Tak a máme tradiční devítidenní maratón za sebou. I nejvytrvalejší filmoví fanoušci se z Karlových Varů pomalu odklízejí, sály Thermalu si dopřejí zasloužený odpočinek a my všichni můžeme pořadatelům festivalu především pogratulovat k tomu, že se letošní ročník vůbec podařilo realizovat. Filmová nabídka byla v důsledku notně vykolejeného průmyslu na první pohled okleštěná, přesto se podařilo představit bezmála tři desítky světových premiér a divácký ohlas na většinu titulů zazníval pozitivně.

České (ne)úspěchy

Během závěrečného slavnostního ceremoniálu samozřejmě došlo k předání cen. Tu hlavní, tedy Křišťálový glóbus pro nejlepší film si odneslo srbské koprodukční drama Strahinja. O humanistickém příběhu tematizujícím migraci se během festivalu sice moc nemluvilo, nakonec však dílo režiséra Stefana Arsenijeviče porotu uhranulo natolik, že vedle nejprestižnější ceny si odneslo i několik vedlejších, včetně té pro nejlepšího herce (Ibrahim Koma) a zvláštního uznání pro kameramanku Jelenu Stanković.

Jeden ze čtyř tuzemských snímků v hlavní soutěži se dočkal alespoň zvláštní ceny, a to rozporuplný, formálně čistý dokument Každá minuta života. Divácké hlasování ovládl zahajovací Zátopek, soutěž Na východ od Západu zase ruské historické drama s prostým názvem Rus. I v této sekci se zvláštního uznání dočkal tuzemský zástupce, konkrétně dokument Adély Komrzý o paliativní péči s názvem Jednotka intenzivního života.

Vzhledem k hojné účasti tuzemských snímků v obou soutěžích jsou možná tyto dílčí úspěchy určitým zklamáním, přece jen vítězství domácího snímku by nás potěšilo; zároveň je však jedině dobře, že se porotci nenechali zatlačit do kouta. Na většinu českých soutěžních snímků se mohou diváci těšit i v běžné distribuci, takže brzy budete moct posoudit jejich kvality i vy, kteří se festivalovému rumraji raději straníte.

Hvězdy v závěru

Poslední dny festivalu obsahovaly i dvě velké návštěvy. Ležérní a uvolněný Johnny Depp se vůči festivalovým fanouškům choval velmi vřele – nejspíš si byl vědom kontroverzí, jež jeho návštěvu provázejí, a tak vsadil na své osvědčené charisma.

Snaživé podepisování se fanouškům, spousta úsměvů či precizně zvolené outfity; tím vším Depp okouzloval i při představení dvou snímků, které s ním do Varů přijely: Na dokumentární novince Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem se podílel hlavně producentsky, jelikož se známým irským bouřlivákem ho pojí velké osobní přátelství, zato v distribučně opakovaně odloženém dramatu Minamata si zahrál hlavní roli fotografa, který se pustí do nerovného boje s japonskou chemičkou. Podle všeho se Deppovi podařilo karlovarské fanoušky uchvátit, a tak z hlediska resuscitace kariéry se jednalo o rozhodně vydařenou návštěvu.

O něco profesionálnější a po všech stránkách střízlivější dojem po sobě zanechal Ethan Hawke, který od Jiřího Bartošky přezval Cenu prezidenta – stejně jako Jan Svěrák. Hawke zde neprezentoval žádnou novinku, ale fanoušci skutečné filmové kvality si mohli na velkém plátně dopřát jeho krasojízdu v dramatu Zoufalství a naděje, které se před třemi lety trestuhodně vyhnulo českým kinům.

Hawke mj. ocenil, že díky nošení roušek je vůbec možné, aby mohl s diváky naživo oslavovat film – zatímco na začátku pandemie považoval roušky za děsivou předzvěst apokalypsy. V rámci debaty KVIFF Talk zároveň vzpomínal na svou průlomovou roli ve Společnosti mrtvých básníků či spolupráci s dramatikem Tomem Stoppardem.

Pokud karlovarské atmosféry ještě pořád nemáte až nad hlavu, můžete až do pátku doplnit resty v rámci festivalových ozvěn pod názvem Šary Vary. Čtvero pražských a brněnských kin nabízí hned 25 snímků, takže si festival můžete ještě o pár dní prodloužit. Každopádně se uvidíme zase za rok!