10. Covid je tu s námi
Nelze začít jinak. Pandemie, která přidělala vrásky na čele celému světu už v minulém roce, se letos vracela hned v několika vlnách a nějakým způsobem ovlivnila snad úplně každého. Filmový byznys nebyl výjimkou a vy si jistě dobře vzpomínáte, kolik měsíců byla kina nejenom u nás zavřená. Slováci do kin koneckonců nemohou chodit ani teď. V roce 2020 přitom nejeden analytik předpovídal, že 2021 bude návrat ke starým pořádkům, kina budou v plné síle zpátky a my se dočkáme pomalu stejně tučného roku jako byl ten poslední "před-epidemický", tedy 2019. Ani prd.

Oproti roku 2020 jsme se sice nedočkali tolika odkladů, ale ústupy covidu si stejně zahrály s distribučním rozvrhem dostihy (nejbolestivější odklady se týkaly Toma Cruise s jeho pokračováním Top Gunu a Mission: Impossible). Při pohledu na další z řady nebezpečných variant – omicron – člověk skoro až pozapomene na „drama“, které se odehrávalo o letních prázdninách. Zavzpomínejte se mnou, řešili jsme to v létě všichni.

Dočkáme se na podzim mnohokrát odkládané Duny? Zvládne se po letech konečně rozloučit Daniel Craig s rolí Jamese Bonda? Bude kasy kin plnit i narychlo spíchnutý sequel Venoma s populárním Tomem Hardym? Pandemie si tenkrát na pár měsíců dala pauzu a my jsme se nakonec opravdu dočkali krátkého podzimního vzedmutí, které právě (snad ne na dlouho) zakončuje ultra úspěšný miliardový Spider-Man: Bez domova. Ale o něm až později.

9. Starší generace do multiplexů nepospíchá
Jasně, nechuť starších diváků chodit do kina přímo souvisí s pandemií, protože jsou přeci jenom ohroženější než teenageři, a trend lze vysledovat již roky nazpět. Letos však těch případů, kdy bijáky cílící na letitější publikum v kinech prošuměly, bylo snad až příliš. Nejvíc na nezájem dorostlejšího publika dojely režijní legendy Ridley Scott (Poslední souboj je přitom pecka) a Steven Spielberg (West Side Story si z redakce nejvíc užil KarelR). Ale vlastně i Clint Eastwood, jenž tvrdě narazil se svým Cry Macho. Byť v tomto případě lze za neúspěchem v kinech hledat i jiné faktory, než jenom nezájem jeho cílovky.

Nejpalčivější je problém u generace šedesátníků a starších. Washington Post přispěchal s docela děsivým průzkumem, jenž říká, že zatímco před nástupem covidu vůbec nechodilo do kina 26 % lidí starších 57 let, po propuknutí epidemie ono číslo vystřelilo až na šílených 71 %. Výzkum se samozřejmě týkal pouze Ameriky a vzhledem k situaci je vysoké číslo zčásti pochopitelné, ale stejně... Právě starší diváci každý rok zachraňovali ty náročnější nezávislé snímky, které si pozornost bezesporu zaslouží. Pokud se nemýlím, tak letos nejenom u nás propadl každý.

Nezbývá než doufat, že epidemie v následujících letech ustoupí a diváci s šesti a více křížky za opaskem se do kin časem přece jenom vrátí. Pokud se tak nestane, bude program kin (a především multiplexů) v následujících letech ještě výhradněji zaměřený na teenagery a to nechcete. Snad Ridley ještě časem vyštrachá dostatek peněz na pořádnou historickou pecku pro kina a nebude mu ji muset zafinancovat Netflix.

8. Konec oscarové sezóny?
V minulých dekádách měla hollywoodská studia se svými ambiciózními fláky stejný recept. Na podzim (ale ještě lépe poslední dny v roce) pošlou film bažící po Zlatých glóbech a Oscarech do hrstky těch největších kin v Los Angeles a New Yorku. Tím se kvalifikují do soutěže o prestižní ceny, místo drahé reklamní kampaně budou spoléhat na šuškandu doplněnou nadšenými recenzemi a během ledna, respektive února, pomalu expandují do tisícovek sálů. Vedlejším efektem pozvolného releasu sice bylo, že celý svět pirátil DVD screenery pravidelně kradené nějakým akademikem, ale studiím se to stejně vyplatilo.

Když se totiž zadařilo, výsledkem byly desítky a stovky milionů dolarů, na které by si biják při jiné strategii nasazení neměl šanci přijít. Při pohledu na letošní Vánoce bych řekl, že této taktice pomalu zvoní umíráček, protože iniciativu přebírají streamy. Síla psa, K zemi hleď!, Temná dcera, Přebíhání a Tick, Tick… BOOM! budou pravděpodobně reprezentovat Netflix. Ricardovi, Annette a Clooneyho The Tender Bar potom vysílá do boje Amazon a The Tragedy of Macbeth s Denzelem, Labutí píseň nebo V rytmu srdce budou hájit barvy Applu.

Prozatím především v amerických kinech sice právě bojují o dolary Lékořicová Pizza, C´mon C´mon, Král Richard: Zrození šampiónek, Belfast nebo již výše zmíněné West Side Story, ale ani v jednom případě z toho nebudou stovky milionů. Ani zdaleka. V některých případech (Paul Thomas Anderson se před pár dny dočkal nepříliš povedené expanze do 800 kin) mohou snímky dokonce zapomenout i na desítky milionů dolarů. Už asi všichni tušíte, kam se z kin přesunula ta výše zmiňovaná starší a náročnější divácká skupina.