15. Úvodní honička v Quantum of Solace
Druhá Craigova bondovka měla smůlu. Točilo se během stávky scenáristů a na filmu je to dost vidět, pár věcí ale Marc Forster zvládnul na jedničku. Úvodní naháněčka na úzkých italských uličkách je to nejlepší, co Quantum of Solace nabízí a možná i nejlepší klasická automobilová honička Craigovy éry. Dech beroucí italské exteriéry, plyn sešlápnutý až k podlaze, málo místa na předjíždění a v kufru jedno malé překvapení. A taky skvělá kamera, kterou režisér nacpal do auta hned vedle Craiga. Škoda, že zbytek filmu už pak šlapal na brzdu… (Mr. Hlad)

14. Bond, James Bond v Casino Royale
V roce 2006 ještě nikdo netušil, jak dlouho bude Craig „jiný Bond.“ Závěr, kdy si došel do Itálie pro pana Whita, prostřelil mu nohu a pak za ním přišel a se stoickým klidem se mu představil legendární větou, naznačoval, že od příště pojedeme v klasických kolejích. To se sice nestalo, ale na „Bond, James Bond.“ jsme čekali celé Casino Royale a Craig tu větu i bondovské sebevědomí a styl dokázal v posledním záběru své první filmové štace prodat nadmíru efektně. (Mr. Hlad)

13. Úvodní jednozáběrová akce ve Spectre
Jednozáběrovky jsou cool a málokdo je umí tak dobře jako Sam Mendes. Ještě před 1917 to předvedl v úvodu bondovky Spectre. Scéna má necelých pět minut a sledujeme v ní Bonda na misi v Mexico City během svátku mrtvých Día de Muertos. Při dlouhém tracking shotu ho doprovází jedna sličná Mexičanka, jak už je ale u Craigova agenta s povolením zabíjet zvykem, práce má přednost. A my se tak rázem ocitáme na hotelové římse, kde Bond v luxusním obleku s ledovým klidem a puškou připravenou k akci za doprovodu ikonického hudebního doprovodu kráčí vstříc dalšímu dění. Je to stylové, nádherně zabírané a pravděpodobně to pro mnohé zastiňuje celý zbytek filmu. Hezčí úvodní scénou se ale příliš bondovek chlubit nemůže, takže zmínka v žebříčku zcela zasloužená. (do_od)

12. Akce v Norsku v Není čas zemřít
U akčních scén v Není čas zemřít se Cary Joji Fukunaga hodně vyřádil a každou pojal trošku jinak. A všechny skvěle. Ta jinakost je však nejvíc vidět právě na akci v Norsku, kdy Bond musí utíkat a přitom se touží se svými pronásledovateli střetnout a vyříkat si s nimi pár věcí. A celá honička končí uprostřed zamlženého skandinávského lesa, kde se může agent 007 proměnit skoro až v Johna Ramba. Craigova naštvanost je tu absolutní, stejně jako touha soupeře ne porazit, ale naprosto a nekompromisně zničit. Je to mnohem drsnější než zbytek filmu a Craig tu vypadá, jako kdyby utekl z Casino Royale, kde byl taky podobně zabejčený a všechno si bral osobně. Atmosférická, nekompromisní akční lahůdka. (Mr. Hlad)

11. Silva si vyndává čelist ve Skyfall
Úchylní a znetvoření záporáci patří k Bondovi jako motýle k Andrejovi, ten Bardemův byl ale přeci jen výjimečný. Ještě oslizlejší, ještě znetvořenější, což se nebojí dát najevo fyzicky nepříjemnou scénu, v níž je poznat, že tenhle padouch už vážně nemá moc co ztratit. A může i při své jokerovské prohnanosti zatápět Bondovi a vlastně celé MI6 víc než kdokoliv jiný. (Cival)