Hárder: Summer Massacre, v němž trojice hrdinů vyráží na Mácháč brigádou a hlavně za holkama. A opět je čekají věci, které jsou často stejně tak odporné, jako zábavné. Jak se nám to líbilo? 

Jak to vidí Rimsy:
Chcankopták, Hugo, Sultán i pan Norbert mohou opět oprášit své latexy, psí masky a dánské stoly. I druhá Párty Hárd (respektive Hárder) se uchyluje do prostředí navenek děsivých, hluboko uvnitř (ehm) však křehkých duší, které se nezaleknou alternativních sexuálních praktik. Kvůli tomu připomíná jedničku mnohem více, než by se z mnohonásobně vyššího rozpočtu a kulis Máchova jezera mohlo na první pohled zdát. I výrazně delší stopáž s sebou přináší množství slepých uliček, jež neskončí ani překvapivým frkem, ani zásadním posunem v ději. 

Nejde tedy o pokračování, jež by bylo ve všech ohledech jednoznačně lepší, větší a zábavnější – stále se však jedná o fascinujícím způsobem transgresivní dílo, které je často nejen skutečně vtipné, ale i nápaditě okopávající kotníky diváckého vkusu. Jako rezervovaný fanoušek jedničky jsem tedy vcelku spokojen, i když nepřekvapen a nešokován. Z tria nekorektních řachand letošního jara tak Párty Hárder obsazuje těsně druhou příčku za Vyšehradem a daleko před Třemi tygry.

Jak to vidí k0c0ur:
Zlaté heslo dvojek? Víc, všeho víc! A tak i kluci, které v prvním díle Párty Hárd trápily především první zásuny, mají v Párty Hárder naloženo dvojnásob. Na bedrech jim leží tíha potupné letní brigády, touha dostat se na vysněný festival, vyhýbání se šikaně od cool frajerů a naopak fuckování nerdů do deskových her, kteří klukům kazí auru. A na řadu přijde i urban legend o rybích lidech, která hezky ilustruje, že každá dvojka musí také zasít nějaký ten origin. Je to ambiciózní rozkročení se do dálav, o kterých si jednička mohla nechat jenom zdát a velká zkouška pro autora, který s podobným rozsahem natáčení dosud neměl zkušenosti. Výsledek má obrovský potenciál, který se povedlo naplnit tak napůl. 

Marty Pohl je mistr skeče a jestli mu něco nechybí, je to vytříbený komediální timing a nadstandardní level bizáru, který v kinech prostě jinde neuvidíte. Bohužel ale tahle honba za legrací za každou cenu umlátí k smrti veškerou soustředěnost, se kterou se film rozjíždí. Vtipy jsou třeskutě vtipné zhruba první polovinu, pak začnou lehce ubíjet svojí monotónností. Paradoxně uspěchaná finální scéna se do vás pak nemá už vůbec šanci jakkoliv zakousnout. Párty Hárder je jako zábavné rande s obrovským příslibem, které se promění v pouhou rychlovku někde na záchodcích; ale jak znáte Řezníka, na záchodcích se můžou dít fakt divné věci, takže by vás to stejně mělo zajímat. Na léto ideální oddychovka a když si autorský tým příště lépe ukočíruje tempo vyprávění, mohlo by z toho být završení trilogie par excellence.

Jak to vidí Mr. Hlad
More of the same? Dalo by se to tak říct. Ale zároveň je nutné dodat, že to vůbec nevadí. Marty Pohl slíbil profesionálnější film při zachování osobitého přístupu a smyslu pro humor a to taky dodal. Párty Hárder má sice pořád pár technických nedostatků (hlavně zvuk), už však vypadá jako film, který může jít do kina. Je velkolepější, dramaturgicky sevřenější a zároveň zůstává stejně sympatickou hovaďárnou jako minule. V partě hlavních hrdinů proběhlo pár změn, důležité ale je, že na Mácháči na ně čeká jedna šílená situace za druhou a nikdo z tvůrců se nedrží zkrátka. 

Párty Hárder opět nabízí směs odporných, vulgárních a urážlivých scén, které jsou naštěstí pořád vtipné. A u některých momentů člověk kroutí hlavou nad tím, kam až byli Pohl a jeho tým schopní a ochotní zajít. Díky větší filmovosti a evidentně i profesionálnějšímu přístupu to celé drží lépe pohromadě. Zároveň je však evidentní, že spousta materiálu skončila ve střižně a část fóru není úplně dotažená k důstojné pointě a jednoduše vyšumí. Na druhou stranu je důležité říct, že těch fórů tady najdete takové množství, že když vás nějaký nepobaví nebo u něj máte pocit, že mohl být lepší, budete na to myslet maximálně tak patnáct vteřin, protože pak přijde na řadu další fór. Potěší, že se sequelem se tvůrci posunuli k větší profesionalitě, ale ještě víc fajn je, že i přes tu profesionalitu zůstávají stejně osobití jako minule. Lepší jak posledně. A chci víc. 

Civalovy dojmy se brzy dočtete v jeho recenzi. Mezi tím si připomeňte Na pivu s Civalem a Řezníkem.