Rozhodli jsme se oživit rubriku 7 filmů, ve které dáváme prostor nejenom domácím režisérům, hercům a filmovým tvůrcům a jejich vkusu. Dozvíte se, co je formovalo, najdete tu inspiraci, co si pustit, a třeba i objevíte filmaře, se kterými stojí za to se seznámit.

Filip Konvalinka alias Efko alias Strejda Filí patří mezi legendy české hiphopové scény. Je jedním ze zakládajících členů kapely Jižní Pionýři, kteří se později přetransformovali v Pio Squad a kdybyste se mě nebo k0C0URa zeptali, jaká jsou tři nejzásadnější a nejlepší hiphopová alba, která u nás kdy vznikla, jednoznačně bychom mezi ně zařadili i jejich Interview. 

Pod svým jménem vydal vloni sólovku Buldok a může se chlubit nejen dvěma cenami Anděl, ale i obrovskou sbírkou VHSek. A tady je jeho sedm filmů. 

1. Le Mans ´66 (2019, r. James Mangold)
Jedna z novějších věcí, která mě v kině doslova odfoukla, přestože nejsem vůbec autíčkář ani závodník a tahle tematika mě prakticky míjí. Je tam několik nezapomenutelných scén, třeba když Damon sveze starého bosse a zajistí mu zážitek na zbytek života, tu jsem rozdejchával hodně dlouho, v tom nejlepším smyslu. Na první pohled nenápadná story, o to víc silná. 

2. Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994, r. Quentin Tarantino)
Když to vidím dneska, říkám si, že udělat skoro tříhodinovej oscarovej opus z banální gangsterský historky jednoho horkýho dne na okraji L.A. umí fakt jen Quentin. Tenkrát jsem to sjížděl denně, přišlo mi to v teenage očích jako to úplně nejhustší, co jsem kdy viděl, s kamarádama jsme to přetáčeli našima hlasama na MC kazetu, znali jsme to úplně nazpaměť. Přitom je to taková pitomost  :)

3. Predátor (1987, r. John McTiernan)
Byl jsem ten videokluk z ulice, za kterým chodili ostatní kluci nasávat americkej testosteron. Za celou tu vlnu akčňáků sem napíšu tohle vyvražďovací tvrdší sci-fi, který ani po letech neztrácí na napínavosti a kouzlu. Je to nádherně jednoduchý a silný a fungovat to podle mě bude i za dalších x let, režisérovi se povedlo to natočit tak nadupaně, že ani na chvíli nevydechneš. 

4. Duna (2021, r. Denis Villeneuve)
Velká věc, obrazově neskutečně působivá, minimalisticky jednotná (barvy, prostředí). Doteď hledám důvody, proč může tak vyhaluzenej námět působit tak realisticky. Hodně to táhnou ty postavy, kterým jednotliví herci doslova vdechli život. A režisér? Tak to pardon, ale to je symbol toho, že to měl pod kontrolou. 

5. 36 komnat Shaolinu (1976, r. Lau Kar-Leung)
Legenda nejen v rámci žánru. Dneska to vnímám jako asijskou etudu na téma „jak dosáhnout cíle“, v podstatě motivační příběh o tom, jak se nenechat zlomit překážkami a jít si za svým. Když to vletělo v končícím ČSSR do videí, skvěle to zapadlo i revolučním naladěním o svržení režimu. A to kung-fu byla přece taková exotika... 

6. Prokletý ostrov (2009, r. Martin Scorsese)
Scorsese a DeNiro fungovali skvěle, Scorsese a DiCaprio jakbysmet. Těžko říct, kde spolu zafungovali nejlíp, ale tady mi strašně sedl ten příběh. Je to tak tajemný a napínavý, že ani poněkolikátý to nenudí, navíc na Scorseseho natočený dost dynamicky. Hodně iracionální vize odůvodněnýho šílenství a další poloha, ve který Leonardo plave jak ryba vodě. 

7. Jednej správně (1989, r. Spike Lee)
K tomuhle jsem si našel cestu až trochu později a okamžitě mě to chytlo. Spike Lee je úžasně autentickej vypravěč a těžko odhadovat jeho přínos pro (nejen) afroamerickou komunitu. Tak přízemní a přitom symbolickej film. Radio Raheem a jeho story o lásce a nenávisti je něco, co utkví v paměti navždy. 

A co říkáte na 7 filmů režiséra Davida Ondříčka?