Sam Raimi se po nějkaých deseti letech vrátil k áčkové režii, do klína mu spadla dvojka komiksového Doctora Strange, k němuž režisér původní spidermanovské trilogie odjakživa vzhlížel, a cesta k parádnímu sequelu se tak zdála být vydlážděná. Jenže už v povedených trailerech začaly vystrkovat růžky záběry a momenty, které vypadaly přinejlepším dost divoce, což následně potvrdily i první reakce zahraničních kritiků, kteří sice odcházeli z kin spokojení, ale že by docházelo na nějaké vyzdvihování do nebes, to se úplně říct nedá. Padaly fráze jako "roztříštěné", "je tam toho moc" nebo mé oblíbené "Doctor Strange in the Multiverse of Mehness". My už film taky viděli, a naše dojmy si teď můžete přečíst níže.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Doctor Strange má ze všech marvelovských superhrdinů největší potenciál pro vizuálně divoké a atraktivní filmy. Tvůrci se tu můžou zkrátka strašlivě vyblbnout a zvlášť teď, když měl Strange cestovat do jiných světů a vesmíru a kde všechno opět stálo na kouzlech, takže hranice normality byly posunuté o dost dál než třeba u Black Widow. A v tomhle směru není Mnohovesmíru šílenství co vytknout. Sam Raimi si užil návrat k blockbusterům a nečekaně často mu Kevin Feige dovolil být typicky raimiovský. Pár hororových a lekavých momentů tu je, odkazy na vizuální styl prvního Spider-Mana nebo divoké Evil Dead taky a hezky se na to kouká.

Potíž je, že se v tom neděje moc zajímavých věcí. Příběh je tentokrát poměrně banální, postavy nezajímavé a celou dobu jsem měl pocit, že tu či onde chybí nějaká minuta, ve které by se zpomalilo a šlo trošku víc do hloubky. Pocit, že by o něco šlo vesmíru nebo že by samotný Strange musel projít nějakou zásadní proměnou, jsem tu neměl ani chvíli. Jednoduše je to hezká atrakce, ale obaluje nepříliš zajímavý děj. Mělo to být lepší.

Jak to vidí Cival: 

Těšil jsem se moc, protože jednička byla audiovizuálně tučná a potenciál hlavní postavy i mnohovesmírů je enormní, ale v kině jsem docela rychle vystřízlivěl. Příběh je generický a bolestivě nedopracovaný, dějový oblouk tří stěžejních postav vetchý a výstavby jednotlivých scén mnohem víc cílí na naleštěné hororové atrakce než na vyprávění a ždímání emocí z něj. Proto zůstanou už po pár hodinách v hlavě jen nahodilé strašidelné střípky, karnevalová camea a trikové pozlátko, než aby se tam zahnízdilo cokoliv inspirativnějšího. Velkolepá, ale až bolestivě spotřební věc, která je odfláklá hlavně po scenáristické stránce. 

Jak to vidí Spooner:

Doctor Strange 2 aneb prokletí skvělých trailerů a internetových zvěstí. Výlet komiksového kouzelníka paralelními světy měl být obří událostí a další velkou peckou od MCU, která bude dojímat a plnit fanouškovské sny. Nakonec se ale jedná spíše o klasickou marvelovskou jednohubku. Nejdřív si však zmiňme jedno velké pozitivum, jimž je Sam Raimi. Ten si návrat mezi obří blockbustery užívá, co to jen jde a ukazuje, že do MCU nepřišel jako obyčejný dělník bezpohlavně plnící Feigeho zadání. Naopak, druhý Strange je díky němu marvelovka se svým vlastním ksichtem, plná parádních vizuálních hrátek, sympatických nápadů, odkazů a příjemných hororových momentů, jimiž připomíná své béčkovější začátky. Raimi na to prostě pořád má a jsem rád, že jsem ho zase jednou mohl vidět ve svém živlu.

