16. Povolení zabíjet (John Glenn, 1989)
O co jde: Tentokrát to bude osobní. Bondova kámoše ze CIA Felixe Leitera nechal zmrzačit narkobaron Sanchez. Agent 007 se rozhodne infiltrovat jeho zločineckou organizaci a učinit spravedlnosti zadost.
Záporák: Robert Davi
Bondgirl: Carey Lowell
Nejlepší gadget: Kamera, která se na základě správného otisku prstu přemění v cool sniperku.
Nejpamátnější scéna: Bond za volantem kamiónu a bondgirl za kniplem letadla pronásledovaní záporáky s raketometem.
Vytáhni v hospodě: Režisér John Glen byl nucený pracovat s relativně nízkým rozpočtem 32 milionů dolarů. Tím hlavním důvodem prý bylo, že studio bylo velmi opatrné po předraženém Moonrakerovi, jenž stál o deset let dříve ještě o dva míče víc a nebyl to až takový hit.
Hodnocení: 7/10

Dalton i Glen se vracejí o dva roky později v bondovce, která už od první minuty připomíná spíš Miami Vice. Bílé obleky i kopy stejnobarevného prášku, záporák, co se nebojí Bondova kámoše Felixe předhodit žralokům a mimořádně osobní msta, kvůli které hodí James všechno za hlavu. Povolení zabíjet je skutečně spíš thriller o policajtovi utrženém ze řetězu, co mstí kamaráda a jde až na dřeň. Humor šel stranou, ženy do značné míry také, ale odhodlání v Daltonových očích a erková brutalita nám servírují něco, co jsme v bondovkách ještě neviděli. Glenovo řemeslo možná po letech trochu zestárlo, s výjimkou báječných automobilových kejklí Rémyho Julienna, nicméně na analogovou bondovku, v níž se místo banálního zachraňování světa prostě “jen” mstí kamarádi, člověk tu a tam dostane chuť. Třeba právě po zhlédnutí Není čas zemřít. (imf)

17. Zlaté oko (Martin Campbell, 1995)
O co jde: Špionážní družice zachytí výbuch v sibiřské stanici vyvíjející zbraňový systém Zlaté oko. Bond je vyslán do Petrohradu celou věc vyšetřit a zjišťuje, že proti němu stojí jeho bývalý kolega.
Záporák: Sean Bean
Bondgirl: Izabella Scorupco
Nejlepší gadget: Q se překonal a z obyčejné propisky udělal smrtící výbušninu. Stačí jenom třikrát za sebou „kliknout“.
Nejpamátnější scéna: Brosnan devastující ulice Petrohradu v tanku se nikdy neokouká.
Vytáhni v hospodě: O roli nového Bonda se prý ucházel i Ralph Fiennes, ale nebylo mu souzeno. Kdo ví, jestli si na něj i díky tomu producenti později nevzpomněli při obsazování role M.
Hodnocení: 10/10

Na začátku 90. let byl James Bond dost v háji, pak ale přišel Martin Campbell a precizně ho vrátil na výsluní. Určitě ze mě mluví nostalgie, Zlaté oko ale byla moje iniciační bondovka a dodnes bych přísahal, že jde o totální šlehu. Brosnan je jako drsný, šarmantní i vtipný Bond dokonalý. Zápletka s ruským supersatelitem skvěle šlape. A především je tu nezapomenutelná honička v Petrohradě, v níž agent 007 nasedne do tanku a rozpoutá ultimátní bondovskou paseku. Nestačí? OK, můžu přihodit ještě nádhernou ústřední písničku, maniakální Xeniy Onatopp a několik úmrtí Seana Beana. Brosnan je zkrátka „můj Bond“ a jeho debut asi nikdy nesundám z piedestalu. (KarelR)

18. Zítřek nikdy neumírá (Roger Spottiswoode, 1997)
O co jde: V Jihočínském moře se potopí válečná loď Devonshire. Informace o zkáze se podezřele rychle objeví v médiích vlastněných magnátem Eliotem Carverem. Po jeho stopách se vydá agent 007 a brzy zjišťuje, že potopení jedné lodi je teprve začátek ďábelského plánu podlého miliardáře..
Záporák: Jonathan Pryce
Bondgirl: Michelle Yeoh
Nejlepší gadget: Dobře dekády přes mohutným nástupem Tesly (a dalších) uměl Bond ovládat svoje BMW pomocí upgradovaného Sony Ericssonu. Chytrý mobil v sobě navíc měl zabudovaný velmi výkonný taser.
Nejpamátnější scéna: Předtitulková scéna, ve které 007 ukradne nepřátelskou stíhačku včetně přítomného (a nemile překvapeného) kopilota.
Vytáhni v hospodě: Pierce Brosnan prý nejdříve moc dobře nevycházel s Teri Hatcher, která hraje jeho ex-přítelkyni. Teri chodila na natáčení pozdě, dochvilný Pierce to jenom těžce snášel a dával jí to přede všemi znát. Když později zjistil, že nedochvilnost zapříčinilo její těhotenství, omluvil se ji.
Hodnocení: 7/10

