Statečné srdce (1995, Mel Gibson)
Když se řekne krvavá středověká řežba, nejspíš vám do hlavy ihned naskočí Statečné srdce. Aby taky ne, Oscary korunovaný král historických filmů je totiž středobodem celého žánru! Jak už to u podobných klasik bývá, Mel Gibson se tomuhle projektu nejdřív vyhýbal, potom ho chtěl jen režírovat (s Bradem Pittem v hlavní roli…), a nakonec se z donucení postavil i před kameru. Skotský národní hrdina tak dostal tvář americké hvězdy, která se proslavila v Austrálii, a všichni čekali, jak moc velký průšvih to bude.

Gibson ale všem drtivě vyrazil dech. Statečné srdce zvládalo romantiku stejně dobře jako politiku, hlavním chodem nicméně byly akční scény, na něž si štáb vypůjčil 1 600 irských vojáků. Ti hráli na střídačku obrněné Angličany i zarostlé Skoty a Gibson s nimi rozpoutal taková jatka, že film vyfasoval nejpřísnější rating NC-17. Po sestříhání šlo nakonec do kin krotší tříhodinové eRko. I to ale poznamenalo nejednoho mladšího diváka se slabším žaludkem a jeho zasloužená sláva trvá dodnes. Jo a je vám jasné, co v tomhle textu ještě musí zaznít. SVOBODÁÁÁÁÁ! (KarelR)

Johanka z Arku (1999, Luc Besson)
O jedné věci dnes asi není potřeba nikoho přesvědčovat – Milla Jovovich fakt hrát neumí. Naštěstí se o to ani moc nepokouší, byly ale doby, kdy měla větší ambice než točit akční béčka s Paulem W. . Andersonem. Johanku z Arku točila s Lucem Bessonem, svým tehdejším manželem, který z ní chtěl udělat hvězdu a asi trošku přehlížel fakt, že krásná mimozemšťanka v Pátém elementu je něco trošku jiného než historická osobnost, o jejíž příčetnosti se dodnes vedou debaty a jejíž charisma by mělo strhnout tisícihlavé armády… Není divu, že původně najatá Kathryn Bigelow kvůli Jovovich v hlavní roli z projektu vycouvala. A Besson ho natočil sám. 

Faktem zůstává, že Johanka z Arku není extra dobrý film a sledovat Millu Jovovich je docela bolestivý zážitek (zvlášť, když vedle ní stojí někdo jako Dustin Hoffman). Jenže šedesát milionů dolarů bylo pro evropský snímek skutečně hodně a Besson tyhle peníze dokázal využít. Závěrečná třetina sice filmu sráží vaz, protože stojí na Jovovich víc než ten zbytek, ale do té doby jde o vcelku obstojnou středověkou řež a třeba dobývání pevnosti La Tourelles jsou hodně fajn i dnes. Bez ohledu na to, kolik nesmyslů v Johance z Arku je. (Mr. Hlad)

Království nebeské (2005, Ridley Scott)
V roce 2003 si všichni říkali, že něco tak epického jako Návrat krále zase jen tak nebude. A hle, už o dva roky později se přiřítil Ridley Scott s Královstvím nebeským. Očekávaná „historická novinka od režiséra Gladiátora“ ve své době zas tak neoslnila – šla totiž do kin v lehce zmršené kinoverzi. Pouhých sedm měsíců po premiéře ale Scott vytasil o padesát minut delší režisérský sestřih, u něhož spadla brada i těm, kteří po výletě do kina zklamaně brblali. 

Jasně, epos o kováři Balianovi, jenž se stane hlavním ochráncem Jeruzaléma před armádou legendárního Saladina, pořád maličko hyzdí Orlando Bloom. Zbytek ansámblu je však stoprocentní, příběh (v režisérské verzi) náležitě dramatický a drtivě osudový, no a pak jsou tu samotné akční scény. Menší potyčky jsou nekompromisně řízné, větší bitvy (včetně finálního obléhání) pak přímo dechberoucí a nezapomenutelné. Chvíli to tedy trvalo, dnes už ale snad můžu Království nebeské vyhlásit za totální klasiku, jejíž vypiplanost a hmatatelnost možná zůstane navždy nepřekonaná. (KarelR)

Mongol – Čingischán (2007, Sergej Bodrov)
Čingischán měl na světové dějiny tak velký vliv, že nikoho asi nepřekvapí, že se stal hrdinou hned několika filmů. Možná vás ale překvapí, že si ho zahrál třeba John Wayne… my se ovšem podíváme na verzi, kterou režíroval Rus, natáčelo se v Číně, respektive v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko, a hlavní roli si zahrál Japonec. A skončilo to nominací na Oscara navzdory faktu, že samotní Mongolové filmaře ve své zemi nechtěli, protože se báli, že Čingischána a jeho příběh nepojmou dobře. A možná měli částečně pravdu, protože Sergej Bodrov natočil spíš dobrodružnou legendu než historický film a logikou, historickou věrností a pravdou se zase tak moc nezabýval. 

Výsledkem je film, který je trošku pitomý a pro fandy historie i lehce bolestivý. Na druhou stranu je i pořádně velkolepý a audiovizuálně strhující. Člověk se zkrátka musí smířit s tím, že Bodrovovi šlo o něco jiného než o lekci z dějin Mongolska a dobývání světa. A užít si, že to pěkně vypadá, jsou na tom vidět prachy a bitvy jsou patřičně epické. A to se v nich vlastně řeší jen to, kdo bude šéfovat mongolské hordě. Původně bylo totiž v plánu, že Mongol – Čingischán bude první díl trilogie, ale dalších filmů jsme se už nikdy nedočkali. Je to docela škoda. (Mr. Hlad)