Tak jsme se v kině na novém Spider-Manovi s podtitulem Bez domova tentokrát sešli takřka v plné sestavě. Chyběli jen KarelR, který se nás týdny před premiérou snažil přesvědčit, že nová spidermanovská trilogie za nic nestojí – neúspěšně, a pak Imf, který dal ve Švýcarsku raději přednost Krotitelům duchů – recenze už brzy. Očekávání každopádně byla obří, otázek mnoho, stejně tak ale panovaly i jisté obavy, jak se celý ten pavoučí kolos podaří potřetí režírujícímu Jonu Wattsovi ukočírovat. No a výsledek? To už se dočtete v našich čerstvých dojmech.

Jak to vidí Cival:

Skvěle padnoucí završení povedené trilogie. Hollandův Spidey pokračuje tam, kde posledně skončil, jen naplno využívá možností, které se mu otevřely díky animovaným Paralelním světům a dvojce, jež nakročila vstříc multiverzu i v hraném světě. A funguje to na výbornou.

Šikovný scénář totiž naplno těží možnosti, jež skýtá nálet ozkoušených záporáků, a těží z nich tunu atrakcí i nezvykle silných emocionálních dilemat. Hollandův Spidey tu definitivně dospívá a čelí prvním opravdu vážným osudovým výzvám, čímž se zručný režisér znovu proplétá s naprostou suverenitou, byť v easy teenagerském duchu komimksové předlohy. Výsledek je zábavný, dojemný i velkolepý a jako návrat starých známých se trefuje maximálně. V mnoha směrech ultimátní hraný Spider-Man.

Jak to vidí do_Od:

Dospívání je svině a to obzvlášť, když jste Spider-Man. Jon Watts natočil suverénně nejlepší díl své spidermanovské trilogie, spolu s Tobeyho dvojkou a animovaným Into the Spider-Verse se ale zároveň jedná o nejdospělejší a nejemocionálnější Spideyho dobrodružství, jaké jsme doteď viděli. Specifický teen humor z jedničky a dvojky zůstal, postavy se v tomhle filmu ale jednoznačně posunuly, což platí i pro vztah Petera s MJ, který se tu konečně přeměňuje do té vážnější podoby, v jaké ho známe z ostatních filmů, komiksů či her. Bez domova je v zásadě opravdu vrcholem Hollandova dosavadního působení v MCU, protože zde dorostl do té postavy, se kterou mnoho z nás v dětství vyrůstalo.

Film samotný je ovšem daleko ambicióznější, na pozadí Hollandova přerodu totiž zároveň vůbec poprvé v historii hraných komiksových filmů dostáváme multiverzum, kde se prostřednictvím několika povědomých herců a postav z ničeho nic vydáváme na nostalgický trip plný fan servisu, nádherných scénáristických odkazů a mnohdy až nečekaných detailů, které fanouškům Spider-Mana budou na tvářích buď kouzlit úsměvy, nebo je naopak nutit sahat po kapesnících. Jsem za to upřímně vděčný, protože i když jsem čekal mnohé, v životě by mě nenapadlo, že uvidím něco až takhle propracovaného a svým způsobem osobního. Nadšení z akční stránky, hlášek nebo pak konkrétních detailů hlásit nebudu, protože v tomhle mě bavily všechny nové filmy stejně, zbytek okolo a jak to tentokrát bylo rámováno z toho ale za mě činí jeden z nejsilnějších Marvel filmů doposud, a já se fakt nemůžu dočkat, až si to dám v kině podruhé.

Jak to vidí Mr. Hlad:

U málokterého filmu bych byl rád, kdybych přišel pozdě, tady bych to však docela ocenil. Spider-Man: Bez domova je totiž super, naneštěstí je super až po hodině, kdy se to všechno začne spojovat, pořádně se šlápne na plyn a Jon Watts servíruje nejen fanservice a hodně solidní akci, ale i velmi funkční emoce. Všichni na plátně si to užívají a můžou se právem plácat po zádech, že natočili parádní popcornovou zábavu a neutopili se ve velkých ambicích. Jenže tam je ta první hodina, za kterou by si zasloužili profackovat scenáristé, režisér, Holland a vlastně možná každý, kdo mohl zabránit tomu, aby vypadala tak, jak vypadá.

