Na konci prosince jsem napsal desítku tržebních postřehů za rok 2021 a v jednom bodě jsem se věnoval i Číně. Zmínil jsem, že asijská mocnost Hollywood nespasí, a argumentoval jsem mimo jiné čím dál úspěšnějšími domácími blockbustery. Zároveň jsem vám v článku sliboval, že se o situaci v miliardové zemi v budoucnu rozepíšu zevrubněji. Sliby se mají plnit, a vy se můžete začíst do tématu, v němž si beru na paškál největší filmový trh na světě.

Začnu rychlým shrnutím minulého roku. O válečném velkofilmu The Battle at Lake Changjin jste pravděpodobně slyšeli, nikoliv kvůli pochybným kvalitám a pro západní svět těžko skousnutelným poselstvím komunistické partaje, ale díky faktu, že biják byl s více než 900 miliony dolarů celosvětově druhým nejúspěšnějším snímkem roku. Když si do rovnice přidáte komedii Hi, Mom s tržbami 822 mega a třetí díl Detective Chinatown s 686 melouny, bylo jasné, že účetní závěrka za minulý rok bude tučná.

Kina reportovala tržby o celkové výši 7,3 miliardy babek a země s velkou a dlouhou zdí bez větších problémů obsadila piedestal pro globálně největší kinotrh. Kvůli covidu se sice pořád nepovedlo navrátit na úroveň ročníku 2019, ale chybělo už pouhých 26 %. Ameriku sice v druhé polovině prosince zachraňoval Spider-Man, ale stejně to nestačilo na víc než 4,5 miliardy. Co se poklesu oproti předcovidovému roku 2019 týče, mluvíme o vysokém sešupu o 61 %.

Čínské výsledky jsou o to více „imponující“, když si uvědomíme, že u expandujících komunistů se diváci nedočkali premiér Eternals, dvojky Venoma, Shang-Chiho a vlastně ani Black Widow, která šla do tamních multiplexů s takovým zpožděním, že výsledky Nataši nestály ani za zmínku. Šepoty, že marvelovky upadly u soudruhů v nemilost, jenom podtrhnulo ignorování Spider-Mana: Bez domova.

Pozor, Spider-Man se po vzoru Black Widow dočkal odsouhlasení premiéry. Akorát chybí datum a to je zásadní. V mnohovesmíru operující Peter Parker se ani více než dva měsíce po globální premiéře startu v Číně nedočkal, což vzhledem k brzké premiéře na VOD znamená, že i kdyby ho nakonec v Pekingu, Šanghaji a dalších megalopolích začaly hrát, tržby už budou mizivé. Zrovna u Spideyho to vzhledem k více než 1,8 miliardám dolarů z celého světa studiu Sony tolik nevadí, ale byla by chyba právě na tomto výjimečném příkladu ukazovat, že Hollywood už největší zemi nepotřebuje.

Pro hrstku šťastných, kteří minulý rok v ČLR mohli vydělávat v normálních termínech, byly juany pořád naprosto zásadní. Rychle a zběsile si v globálu přišlo na 726 míčů a hned 217 jich pocházelo z řešené země. Godzilla vs. Kong trhla po světě necelých 470 melounů jenom díky 189 milionům z Číny. Free Guy se s celosvětovými tržbami 332 mega tak tak zaplatil a ano, skoro kilo můžeme připsat na vrub vy víte koho. V případě Vina Diesela sice můžete argumentovat, že tržby z miliardové země oproti minulému entrée docela radikálně klesaly (předchozí díly útočily na 400 mega), ale zběsilí řidiči podobně padali ve většině světa. Proč? Protože covid.

Nedá se jednoduše napsat, že by Číňané ztratili apetit po hollywoodské produkci. Hlavním problémem je, že minulý rok se v jejich domovině dočkalo premiéry pouhých dvacet zámořských bijáků, a z nich tržby dobře poloviny z nich nestály za zmínku. V roce 2019 jich přitom bylo 31. Právě před třemi lety si zámořské filmy přišly pro pořád ještě velmi hezkých 30 % z celkových 9,2 miliard, které kinaři reportovali. Za minulý rok si však z výše zmíněných 7,3 miliard urval Hollywood pouhých 12 %.

