Kdybychom na MovieZone vybírali naše nejoblíbenější filmové série, Harry Potter by mezi nimi… určitě nebyl. Většina redakce vyrůstala na osmdesátkových a devadesátkových klasikách a posledními filmy, které by šly označit za formativní, byly pro starší eMZáky nejspíš Matrix a Klub rváčů. Já jsem ale o pár let mladší než Cival a spol., takže jsem přelom 20. a 21. století prožíval trochu víc.

Prequelové Star Wars, X-Meni, Mumie, Gladiátor, Spider-Man, Pán prstenů… pecek, co se mi mezi dvanáctým a patnáctým rokem nezvratně vypálily do paměti, nebylo málo. Hollywood nabízel jeden fantastický únik mimo realitu za druhým, první Harry Potter ale mezi nimi měl výsadní postavení, jelikož nabízel zcela nový svět, do něhož se tehdejší generace dětí chtěla okamžitě přestěhovat.

Jasně, třeba Pán prstenů je po filmové stránce o level jinde. Tolkienův opus magnum ale nabíral fanoušky od roku 1954, takže před svou adaptací ovlivňoval popkulturu už desítky let. Spider-Man pak vznikl v roce 1962 a Star Wars se řešily od roku 1977, kdežto Harry Potter dorazil na pulty obchodů jen chvíli před tím, než si podmanil diváky v kinech.

Ve Velké Británii to bylo v červnu 1997, v Česku nicméně až v únoru 2000 – tedy měsíc před tím, než začal Chris Columbus pracovat na filmu. Je dost dobře možné, že jsem se o Harrym Potterovi poprvé dočetl v časopisu Premiere, který jsem preferoval oproti Cinemě. Jako první živou vzpomínku ale mám v hlavě Televizní noviny, kde v březnu 2001 promítli většinu prvního traileru.

Vybírání hůlky, vstup do Velké síně, varování, že se v kouzelnické škole může umřít strašnou smrtí… wow. Jako třešnička na dortu pak přišlo finální vystřelení na koštěti, po kterém jsem mámu ihned začal otravovat s tím, že potřebuju knihu, podle níž to celé má být.

Netrvalo dlouho a měl jsem hned na stole hned tři. Kromě Kamene mudrců totiž v roce 2000 vyšla v češtině i Tajemná komnata a Vězeň z Azkabanu, takže jsem měl o prázdninách co dělat. Léto u vody jsem v podstatě odmítl trávit u vody. Místo toho jsem seděl na pokoji v rekreačním středisku a soustavně kamarádům vysvětloval, že nečtu „Harryho potrat“, ale Harryho Pottera, trilogii o brýlatém čaroději, která měla podivně otevřený konec.

Totálně pohlcen světem čar a kouzel jsem se následně nemohl dočkat filmu. V Americe a Velké Británii ho dostali už v listopadu 2001, česká premiéra ale byla stanovena až na únor 2002, což paradoxně způsobilo, že zatímco okolní svět nejdřív vyfasoval Harry Pottera, a až po něm Pána prstenů, v Česku to (vzhledem lednové premiéře Společenstva prstenu) bylo naopak.

Já jsem nicméně hobity a elfy vůbec neznal a neřešil. Jméno Tolkien mi v tu dobu nic neříkalo a Středozemi jsem propadnul až někdy o půl roku později, když mi kamarád na počítači pustil bitvu v Morii a scénu s Balrogem (o tom si možná povíme někdy jindy). Začátek roku 2002 se u mě nesl čistě ve znamení Kamene mudrců, který jsem nakonec viděl o něco dřív, jelikož táta pracoval u Coca-Coly a české pobočce byla dopřána speciální projekce pro zaměstnance a jejich rodiny.

Moje pocity? Absolutní nadšení! V té době už jsem měl pochopitelně za sebou spoustu filmů. Ještě nikdy jsem ale neviděl adaptaci knihy, kterou jsem četl, a u Harryho Pottera se na čtenáře myslelo dvojnásob. Film byl v podstatě scénu od scény a slovo od slova oživená literární předloha, takže jsem často mohl téměř citovat repliky společně s postavami. Obsazení nemělo chybu, vizuální stránka brala dech, hudba člověka okamžitě přenesla do světa plného magie… no prostě nádhera.

Řada lidí kouzlu prvního Harryho Pottera samozřejmě nepodlehla. Kritizovala se přepálená stopáž, přílišná úcta k předloze či nepřesvědčivé herectví ústředního tria. Já jsem o tomhle brojení ale nic nevěděl, protože jsem ve čtrnácti nežil na internetových diskuzních fórech. Místo toho jsem jen hltal všechno se školáky s Bradavic, pomalu se těšil na druhý film a snažil se co nejdřív přečíst čtvrtou knihu, která u nás vyšla v prosinci 2001 a dodnes bych dal ruku do ohně za to, že jde o to nejlepší, co Rowlingová napsala.

Ale dost mých dětských zážitků. Tenhle článek jsem sepsal hlavně proto, abych se v diskuzi dozvěděl, jak si prvního Harryho Pottera pamatujete vy. Užili jste si ho v tom správném věku? Chytnul vás za srdíčko, i když jste byli trochu starší? Anebo jste vyšli z kina s pocitem, že jste místo výletu na tuhle blbinu pro děcka měli jít počtvrté na Společenstvo prstenu? Jistě, s odstupem je Kámen mudrců dost kostrbatý a na piedestal Harryho po právu vysadil až Cuarónův Vězeň z Azkabanu. Neříkejte mi ale, že alespoň z pár lidí nevyždímu hezké nostalgické vzpomínky.