Jiří Konvalinka je jeden z těch lidí, kterým člověk prostě přeje, aby se prosadili, byli slavní, každý znal jejich jméno a oni mohli dál odvádět dobrou práci. Protože všechno, na co sáhne, dělá zatraceně dobře. Hraje mimo jiné v Dejvickém divadle a má za sebou role ve filmech Marťanské lodě, Kvarteto nebo hlavní roli v hodně povedeném drsném dramatu Domestik. K němu složil i hudbu se svojí kapelou Vložte kočku, za kterou byl nominovaný na Českého lva. 

Znát ho ovšem můžete i jako frontmana jedné z nejzábavnějších domácích kapel Mutanti Hledaj Východisko, ve které zpívá, ale taky pro ni točí parádní klipy (viz Krobot zde). Jejich Čau, čau, čau z hlavy jen tak nedostanete. Vím to. 

No a o se týče jeho filmového vkusu, to už musíte posoudit sami. Ale za nás dobrý. Velmi. 

1. Sedm psychopatů (2012, r. Martin McDonagh)
Za mě jeden z nejlepších z takovejch těch “hereckejch” filmů. Mám herectví vystudovaný, tak jsem na to asi trochu vysazenej. No a každopádně tohle je pro mě správná kombinace skvělýho scénáře, správně komplikovanýho příběhu a náročnejch takovejch divadelně-filmovejch výkonů těch všech skvělejch lidí, co tam hrajou. A ješte navíc je to dost vtipný. Vtipný, tvrdý, zamotaný a o lásce a přátelství. Hodně pro mě. A vůbec Martin McDonagh v podstatě za všechno co kdy udělal vždycky vyhrál nějakou cenu, ať to jsou divadelní hry nebo filmy. Hodně slušný.

2. Rolničky, kam se podíváš (1996, r. Brian Levant)
Vánoční poctivá béčková komedie. Skvělý. Tak kdo to neznáte, tak máte tip na příště – Arnold Schwarzenegger tam hraje americkýho tátu, kterej trošku nestíhá přípravu na americký vánoce. Žádný spoilery, ale dá tam pěstí sobovi a je to prostě takovej fajn feel good béčko movie, ideální na válení se mezi svátkama. Jo a patří to u mě do škatulky filmů, který jsou lepší s českym dabingem (dál tam mam třeba Kokosy na sněhu, Četníky atd.). Normálně to dost nenávidim, ale tady je to to vončo. 

3. Naušika z Větrného údolí (1984, r. Hajao Mijazaki)
Z Mijazakiho filmů, který miluju všechny, sem hodim asi tohle. Mám u něj nejradši chození po hranici mezi jemným, hezkým a deepshit temným a skličujícím. U Naušiky to je vše v plný síle a k tomu je to jedno z nejsilnějších ekologických poselství, co ve filmu znám. Hezky se mi to zahlodalo do hlavy.

4. Birdman (2014, r. Alejandro González Iñárritu)
Zase hodně “hereckej” film, i o herectví jako takovym. Přijde mi skvělý, jakej je to úplnej minimál – hraje tam vyloženě pár lidí (ale teda skvělejch), je to na pár obyč lokacích a hudba jsou jenom bicí – a jaký se z těhle malejch prostředků dá udělat tóčo. Zároveň přesah – Michael Keaton hraje člověka, kterej se chce vymanit ze škatulky akční postavičky Birdmana, kterou kdysi za mlada hrával a která se s nim vleče celej život – a sám hrál první Batmany a asi něco podobnýho zná.

5. Kouř (1990, r. Tomáš Vorel)
Ať tady mám něco českýho. V osmnácti letech jsem se na tenhle film koukal se svojí holkou a její sestrou na iPodu ve vlaku na cestě transsibiřskou magistrálou do Mongolska. To stačí, ne? A navíc je to českej muzikál, kterej je tady podle mě potřeba jako sůl, a kterej doufám někdy natočim. Zároveň sklepácká poetika, Arnoštek a Radomil Uhlíř. Legendy.

6. Mahabharata (1989, r. Peter Brook)
Peter Brook napsal knihu Prázdný prostor, která je pro mě asi nejdůležitější základ chápání scéničnosti a divadla (potažmo filmu, herectví a jakýkoli produkce), takže proto je tu. Mahabharatu v jeho verzi jsem nakoukával, když jsem psal na DAMU diplomku, je to teda hustý dílo – nejdřív existovalo devítihodinový světově strašně úspěšný divadelní představení, pak se z toho udělala šestihodinová televizní série a pak třáodinovej film. Je to teda hodně starý, takže tomu odpovídaj i všechny výrazový prostředky, ale já na tom hodně cenim zase určitej minimál, civilnost a nepompéznost v absolutně pompézním nadčasovym příběhu.

7. V jednom pytli – Pán Prstenů a Harry Potter (a klidně i jiný)
Tohle nevim jestli je úplně regulérní, ale dávám to sem, protože jsem na silvestra měl dojem, že se lidi dělej na ty, který tyhle mega fantasy magic blockbustery maj rádi a na ty, který to nenáviděj. A já to mám rád a občas si to pustim a odpočinu si u toho. A přijde mi to dobrý.

A co říkáte na 7 filmů režisérky Heleny Třeštíkové?