Oscarová režisérka Země nomádů, slavná, ale vpravdě dosti bizarní předloha Jacka Kirbyho, sympatické i poměrně diverzní obsazení, velmi rozpačité první reakce ze zahraničí a tučná dvouapůlhodinová stopáž. Od nové kosmické marvelovky Eternals jsme nejspíš každý čekali něco jiného podle toho, jak se stavíme k výše zmíněným aspektům, myslím si, že však mluvím za všechny, když řeknu, že nás film stejně zvládl v mnoha ohledech překvapit. Ať už v dobrém, či ve zlém, těch vjemů a myšlenek zkrátka byla tentokrát spousta. Což je vlastně i důvod, proč se tentokrát naše dojmy maličko liší.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Marvel sliboval trochu jinou komiksovku a to taky dodal. A já teď, hodinu po odchodu z kina, nevím, jestli je to dobře. Eternals jsou hodně ambiciózní podívaná, ale možná až příliš, protože se pokouší řešit spoustu témat na malém prostoru a navíc s desítkou hrdinů. Takže obvykle není moc čas meditovat nad vírou, osudovostí, mytologiemi, náboženstvím a zodpovědností. I přes 160 minut je to nakonec svým způsobem osekané. 

Na druhou stranu ten ksicht nové marvelovky je opravdu výrazně jiný, Eternals se ani moc nepokouší odkazovat se na ostatní superhrdiny (místo toho si dělají srandu z DC) a sebevědomě kráčí po vlastní cestě a dost jiným směrem. Fakt teď nevím, jestli je ta cesta správná. Chloé Zhao zvládá akci a všechny atrakce s přehledem, ale od začátku evidentně točila ambicióznější film, který má být začátkem něčeho většího. A zároveň v něm musela řešit tolik věcí, že to prostě bez kompromisů a zkratek nešlo. Zatím řeknu, že spíš než vyloženě dobří jsou Eternals zajímaví. Zajímaví jsou však hodně.

Jak to vidí do_Od:

Je to... velký. Chloé Zhao si naložila nesmírně náročný úkol zpracovat jeden z těch bizarnějších a podstatně komplikovanějších koutů marvelovského vesmíru, v podstatě tak vypráví paralelně nejen origin story kosmu, Celestiálů a Eternals jako takových, ale i lidstva samotného – což, pravda, je kvůli historickým flashbackům trochu kostrbaté, zejména, když ty flashbacky mají pokaždé trochu jiný tón – jenže ono to překvapivě funguje. Není to perfektní, ale film skutečně klade zajímavé otázky, a pak nechává diváka, aby si na ně sám hledal odpovědi. Ostatně snímek jako takový vlastně ani nemá konkrétně definovaného záporáka, každá strana má totiž ve své podstatě právo na to, co dělá, a může si to nějakým způsobem ospravedlnit. Což je výborné, protože právě tahle nejednoznačnost vytahuje Eternals bokem od zbylých marvelovek, a vlastně i komiksových filmů obecně. Podobně jako se o to mimochodem snažil Batman vs. Superman.

V jádru se ale pořád jedná o rodinný film s důležitou romantickou linkou, kde si na své přijde nejen pár hlavních postav, nýbrž vlastně doslova každý z týmu. Některá poselství jsou pak jasnější a víc bijí do očí, zatímco jiná, ta lepší, tak v těch se budete přehrabovat ještě nějakou dobu po zhlédnutí. Ostatně metafor a různých dvojsmyslů je ve filmu víc než dost, a mám pocit, že je to skutečně zásluha především režisérky, která umí pracovat s postavami, umí se hrabat v lidském nitru, a umí toho následně využít v poslední třetině filmu, kdy začnou fungovat emoce, a dojde i k daleko zajímavějšímu a rozervanějšímu finále, než co možná slibovaly trailery. Marvel ty vnitřní konflikty zkrátka umí.

Každopádně asi by šlo krátit, některé postavy tam možná byly přece jen trochu na sílu (Harrington), a toho vracení se v čase by šlo taky určitě předvést míň. Na druhou stranu mě překvapilo, kolik prostoru zbylo pro důležité věci z komiksů jako například poruchy paměti u Eternals atd., navíc akce se fakt povedla (Flash může jen závidět), stejně tak hudba Ramina Djawadiho, nebo celá výprava, kdy ten snímek skutečně místy působí strašně epicky. No, jsem toho plnej, a další projekce za mě asi výjimečně u marvelovky padne.

Jak to vidí Rimsy:

Celovesmírným měřítkem nejrozmáchlejší, vztahovým propletencem možná nejmelodramatičtější – Eternals jsou zřejmě nejpodivnější marvelovkou plnou rozporů. Tradiční atributy komiksových týmovek jako postupné skládání party, hromadné bitky a samozřejmě ani humorné špičkování nechybí; prim však hraje množství načrtnutých témat, které se ne vždy daří dohrát do uspokojivého závěru. Původ a vývoj lidstva napříč milénii, důležitost náboženství, klimatické hrozby – to vše se naťukne v příběhu, kde však stejně jde primárně o sílu lásky a přátelství.

Chloé Zhao si ukousla možná až moc velký krajíc, ale rozhodně se ho pokusila sežvýkat důstojně. Škoda přemíry vysvětlování a snahy pojmout (bez přehánění) vše, co se ve vesmíru děje, kvůli čemuž stopáž zbytečně bobtná. Osobně si tohoto experimentálního pokusu vlastně cením, ale zmatené a ambivalentní reakce zcela chápu. Eternals jsou těžko uchopitelní a marketovatelní, spíše podnětní nežli vyloženě zábavní či spektakulární.

Recenzi čekejte brzy.