U konce s dechem (1960), r. Jean-Luc Godard

Manifest moderního filmu, vzbouření mládí vůči stáří, v jehož centru je neprvoplánový hezounek s původně boxerskými ambicemi. Průlomová Belmondova role ve snad nejtypičtějším zástupci francouzské nové vlny stvrdila boj se zaběhlými konvencemi a nastupující éru rebelství a originality. Godardův slavný debut dodnes naplňuje hlavně dva cíle – vymezit se vůči zaběhlým pořádkům a představit skutečné, uvěřitelné, všední charaktery. Půvabné Američance Jean Seberg zde dělá společnost tehdy ještě neznámý, bezstarostně působící Belmondo, jehož nevinný kukuč i snaha napodobit Humphreyho Bogarta se rychle etablovaly jako snadno rozeznatelné prvky nových proudů ve světovém filmu. (Rimsy)

Cartouche (1962), r. Philippe de Broca

Byl to začátek jednoho krásného přátelství. Francouzský režisér Philippe de Broca natočil s Belmondem nejlepší kusy z filmografií obou pánů, jejich plodnou spolupráci přitom zahájil Cartouche. Oddychová dobrodružná podívaná o přidrzlém zbojníkovi z 18. století, která se díky své vděčné fanfarónské (a fanfánovské) nátuře stala nezpochybnitelnou klasikou, jíž i šedesát let po premiéře stále vydatně točí v prime-timech české televize. Navzdory své dobovosti jde totiž o klasického Belmonda – uvolněného, rošťáckého, lehce napínavého, akčního i romantického, ale stále zábavného. Dobrodružství staré školy o francouzském Robinu Hoodovi s božskou Claudií Cardinale. (Cival)

Muž z Ria (1964), r. Philippe de Broca

Z trilogie Belmondových Mužů bývá na první místo většinou řazený Muž z Acapulca a já se o jeho kvalitách nehodlám hádat. Vlastně je to asi i lepší film než Muž z Ria, který proti svému kolegovi působí dost možná i trošku obyčejně a jde „jen o dobrodružnou jízdu.“ Jenže skvělou. Belmondo si tu zahrál vojáka, jemuž v Paříži unesou tajemní muži přítelkyni a on ji musí zachránit. Takže vyráží do Jižní Ameriky a přimotá se k pátrání po pokladu zapomenuté civilizace Maltéků. Belmondova vyřídilka tu funguje přesně tak, jak jeho fanoušci chtějí. Akce, humor, romantika, šarm… a vůbec všechno, co máme rádi. Belmondo navíc pod dohledem Philippa de Broca řádí v exotických džunglích i tehdy hypermoderním hlavním brazilském městě Brasília a člověk si u toho až nečekaně často vzpomene na Indyho. Takže nikoho vlastně asi moc nepřekvapí, že právě tahle Belmondova klasika posloužila Lucasovi a Spielbergovi jako jeden z inspiračních zdrojů. A je přinejmenším stejně zábavná. (Mr. Hlad)

Velký šéf (1969), r. Gérard Oury

Další z řady nesmrtelných komedií našeho dětství, na níž Belmondo spolupracoval s dalším výrazným jménem francouzských komedií, Gérardem Oury. Velký šéf možná není tak bezchybný jako režisérova absolutní klasika Velký flám, byl ovšem další Bébelovou velkou šancí, jak se ukázat v té nejlepší komediální formě. A vedle další hereckých velikánů Bourvila, Eli Wallacha a Davida Nivena nezaváhal ani na moment. Naopak mezi nimi zářil úplně nejvíc. Velký šéf je tak i díky němu nestárnoucí krimi komedií nešetřící parádními hláškami. Skutečnost, že si Belmondo s Ourym neskutečně sedli tak potvrdilo ještě jejich o poznání šílenější, ale neméně skvělé, Eso es. (Spooner)

Muž z Acapulca (1973), r. Philippe de Broca

Dost možná nejryzejší belmondovka vůbec a zároveň jedna z nejnašlapanějších francouzských komedií. Tady je totiž prostě všechno. Neuvěřitelná Belmondova forma, která z něj udělal sexsymbol pro řadu generací, jeho nezaměnitelný šarm, ale také výjimečný komediální talent, v němž si slavný herec nebál dělat srandu ze sebe ani ze svých předešlých rolí. Muž z Acapulca totiž není pouze typickou belmondovskou esencí ukazující jeho výjimečnost po komediální i fyzické stránce, ale v neposlední řadě geniální parodií, jež si dělá srandu ze špiónských a dobrodružných snímků způsobem, jaký by De Brocovi s Belmondem záviděli i hollywoodští fachmani z 80. a 90. let. Muž z Acapulca je prostě nesmrtelnou jízdou nabušenou nápady od začátku do konce, s roztomilou spisovatelskou zápletkou navrch. (Spooner)