Po nejočekávanějším blockbusteru sezóny přichází tento týden do kin blockbuster, který by šel s trochou nadsázky označit jako ten nejzbytečnější. Ano, každá trilogie musí mít své finále, je ovšem otázkou, jestli dinosauři z Jurského parku někdy vůbec potřebovali novou trilogii, a pokud jo, jestli se u ní opravdu muselo vsázet na podobnou nostalgii, jako tomu třeba bylo u Hvězdných válek. Na tyto a další otázky budeme odpovídat primárně až v recenzi, té ale jako vždy předchází naše zkrácené první dojmy. Co na film říkala ta odvážnější půlka redakce?

Jak to vidí Rimsy:

Moderní kovboj Chris Pratt, ekoteroristka Bryce Dallas Howard a adoptovaný/unesený klon Isabella Sermon se setkávají se starší jurskou generací, jež udávala směr první trilogii. Kooperace nových hrdinů se Samem Neillem, Laurou Dern a na hraně sebeparodie se pohybujícím Jeffem Goldblumem měla být největším tahákem filmu – a skutečně jím je, neboť jinak snímek nic moc nového nenabízí. V duchu deváté epizody Hvězdných válek se jedná o nekončící zavalování diváka nostalgií a scénami, který by „tam měly být“, ale dohromady nic zásadního nepřinášejí. 

Naklonovaná dívka Maisie hledá své místo ve světě a není si jistá, co může považovat za vlastní identitu. Lidé po celém světě se musejí přizpůsobit dinosaurům, kteří byli na konci předchozího dílu vypuštění do světa. Další iterace roztržitého vizionáře Steva Jobse je od první minuty zjevným padouchem, přesto se o něm nedozvíme nic, co by stálo za pozornost. A tak dále. Navzdory masivní stopáži se vinou velkého množství postav nestihne odehrát nic nad rámec povinných blockbusterových atrakcí, jež však kvůli své rutinnosti neudělají nic jiného, než že prostě na chvíli zabaví. Ačkoli tedy hlavně kritizuji a na ploše dvou odstavců nadužívám slovo „nic“, nejde o do očí bijící průšvih – spíš jen o zbytečné pokračování, které nemá co říct.

Jak to vidí KarelR:

Třetí Jurský svět měl být epickou sešlostí staré a nové generace hrdinů, kteří mají víc zkušeností s dinosaury, než by oni sami chtěli – a když Nadvláda servíruje přesně tohle, je docela fajn. To, na co se možná těšíte, ale trvá jen čtyřicet minut a musíte si na to hodinu a půl počkat. Do té doby totiž Trevorrow servíruje tři filmy sešité do jednoho, a i když jsou všechny patřičně velkolepé, ani jeden z nich není extra zajímavý.

S výjimkou obří naháněčky na Maltě navíc chybí i akce a místo nosných dějových linek nebo postav, které by někam pořádně směřovaly (relevantních hrdinů je tu asi dvanáct!), dělají člověku radost hlavně různé momenty s dinosaury. Jak už jsem ale zmínil výše, jakmile se všichni konečně potkají a Jeff Goldblum začne servírovat hlášky a hrdinské momenty (jako jediný pochopil, že to má být zábavná popcornovka!), zapadne třetí Jurský svět do těch správných kolejí. Nakonec vám tedy na tváři vyskočí pár letmých úsměvů, jež smaže až vědomí, že to vlastně celé bylo dost průměrné a lehce zbytečné. Hlavně ať se proboha netočí další díl!

Jak to vidí do_Od:

V posledních dnech se mi povedlo srazit očekávání na absolutní bod mrazu, takže jsem do kina přicházel s otevřenou myslí připravený víceméně na cokoli. A vyplatilo se, protože pokud film budu srovnávat s letními výplachy typu Rychle a zběsile a nikoli Maverickem, tedy filmem, který na velkém plátně vidíme tak jednou za uherský rok, je třetí Jurský svět zábavnou, a místy dokonce nečekaně dojímavou přehlídkou dobře natočených atrakcí, které občas dokonce atakují hranici skvělé akční scény, a nostalgického globálního dobrodružství plného sympatických hrdinů a fantasticky oživených dinosaurů.

Když odhlídnu bokem jisté zbytečnosti, tradičně přepálené stopáže, jednorozměrných záporáků a místy lehce kýčovitých dialogů, dostal jsem vlastně solidní finále trilogie, která čítá jeden lehce nadprůměrný film a jeden lehce podprůměrný sequel. A je to zatím jen pocit, něco mi ale říká, že Nadvláda z nich možná bude můj nejoblíbenější díl. Nikoli nejlepší, na to je tam toho objektivně prostě příliš mnoho, ale nejoblíbenější, poněvadž v první polovině dostávám tunu nových nápadů, parádně vygradované akční hody na Maltě, a celkově příslib něčeho, co jsem v téhle sérii ještě neviděl. Což o to, že ta druhá půlka už nic z toho moc nevytěží, a naopak se hroutí pod tíhou skoro až groteskního záporáka, bambilionu vedlejších postav a především snahy přivést staré a nové hrdiny dohromady. Radost z toho, že je to daleko lepší, než jsem čekal, a než by si to asi zasloužilo být, zkrátka přetrvala. I proto musím dát palec nahoru a poskytnout určitou naději těm, kteří stále věří, že je dinosauři překvapí. Mě rozhodně překvapili. Takže neztrácejte naději, třeba si to tam najdete taky.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.