Už od prvního oznámení bylo jasné, že nový snímek Seveřan režiséra Majáku nebo Čarodějnice Roberta Eggerse nás bude velice zajímat. Drama o pomstě z prostředí vikingů? Ano, prosím! Pak se navíc k obsazení připojili Alexander Skarsgård, Nicole Kidman a taky Anya Taylor-Joy a minimálně u některých členů redakce (no dobře, byl jsem to já) bylo vymalováno. První ohlasy se následně nesly v hodně nadšeném duchu, zahraniční recenze koneckonců oscilují mezi "vynikajícím" a "pouze skvělým". My film viděli dnes dopoledne a jak moc se nám líbil si teď můžete přečíst níže.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Seveřana jsem se trošku bál. Předchozí filmy Roberta Eggerse mi přišly spíš zajímavé než skutečně dobré a měl jsem strach, že v případě jeho novinky by trailery mohly lhát a že výsledek bude rozkročený mezi snahou o epickou vikingskou řežbou a ne úplně přístupným autorským stylem. Ale bál jsem se zbytečně. Eggers totiž držel sebe jako umělce a auteura až nečekaně hodně na uzdě a jeho Seveřan je divácky velmi vstřícná podívaná. Není tu moc prostoru na nějaké interpretace obrazů, dialogů a čehokoliv jiného, mnohem víc jde o jen a pouze o onu vikingskou řežbu, která je v základu celkem prostá a její tvůrce si toho je vědom. Pokud přistoupíte na fakt, že Eggers chtěl jednoduše oživit legendu o zradě a pomstě a víc než o cokoliv jiného mu šlo o to, aby na plátně ukázal krutý svět Vikingů a pořádně se vyblbnul po audiovizuální stránce, budete spokojeni. Nebo možná nadšeni jako já.

Hudebně jde o lahůdku, z na jeden záběr točených scén dobývání měst, ve kterých umírají desítky lidí a krev stříká proudem, mi padala čelist k zemi, protože tohle vymyslet a zorganizovat tak, aby to klaplo, musela být šílená piplačka. Výsledek ale stojí za to. Hercům taky není co vytknout a fantasy prvky jsou do děje vložené nenásilně a do divokého světa plného podivných rituálů zapadnou naprosto přirozeně. Ty dvě a čtvrt hodiny jsem si užil opravdu hodně. Dovedu si ovšem představit, že fandové Majáku budou z tohohle vlastně až nečekaně divácky přívětivého filmu trochu rozhození. Já osobně jsem však letos zatím nic lepšího než Seveřana neviděl.

Jak to vidí Rimsy:

Směs vikingské řezničiny a mytologické symboliky dopadla ve prospěch toho prvního – bohužel pro mě. Eggersova předchozí díla Maják a Čarodějnice byla rozhodně nadupanější co se týče významů, nedořečenosti a nároků na diváka a v této konkurenci je nový Seveřan rozhodně jeho nejpřístupnějším a nejpřímočařejším snímkem. Animální nabušenost Alexandera Skarsgårda má dostatek prostoru k vyniknutí, stejně jako křehkost slovanské víly Anyi Taylor-Joy. Bitevní scény jsou dostatečně brutální (přestože ještě trochu přitlačit šlo) a podle očekávání i krásně nasnímané. Nádherně vypadá i provádění pohanských rituálů, s nimiž Eggers sice nešetřil, ovšem přehršel mytologické omáčky se spíše snaží zakrýt banalitu ústředního příběhu.

Ten vychází ze skandinávské legendy o Amlethovi, kterou později využil Shakespeare jako klíčovou inspiraci pro Hamleta. Čitelnou příběhovou kostru však Eggers obohacuje jedním zásadním zvratem, jenž je sice trochu předvídatelný, zároveň však správně osudový a krutý. Seveřan je tak hlavně o pomstě, o nemožnosti (či neschopnosti?) vymanit se z předurčenosti. Dohromady to není málo, ale od jednoho z nejtalentovanějších nezávislých tvůrců bych uvítal přece jen trochu odvážnější podívanou.

Jak to vidí do_Od:

V zásadě souhlasím s Rimsym, spokojený jsem přitom ale takřka stejně jako kolega Hlad. Čekal jsem to o chlup brutálnější a podstatně méně doslovné. Přesto nemůžu říct, že bych z kina odcházel neuspokojen. Eggers mi naservíroval nelítostný příběh o pomstě, který je sice jednoduchý jako facka, když vám ji ale vlepí dvoumetrový viking, stejně z ní budete pár dní trochu otřesení. Film má vynikající zvukovou stránku, kterou dotváří i parádní soundtrack, pyšní se pochopitelně i úžasnou kamerou, asi nejvíc jsem ale na celém řemeslu ocenil režisérovu jasnou vizi.

Po Batmanovi totiž vstupuje do kin další film, jehož tvůrce se dá popsat jako auteur, ale přesto svůj jazyk a své výtvarné vnímání dokázal vštěpit de facto komerčnímu, byť ne komiksovému filmu. Seveřan je tak na jednu stranu divácky vstřícný, zejména, pokud si libujete v severské mytologii, a zároveň stále dost svérázný a unikátní na to, aby se o něm dalo hovořit v uměleckých kruzích jako o podnětném přídavku v žánru revenge dramat. A mě tahle stylová kombinace nesmírně sedí. Jinak bych ještě rád dodal, že Nicole Kidman je asi jediná herečka na světě, která stejnému herci může zahrát manželku i matku v rozmezí pár let a nikomu to nepřijde divné. V obou úlohách je fantastická, a její jedovatý monolog tu hned po epickém finále bude nejspíš patřit k mým nejoblíbenějším momentům.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.