Sledujeme tedy jasný trend, kdy čínský filmový průmysl přebírá otěže a Hollywood na vlastní kůži pociťuje plody již delší dobu trvající obchodní války mezi mocnostmi? Možná vás překvapím, ale už nějaký pátek si to úplně nemyslím. V souvislosti s šikanováním hollywoodských franšíz sice komunistická partaj na první pohled působí jako nevypočitatelná síla, která si hraje se zámořskou továrnou na sny jako kočka s myší, ale při bližším pohledu najdeme důležité indicie, které nelze ignorovat.

Tak předně – na rok 2020 můžete rovnou zapomenout. Covid zabránil premiéře většiny očekávaných fláků a my tím pádem musíme řešit pouze a jenom ročník 2021. Tedy rok, kdy soudruzi slavili sté výročí založení Komunistické strany Číny a tím pádem se snažili, seč mohli, aby uvědomělí občané chodili především na domácí a nacionalismem skrz naskrz prolezlé bijáky. Za oběť padly především marvelovky a my se dostáváme k již dekády známé praxi (nejenom čínských) komunistů: mstivosti.

Když Martin Scorsese a Jean-Jacques Annaud v roce 1997 natočili Kunduna a Sedm let v Tibetu, měli v republice utrum nejenom režiséři, ale dokonce i studia Sony a Disney. Pro moguly z Los Angeles to byl v té době asi stejný problém, jako kdyby mluvčí našeho prezidenta při kalbě v LA poblil Hollywoodský chodník slávy, což samozřejmě myslím s velkou nadsázkou a omlouvám se Ladislavu Špačkovi. Jenom tím připomínám, že důležitost čínského filmového trhu byla před 25 lety fakticky nulová. Vládnoucí strana však už tenkrát všem ukázala, že se s tím nemaže.

Marvelovky byly jistě v hledáčku cenzorů už ve chvíli, kdy Kevin Feige najmul pro režim nepohodlnou režisérku Chloé Zhao. Do rovnice si přidejte výroky a v rozhovorech jasně prosvítající světonázor hvězdy Shang-Chi a bylo jasno. Zabránit premiéře dvou filmů by ani zdaleka nestačilo, je třeba proradným kapitalistům ukázat. Takže i naprosto nezávadné a v minulosti superúspěšné filmy jako pokračování Venoma nebo Spider-Mana mají smůlu. Má je totiž na svědomí také Marvel a je úplně jedno, že zrovna zmiňovaná dvojice pochází z dílny Sony, nikoliv Disneyho.

Dobrá, naznačil jsem, že soudruzi jsou vybíraví a kvůli jejich svátečnímu roku a především marvelovské šikaně nelze jen tak tvrdit, že mají americká studia po ptákách a juanech. Ale kde beru optimismus do budoucnosti? Vezmu to trochu ze široka. Na úterý prvního února připadnul Čínský Nový rok. Již od nepaměti se jedná o suverénně nejdůležitější a nejvýdělečnější slot pro týden trvající premiéru (respektive premiéry) těch největších domácích filmů. Letos hrálo prim rychle natočené pokračování militaristické The Battle at Lake Changjin.

Zatímco na začátku roku 2021 vydělaly domácí fláky za sváteční dny v přepočtu 1,2 miliardy dolarů (vládnul především již zmiňovaný Detective Chinatown 3 s 550 míči), letos to bylo už „pouze“ 950 mega. Berte v potaz, že za rok narostly průměrné ceny lístků v Číně o osm procent a navíc se otevřely tisíce nových sálů (celkem jich funguje už neskutečných 82 248). Z úst vládnoucích elit jste následující větu samozřejmě neslyšeli, ale nezávislí analytici měli jasno: Navzdory ideálním podmínkám, nulové konkurenci ze zahraničí a nutnosti růst za každou cenu – tržby domácích fláků o svátcích zklamaly.

Jakoby náhodou a pouhé dva týdny poté jsme se dočkali docela překvapivého odsouhlasení premiér Batmana a Uncharted. Čínští strážci kin navíc rovnou určili i relativně rozumné termíny. Pattinson v kápi se dočká premiéry 18. března a Holland bez trička ještě o čtyři dny dříve. Není to sice ono ideální datum globálního startu, ale dá se s ním pracovat. Jaký to rozdíl oproti minulému roku.