Peter Parker v Hollandově podání je ještě kluk, respektive puberťák. Na tom ta série stojí, já to beru a vlastně mě to baví. Jenže to nikdy nebyl idiot. No a tady je. Parker se chová jako nezodpovědné pako, jenže už to není veselé, rozverné a zábavné. Jeho neschopnost a hloupost tu dalece přesahuje všechno, co jsem schopný tolerovat u akčního blockbusteru a to mám tu laťku hodně vysoko. A vlastně mi to zkazilo do značné míry celý film, protože jsem si ve všech následujících scénách říkal, že se na to krásně kouká, ale vlastně by mě potěšilo, kdyby Parkera třeba zasypal nějaký mrakodrap, protože nevím, jestli takhle tupému paku chci fandit a přát happy end. Dvě hodiny po konci projekce můžu upřímně říct, že se řadím k těm spokojeným. Ovšem jestli si to někdy pustím znovu, tak určitě od půlky.

Jak to vidí Spooner:

Uznávám, že jsem byl před třetím Spider-Manem malinko neklidný a bál se, aby z vyvrcholení Spideyho trilogie a návratu mnoha starých záporáků nevznikla hodně divoká splácanina, která se Jonu Wattsovi rozpadne pod rukama. Jenže k tomu naštěstí opravdu nedošlo. Ano, v první hodině snímek ještě občas malinko kulhá pod nánosem teenagerského a někdy na sílu hnaného humoru, jenž mě malinko irititoval už ve dvojce. Stejně tak chování postav je místy na zdvižené obočí a je mi jasné, že rejpalové si ve scénáři najdou svoje. Jenže pak už přijde jen totální komiksový nářez, v němž Jon Watts jede na plný plyn a ukazuje, jak si je s každým dalším filmem blockbusterově jistý v kramflecích.

Nový Spider-Man se tak rázem změní v natřískanou a nahláškovanou jízdu, v níž dokáže Watts i příběh několikrát velmi příjemně překvapit i skvěle využít všechny záporáky, z nichž má téměř každý svůj moment na to zazářit. Scénář pak navíc umí chytře pracovat s jednotlivými motivy, linkami, narážkami, uzavírat možné i nemožné dějové kruhy… a v závěru ždímat emoce na maximum. Třetí Spider-Man je zkrátka i přes jisté mušky v první polovině výtečným a řemeslně precizním vyvrcholením trilogie a Parkerových náctiletých let, o němž fanoušci snili. Na Tobeyho dvojku Bez domova sice stále nemá, mezi trojici nejlepších pavoučích kousků se ovšem nový Spidey vyšplhal celkem s přehledem.

Jak to vidí Rimsy:

No tak tedy dobrá. Na rozdíl od řady kolegů jsem neměl nijak velká očekávání, a to i kvůli tomu, že k předchozím tvářím Petera Parkera žádný emocionální vztah nemám. Musím ale uznat, že bezdomoveckému uzavření trilogie se nejen podařilo důstojně završit Hollandovu origin linku, ale i představit svým způsobem zcela unikátní komiksovku: S předchozími spider-manovskými sériemi totiž pracuje velmi zdařile a staví důležitost vypořádání se s minulostí nad další generickou hrozbu zničení světa.

Návraty všech starých známých sice nejednou podléhají fandovským mokrým snům, ale s tím se dalo počítat – zároveň má však každá postava funkční emocionální moment i pro ty, kteří se o ně nikterak nezajímají (ano, tím myslím sebe). Příznivci nejen Hollanda, ale i starších pavoučích dobrodružství by tedy měli být uspokojeni – a o moc víc po tomhle snímku snad ani chtít nešlo.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.