Skutečně dobrých filmů na Netflixu bychom asi letos napočítali na prstech jedné ruky, dalším velkým adeptem do seznamu těchto vzácných kousků byla ovšem novinka Adama McKaye (Sázka na nejistotu) K zemi hleď! s hvězdně nabitým obsazením. Jestli se tam nakonec vměstnala, nebo nás zklamala podobně jako zahraniční novináře, si teď můžete přečíst v našich svátečních povánočních prvních dojmech.

Jak to vidí Cival:

Vtipné, chytré, zábavné. Satirická instant classic, která trefně vystihuje sračky, do nichž se naše civilizace zanořila díky sociálním sítím, fakenews i spasitelským hodným miliardářům - i s reflexí faktu, že tady nejspíš všichni brzo umřeme, jen asi ne na covid. Ještě. Je to veselá, ale v jádru hodně temná zpráva, ovšem navýsost pravdivá, a tím cennější. A dá se snadno pochopit, proč se do ní přihlásila polovina hvězd Hollywoodu...

Ansámblu vévodí skvělý DiCaprio i sympaticky utlumená Jennifer Lawrence a i díky nim, nečekaně velkorysému podání a špičkovému řemeslu (top střih!) jde o jeden z nejpůsobivějších a nejpodnětnějších hollywoodských fláků letošního roku. Bavilo mě to víc než Sázka na nejistotu a myslím, že to bude bavit i lidi, co tvrdí, že covid neexistuje, mocní nás práškují chemtrails a Země je placatá.

Jak to vidí Imf: 

McKay po minele s Vice opět trefuje střed terče. Sázka na nejistotu pro mně zůstává nepřekonána, ale je evidentní, že když má McKay scenáristicky volnější ruce a herce, kteří (se) chtějí bavit, padá mu tam černý humor, jak Němci do krytu. Chtěl bych mít ten fištrón jako McKay, abych se rozhlédnul kolem sebe a dokázal v rámci celovečeráku tak přesně shrnout bezútěšnou realitu, aby to bylo na zasmání i lehké mrazení v zátylku. Spousta lidí v mojí bublině je přesně tou menšinou, která bude považovat K zemi hleď za věštecké dokudrama. A mnohem spíš za ukazováček než prostředníček. Na závěr roku skutečně krásné ohlédnutí.

Netflix si samozřejmě "sázkou na jistotu" spravil renomé nejen u Civala. McKay je z tvůrců, kterým necháte volnou ruku, a tak nějak doufáte, že to na té ruletě tentokrát padne. K zemi hleď nebude navzdory hvězdám v hlavních rolích (umaštěný Leo a divně fiknutá JLaw) komerčním hitem. Na to je moc chytrý a nepředstírá, co si myslí o většině diváků. Právě proto je ale dvojnásob důležité, že vznikl bez filtru a vy můžete konečně zase jednou zvednout zadek a přijít k televizi, protože se nastavuje to zrcadlo!

Jak to vidí Spooner:

Absurdní, zábavný a rýpavý, ale zároveň i dost tísnivý a bohužel i pravdivý pohled na současnou společnost. K Zemi hleď! má zkrátka všechny prvky, které má pořádná satira mít a Adam McKay je spojil do naprosto funkčního a svižného celku, jenž je dravější a mnohem divácky přístupnější než jeho Sázka na nejistotu. Film má neskutečný tah na branku a zejména v první polovině je parádním mixem nahláškované zábavy s řadou vypiplaných dialogů a pocitů úzkosti z toho, jak jde celý svět do hajzlu a nikoho to nezajímá.

McKay má snímek pevně ve svých řemeslně precizních rukou a je vidět, že zkrátka ví, co všechno chce říct. A že toho chce říct opravdu hodně. Bere si na paškál většinu palčivých témat moderní doby od vlivu sociálních sítí, megabohatých vizionářů, fake news, současného stavu médi až např. po rýpance do Donalda Trumpa. O to je působivější, že se materiál McKayovi ani na vteřinu nerozpadl pod rukama a všem motivům poskytl dostatečný prostor. Stejně jako našlapanému obsazení, kde ani nevím, koho chválit dřív. Kromě tradičně bezchybného DiCapria ovšem musím zmínit aspoň dokonalého parchanta Jonaha Hilla a Meryl Streep, která mě po delší době opravdu hodně bavila. V druhé polovině sice snímku spadne trochu řetěz, i přesto režisér dokáže jet k závěru zase hezky na doraz. Nejlepší netflixovka roku a přesně taková satira, jakou tahle doba potřebovala.

Jak to vidí Rimsy:

Adam McKay nám chce něco sdělit a dělá to (opět) velmi efektně. Ovšem co přesně to je, tím už si nejsem tak jistý. McKay se trefuje do post-faktické reality 21. století, za jejíž podobou jsou v lepším případě chladní byznysmeni, v horším do sebe zahledění vizionáři. Podobně jako v Sázce na nejistotu (a s o poznání svěžejším stylem, než jaký jsme viděli třeba v Soderberghově nedávném Pracím automatu) se v duchu přísné satiry dozvídáme, na čem naše společnost momentálně stojí. Výsledkem je vyhrocenější variance na Network o půl století později, která sice na spoustu problémů s nekompromisním humorem ukazuje, zároveň však trpí typicky dobovými problémy – rozklížeností, občasnou scenáristickou překotností a křičením hlasitých statementů bez vybudování dostatečného základu.

První necelá hodina se pyšní skvěle úzkostnou atmosférou a kdyby v tomto duchu McKay pokračoval ještě chvíli, a pak film ukončil, výrazně by zamíchal kartami v mém žebříčku nejlepších letošních filmů. Od psychologicky relevantní připomínky toho, jak každodenně řešíme malichernosti, však uhne k rozmáchlejším tématům. Širší společenský pohled je pro téma satiry samozřejmě nezbytný, přesto v této fázi může být McKay rád, že sehnal tak početnou skvadru skvělých herců, kteří prodají i slepé příběhové linky. A tak snímek doklopýtá až k emociálně fungujícímu konci. Nakonec tedy převládá spokojenost, v lecčem i větší než u Sázky na nejistotu; nechybělo ale mnoho, ale mohli jsme řešit skutečně extrovní pecku.

Recenze již brzy.