Jenže jeho režijní kvality jsou často utopeny v příběhu, který je zkrátka nedotažený. Dějový oblouk postav není většinou moc výrazný, dialogy jsou až příliš cheesy, chování hrdinů někdy nedává moc smysl a emoce jsou zde divákovi servírovány z tak moc rozjetého rychlíku, že jen málokdy zasáhnou terč. A s tím nic nezmůže ani sebejistý režisér a skvěle sehrané obsazení. Od nedávného Spider-Mana je to zkrátka v této oblasti přeci jen sešup. I když mě druhý Strange vyloženě nezklamal a kvůli hračičkovi na režijní židličce nejsem tak rozmrzelí jako někteří kolegové, tak se obávám, že i ze mě vyprchá tato instantní marvelovka poněkud rychle.

Jak to vidí Rimsy:

Koho namlsaly trailery a koneckonců i celá marvelovská rétorika poslední doby, podle níž měl být druhý Doctor Strange klíčovým prvkem pro roztahující se fenomén multiverza, bude dost možná zklamán. Už (na dnešní poměry) umírněná stopáž lehce přesahující dvě hodiny totiž potvrzuje dojem, že se spíše než o zásadní posun MCU jedná o další ze sólovek, bez nichž by komiksový (multi)vesmír v klidu plynul dál. Vyjma několika cameí a zcela vedlejších roliček, jejichž smyslem je jen ukojení fandů zběsile toužících po alternativních/resuscitovaných verzích oblíbených figurek, se totiž v jádru jedná o celkem komorní vyprávění o dvou a půl zlomených superhrdinech, kteří si berou vesmír jako rukojmí pro léčení svých bolístek.

Benedict Cumberbatch i Elizabeth Olsen v osvědčených rolích Strange a Wandy/Scarlett Witch tvoří obstojně polarizované duo, novicka Xochitl Gomez (ztvárňující Americu Chavez) jim zdatně sekunduje. Především motivace Wandy je na poměry komiksových filmů (ehm) skutečně zajímavá, neotřelá a přináší do superhrdinských rozprávek zase něco trochu jiného. Potěšila mě i (pravděpodobně nadinterpretovaná) možnost čtení některých pasáží z hlediska amerického souboje demokratů a republikánů. V mnoha ohledech se však (navzdory Raimiho hororovým a campovým chutím ve druhé polovině) stále jedná jen o vcelku průměrnou marvelovku, která solidně uteče, občas zaujme a místy i standardně dětinským humorem otráví. Spíše tedy opatrně uznávám, než vyloženě chválím – tak nějak na Logana, no.

Jak to vidí do_Od:

Dovolil bych si trochu pozměnit název na: "Doctor Strange a horší občanská válka v cringevesmíru mateřského šílenství". Nevím, jsem docela rozladěný tím, jak špatný to bylo, a čím víc nad tím přemýšlím, tím spíš mě to irituje. Raimi se připomíná za mě spíše svými neduhy než přednostmi. Dialogy extrémně tahají za uši, až jsem chvílema kroutil hlavou nad tím, jak tohle prošlo přes testovací projekce, akce je celkem nudná a vlastně jsme se Strangem viděli lepší jak ve Spider-Manovi, tak v libovolných Avengers, tak i v prvním filmu. No a ty zvěsti o nesourodosti všech dějových střípků se taky naplnily.

Vlastně jsem si tak užil jen Wandu, která dostala celkem dost prostoru, a to i potom, co už měla loni pro sebe celý seriál, Elizabeth Olsen je fakt výborná a klidně bych si s ní dal i samostatný film, no a pak těch pár lehce hororově laděných scén, které mým očím vizuálně lahodily. Zbytek je ale fakt meh a jakmile došlo na první potitulkovou scénu, tak jsem zároveň přišel o iluze, že by to ve třetím filmu konečně mohlo nabrat nějaký komornější, serióznější směr. Ve velkých filmech s kupou dalších postav mě Strange baví, samostatně to ale nevyšlo ani napodruhé.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.