V obou případech je plánované promítání  v kantonech překvapivé. Temný Batman balancuje mezi přístupností PG-13 (té se dočká v Americe) a eRkem, které dost možná bude platit v různých regionálních mutacích ve zbytku světa. V minulosti už jenom to stačilo, aby dostal biják čínskou stopku. Nemluvě o zdravici režírujícího Matta Reeves pro tchajwanský Comic-Con. No a Uncharted je sice bezproblémový výplach, ale stojí za ním Sony produkující marvelovky.

Abychom si rozuměli – na příkladu jednoho slabšího (byť nejdůležitějšího) čínského víkendu a dvou včas odsouhlasených premiér netvrdím, že je najednou všechno cajk a Čína najede v budoucích měsících na dřívější praxi, kdy tím hlavním omezením bylo 35 hollywoodských premiér v průběhu dvanácti měsíců a později vyjevený cíl, aby nadpoloviční tržby každý rok pocházely z domácích studií (obě kvóty mají dnešní optikou velké rezervy). Kdepak.

Zásadním signálem by teprve bylo odsouhlasení druhého letošního filmu pošilhávajícího po miliardě – marvelovky Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství. Ale i kdyby Cumberbatch utřel, což je dost dobře možné, nezapomínejte na dvojku Avatara, která by se podle všeho měla o Vánocích konečně dočkat dlouho odkládané premiéry. V případě Železného Jima bych si vážně tipnul, že je start v čínských multiplexech už teď ložený a bude (stejně jako ve zbytku světa) gigantický.

V ČLR chtějí mít během tří let více než 100 000 sálů a jistě sami tuší, že bez mocných západních franšíz to prostě nepůjde. První vlaštovku, tedy naznačené limity (možná už pomalu repetitivních) nacionalistických blockbusterů, přinesl níže akcentovaný víkend. Kdyby snad nějaký snaživý činovník argumentoval, že se v případě Avatara jedná o produkci distribuovanou po celém světě studiem Disney, tak by mu ostatní soudruzi mohli vmést do tváře, že je návrat na Pandoru vymodelovaný podle krásných čínských kopečků a svým způsobem se jedná o Foxe. Kdo ví, jestli se díky vhodně připomenutým a dnes už skoro mrtvým lišákům nedočkal premiéry i Free Guy.

Jsme skoro na konci. Čína je pro tržby filmů pořád velmi důležitá a na příkladu vzácného Spider-Mana si nenamlouvejte opak. Především minulý rok bylo pro Hollywood velmi kruté vystřízlivění, které mělo podle mého názoru za cíl především ukázat, že soudruzi se neštítí ničeho, a jsou schopní vystavit stopku jakémukoliv blockbusteru.  Kdo ví, jestli nepříznivý východní vítr nehrál roli i v dalším odložení sedmého dílu Mission: Impossible. Tom Cruise dobře ví, že bez Číny to v jeho případě vážně nepůjde. Zvláště když rozpočet dalšího skotačení Ethana Hunta narostl už na čtvrt miliardu a pojišťovny se zatím netváří, že by chtěly cálovat.

Rozhodně nezapomínám na fakt, že Čína je krutou totalitní zemí, kde mají komunisté to hlavní a poslední slovo. Zároveň však mluvíme o kapitalismus adaptující mocnosti, která západ navzdory žabomyším obchodním válkám potřebuje. Už v Římské říši platilo okřídlené: „Chléb a hry“. Jídlo většině obyvatel již strana zajistí, ale co zábavu?

Pár přeskočených marvelovek včetně globálně velebeného Spideyho jim občané očividně odpustili, ale do budoucna se podle mého názoru bez hollywoodských blockbusterů prostě neobejdou. Možná si teď říkáte, že vám to může být šumafuk, ale při pohledu na čím dál méně hollywoodských fláků plánovaných pro kina a náhradu v podobě (většinou ne zrovna kvalitní) streamovací výplně, bych nálady už nějakou dobu největšího světového kinotrhu úplně neignoroval.