Protřelý televizák a slavný britský režisér Mike Newell má v posledních dnech opravdu napilno. Právě totiž začaly novinářské projekce čtvrtého dílu Harryho Pottera (zatím jen pro recenzentskou smetánku, nicméně i česká strana měla své zastoupení), prokládané rozhovory. V nejbližší době se tak můžete těšit na duševní výlevy režiséra, herců a možná i té slečny, co na place podávala paruky. Nás logicky zajímají především duševní pochody režiséra, který doposud točil filmy úplně jiných rozměrů a žánrů.

Newell byl vždycky věrný televizní obrazovce a před jeho celovečerním debutem pro kina měl na kontě kolem padesátky televizních projektů. Opravdu známým tvůrcem se však stal až v devadesátých letech, kdy natočil snímky jako Cesta na Západ, Čtyři svatby a jeden pohřeb, Krycí jméno Donnie Brasco nebo Bláznivá runway. Co film, to naprosto odlišný žánr. Newell zkrátka umí kličkovat, každopádně kdo viděl jen jeho Čtyři svatby a jeden pohřeb, ten si umí jen těžko představit, že by mohl zfilmovat kolos jakým je Harry Potter. Co k tomu řekne sám tvůrce? (výtah z rozhovoru převzat od kolegů z www.darkhorizons.com, děkujeme)

Při čtení můžete poslouchat kompletní soundtrack k filmu! Jen pozor na písničky (první tři).

Otázka: Proč jste se rozhodl po téhle šanci skočit a natočil film, který je mnohem "větší", než všechny vaše dosavadní práce?

Mike Newell: Mám svoje osobní důvody a pak taky... ty profesionální. Co se týče těch osobních, Harry Potter je jedna z největších filmových sérií všech dob, takže proč bych po tom neskočil, že? Nikdy jsem nedělal na ničem tak obrovském, ani na ničem čtyřikrát menším. Ale vnímám to jako životní šanci, každý od fochu na něco takového čeká, zvlášť my režiséři. Neúnavně šplháme po jakémsi žebříku výš a výš a víme, že na nás někde číhá shnilá příčka a my spadneme dolů.

Nikdy nevíte, kdy to přijde. Může se to stát se čtvrtým Potterem, může se to stát jindy. A to je na tom ta zábava. Ohnivý pohár je megafilm, ale proč si to jednou nezkusit. Navíc mám desetiletého syna a ten si to natáčení hrozně moc užívá, jak jen je to v jeho věku možné.

Nejdůležitější ale bylo, že producenti z Warnerů byli bezradní. Čtvrtá kniha má 760 stránek, což je dvojnásobek té třetí a skoro čtyřnásobek všech ostatních. Studio původně chtělo natočit dva filmy, ale z toho nakonec sešlo, což je podle mého dobře, protože na dva filmy v té knížce prostě není dost materiálu. Na první schůzce se mě přímo zeptali, jestli to zvládnete nacpat do jednoho filmu, můžeme se o tom bavit, ale jestli je to nemožné, nebudeme plýtvat vaším časem.

Tak jsem si to přečetl a najednou jsem si uvědomil, kolik tam toho je. A taky mi došlo, že je to v podstatě klasický thriller á la Na sever severozápadní linkou. Máme tu hrdinu, je jedno jestli je to Cary Grant nebo Harry Potter, který na začátku ví jen to, že ho nečeká nic dobrého. Publikum ale ví, kdo za vším tím zlem stojí a děj se pohybuje prostřednictvím toho, že si hrdina postupně skládá střípky a dochází mu, jak se zlem bojovat a snaží se získat trumfy na svou stranu. To je podle mě klasický thriller a tak chce ta knížka i působit, jako celek. Takže jsem Warnerům řekl, že do toho jdu, pokud budeme točit thriller a vyházíme z knížky věci, které v tomhle žánru nemohou fungovat (a pár jich tam bezesporu je). Nebyl to pro ně problém, akorát mi opakovali, abychom to nezapomněl občas trochu odlehčit. To bylo samozřejmé, protože bych to udělal tak či onak.

A hlavně jsem byl hrozně spokojený se Stevem Klovesem. Lepšího scenáristu si režisér nemůže zasloužit. Byl pro každou špatnost a navzájem jsme se dobře chápali. Chvíli jsem niť příběhu nesl já, chvíli on, ale vždycky jsme se na všem shodli. Byla radost s ním pracovat a i díky němu jsem věděl, že to zvládnu.

Otázka: To zní zajímavě, jak moc si ale připouštíte napjaté fanoušky, které nelze zklamat. Dostávalo vás to během natáčení pod tlak?

Mike Newell: Dá se to tak říct, především poté co začaly na veřejnost vyplouvat různé detaily. Byl jsem v jednom chatroomu, když se tam objevila jistá fanynka a byla rozzuřená k nepříčetnosti ohledně toho, že jsme Hermioně změnili plesové šaty z modrých na růžové. Strhla se tam kolem toho slušná hádka a já si uvědomil, že pokud fanoušky rozladí takové detaily, pak musíme být opravdu obezřetní. Nesmíme je zklamat, proto jsem si dal záležet na klíčových scénách knihy, především na veškerých soutěžních disciplínách a famfrpálu, protože je mi jasné, že od nich budou diváci očekávat zdaleka nejvíc. Vkládal jsem ale všechny své síly i do těch méně podstatných scén a doufám, že v tomhle ohledu mám čisté svědomí.

Otázka: Projevil se ve filmu váš pověstný smysl pro humor? V tomhle díle je příležitostí ke vtipkování docela dost, jak se to na výsledku odrazilo?

Mike Newell: Určitě se to přehlédnout nedá. Když jsem měl schůzku s Alanem Hornem, šéfem všech šéfu ve Warner Bros., taktně mi naznačil, abych na humor nezapomněl, protože právě kvůli tomu si mě vybrali. Nicméně souhlasili s tím, že to bude mít thrillerový podtón, takže to není primárně "zábavné". Když jste ale pak na place s těmi dětmi, přijde to tak nějak samo. Děti jsou totiž hrozně excentrické, mají to v sobě a samy od sebe začnou vtipy vymýšlet. A pak už se tomu nevyhnete.

Otázka: Překvapili vás dětští herci v něčem?

Mike Newell: Oni už hodně vyrostli. Fyzicky i profesně. Jsou z nich velké hvězdy, ale pořád zůstávají skromní. Nikdy mi neodmlouvali, nechovali se povýšeně. Mluvil jsem s nimi jako s dospělými herci a skvěle jsme si rozuměli. Překvapili mě... příjemně.

Otázka: Co pro vás bylo při natáčení největší výzvou? Byly to ty obrovské kulisy?

Mike Newell: Ty mě rozhodně zaskočily, protože nic takového jsem předtím nedělal. Musel jsem se učit za chodu a to velice rychle. Ale vyšlo to.

Otázka: Byl byste ochoten režírovat i některý z dalších dílů?

Mike Newell: No rozhodně, i když na režii posledního dílu se bude stát fronta dlouhá pár kilometrů. Ale já v ní budu. Určitě.