Moje první bondovka, alespoň tedy ta, na kterou mám živé vzpomínky. A zpětně si říkám, že lepší start jsem si přát nemohl. Zítřek nikdy neumírá představuje již hotového agenta 007, Brosnan se sice ve Zlatém oku nedočkal originu jako Craig v Casinu, diváci si ale pořád museli zvykat na nový styl i podání. V Zítřku už je tohle všechno nicméně považováno za splněné, a tak se místo toho vrháme rovnou do akce. Vedle nádherných bondgirls (Teri Hatcher!) má film skvěle vyšinutého záporáka Jonathana Pryce, který má snad ještě pamětihodnější poskoky (blonďák, scéna s mučením), snímek se navíc může chlubit i parádními honičkami (motorka, BMW) nebo výtečným intrem. Snad jen to finále bylo možná až příliš natahované, a po emocionální stránce je to trochu prázdné. Tyhle problémy ale sužovaly bondovskou sérii dlouhodobě, takže je vlastně ani nevnímám příliš negativně. Proto i tak považuji Zítřek vedle Zlatého oka za nejlepší Brosnanův film a rád se k němu pravidelně vracím. (do_od)

19. Jeden svět nestačí (Michael Apted, 1999)
O co jde: V londýnském sídle MI 6 dojde explozi, po které umírá blízký přítel M, Sir Robert King. Agent s povolením zabíjet se vydá do Ázerbajdžánu, aby ochránil Kingovu dceru Elektru, která po něm převzala zodpovědnost za stavbu nového ropovodu.
Záporák: Sophie Marceau
Bondgirl: Denise Richards
Nejlepší gadget: Rentgenové brýle jsou snem každého úchyláka. James je však samozřejmě používal jenom v nejnutnějších situacích a krásné ženy penetroval pohledem jenom výjimečně.
Nejpamátnější scéna: Nejlepší byla úvodní honička na řece Temži, pak už to šlo s akčními scénami jenom z kopce.
Vytáhni v hospodě: Možná si vzpomínáte na skotský hrad, který ve filmu jako detašované centrum MI 6. K vidění byl i v prvním Highlanderovi, jmenuje se Eilean Donan Castle a kdysi patřil klanu Mackenzie.
Hodnocení: 7/10

Upřímně, u této bondovky u mě vládne i značná nostalgie. Společně se Zlatým okem se jedná o první dobrodružství Jamese Bonda, které jsem kdy viděl. I po letech si pak myslím, že jsem si dal na začátek hodně povedené combo. Michael Apted sice rozhodně není takovým režijním šikulou jako Martin Campbell a má problémy s tempem, ale Jeden svět nestačí i přesto disponuje tím správným bondovským švihem a nadhledem, fajnovou akcí (úvodní lodní honička baví i po letech) a Brosnan už je v ikonické roli protřelý mazák. A navrch tu máme záporáka s kulkou v mozku, svůdnou mrchu Sophii Marceau a typickou sexy atomovou vědkyni Denise Richards. Prostě správně odlehčená bondovka, na níž ani po letech nedám dopustit. (Spooner)

20. Dnes neumírej (Lee Tamahori, 2002)
O co jde: Bond se po více než roce dostává ze severokorejského vězení a zjišťuje, že za jeho uvěznění mohl zrádce z řad MI 6. Horká stopa ho zavede na Kubu, kde kromě atraktivní Jinx nachází i diamanty pocházející z dolů tajemného miliardáře Gustava Gravese.
Záporák: Toby Stephens
Bondgirl: Halle Berry
Nejlepší gadget: Neviditelné auto jistě dodnes nedá spát Elonu Muskovi.
Nejpamátnější scéna: Slovíčko „nejpamátnější“ je v tomto případě trochu ošidné, ale nikdo jistě nezapomene na brutálně digitálního agenta 007 kličkujícího na padáku mezi krami na explozí spuštěné vlně tsunami.
Vytáhni v hospodě: Zatímco (v té době sedm let staré) Zlaté oko mělo rozpočet 60 milionů dolarů, Dnes neumírej stálo už 142 melounů. I to byl jeden z důvodů, proč se producenti rozhodli příštího Bonda pojmout „trochu“ jinak. Rozpočet prvního filmu s Danielem Craigem sice oproti poslední brosnanovce neklesnul, ale na rozdíl od filmu Lee Tamahoriho je na něm vidět každý dolar.
Hodnocení: 6/10

Brosnanovská éra vždy stavěla na velké míře nadhledu a přepálenosti, její závěr ale bohužel v některých okamžicích ukázal, že všechno má svůj strop. Dnes neumírej má správně velkolepou a skvěle nasnímanou akci, parádní tempo a nebere se moc vážně. Jenže ve chvílích kdy např. Bond začal surfovat ve vlnách, každému došlo, že tohle už je prostě moc. Lee Tamahori navíc zase jednou ukázal, že práce s digitálními efekty v jeho případě opravdu bolí, mezi Brosnanem a Halle Berry to dvakrát nefunguje a záporák Toby Stephens bohužel našel své charisma až o dekádu později díky seriálu Black Sails. Brosnanova rozlučka tak byla do jisté míry sympaticky svižnou blbinou, které nechyběl typický bondovský duch. Zároveň ale přeci jen ukázala, že se přepálený styl této éry už poněkud vyčerpal. (Spooner)