Obvykle se bráním psaní nekrologů, protože je sám nerad čtu. Jitří to vzpomínky, otáčí to nožem v pomyslné ráně apod. V tomhle případě dělám výjimku a dokonce jsem se s ní sám přihlásil, protože hrozí, že mnozí si odchodu Bradleyho Jamese Allana ze scény ani nevšimnou. A to by byla škoda. 

V sobotu ráno jsem se dozvěděl, že nás osmačtyřicetiletý Australan náhle opustil. Nešlo o nehodu na place, což se občas u profesí souvisejících s akcí či kaskadéřinou stává, Brad Allan podlehl blíže nespecifikované nemoci (ano, ihned se vyrojily spekulace o Covidu, ale nikdo je zatím nepotvrdil). Proč byste se měli nad tímhle palcovým titulkem pozastavit, zvlášť pokud jste fandové akčních filmů?

Brad Allan byl odjakživa fanouškem akčních filmů a asijských bojových umění. Jako prcek v Austrálii vyrůstal na hongkongských filmech, které sháněl od tamních emigrantů, hltal je v kinech v čínské čtvrti a samozřejmě se začal zajímat o bojová umění. Od tradičního boxu a karate se na prahu puberty přesunul k wushu, které bylo blíž pohybům jeho filmových hrdinů, a to mu změnilo život od základů. Ve čtrnácti odjel do Číny a studoval tu dva roky pod slavným Pekingským wushu týmem, což je mimochodem škola, z níž vzešel Jet Li. Celkem strávil v Číně sedm let, nasával do sebe jako houba všechny možné bojové styly, naučil se mandarínsky a dokonce si zahrál i ve filmu, než se ve dvaceti vrátil zpátky do Austrálie.

Tohle čínské dobrodružství ho změnilo k nepoznání. Zpátky se vracel sice stále prcek (Brad měřil pouhých 1,63 metru), ale osvalený a pružný, což mimochodem dokázal na světovém šampionátu ve Wushu v Římě, kde reprezentoval Austrálii. Zároveň se od svých čínských kamarádů dozvěděl, že Jackie Chan bude v Melbourne natáčet svůj nový film. Nakráčel na plac s fandovským dopisem (uměl mandarínsky, ale nikoliv kantonsky) plným pravopisných chyb, ale také lásky k filmu, bojovým uměním a Jackiemu Chanovi. Ještě než Jackie dorazil, vyzvali ho členové jeho stunt teamu, ať jim tedy něco předvede. A Brad Allan se dal do práce. V poledne už seděl v Jackieho kanceláři a podepisoval smlouvu na “pomocné kaskadérské práce” u filmu Terč. U další chanovky, Mstitel beze jména, už měl Allan o dost víc práce, a ve finální akční scéně dokonce zaskakoval za mírně prkenného Rona Smoorenburga (ačkoliv je asi o dvě hlavy menší… pokud se na tu scénu podíváte pozorně, snadno ty záskoky odhalíte). 

Tvrdá práce se vyplatila a v Instinktu lovce si Brad Allan zahrál jednu z velkých rolí, v níž mimochodem využil své znalosti mnoha bojových umění včetně boxu. Diváky ale šokovala především jeho rychlost a kopové kombinace, jimiž zaskočil Jackieho postavu v úvodním souboji. Zrodila se hvězda? Jak se to vezme. Brad totiž o hraní vyloženě nestál a mnohem víc ho bavilo piplat choreografii v zákulisí. Měl na starosti Tenkrát na východě nebo Rytíře ze Šanghaje, jedny z nejlepších hollywoodských chanovek. V Praze při natáčení Rytířů mimochodem potkal Rudu Vrbu, dalšího z velkých fanoušků hongkongské akce a schopného českého freestylera. Práci tehdy dostalo několik českých kaskadérů, ale Ruda ohromil a postupně se propracoval mezi členy Bradova vlastního týmu, který platí v Hollywoodu za absolutní špičku.

Jistě, vy znáte Stahelskiho a Leitche, ale především proto, že z těch dvou se stali režiséři a momentálně “ovládají” hollywoodskou akci. Brad Allan však na stejném levelu dlouhodobě obdělával stejné políčko a nabízel nezaměnitelnou DNA hongkongské a hollywoodské akce. Vzpomeňte si na Kick-Ass, všechny Kingsmany, druhého Hellboye nebo Wrightovy filmy Scott Pilgrim proti zbytku světa a U Konce světa. Ve všech zmíněných titulech hrají bitky prim, jsou plné nádherných kopových variací a asijského stylu, ať už jde o přemíru gymnastiky nebo používání předmětů z bezprostředního okolí - to je jednoznačné dědictví Jackieho Chana. Brad uměl udělat mistra bojových umění z kohokoliv, používal drze záskoky, přesně jak se to naučil v Hongkongu, a svým způsobem byl jediným mostem mezi oběma styly. Ostatní hollywoodští choreografové na hongkongských filmech vyrostli, ale Bradley v nich žil a odnesl si z nich to nejlepší.

Do kin jde za pár týdnů marvelovka Shang-Chi, kde dělal akci, což pro mně osobně byla novinka… a velmi příjemná, protože jestli může někdo tohoto marvelovského bitkaře spasit, bude to právě Allan a jeho šťavnaté pojetí akce. A samozřejmě se dočkáme i třetího (nebo nultého) Kingsmana, z něhož typické pojetí bitek čouhá už v trailerech. To zkrátka poznáte na první dobrou, jen u Shang-Chiho je to schované pod nánosem zbytečného CGI. 

Brad Allan jistě bude chybět nejen mně, protože ta jeho nezaměnitelná kombinace know how a nadšení neměla a jen tak nebude mít konkurenci. Bílý tygr, jak mu v týmu Jackieho Chana přezdívali, protože byl první běloch v historii, co se mezi kaskadérskou elitu dostal, zažil hongkongskou akční školu na jejím samotném sklonku a stihnul z ní odnést to nejpodstatnější. Taková konstelace už se opakovat nebude. I proto je obrovská škoda, že nás Allan opustil tak předčasně. Pusťte si druhého Hellboye s kung-fu elfy, promítněte si fantastického Scotta Pilgrima, nebo vůbec nejlíp, dejte si znovu Rytíře ze Šanghaje, což je přesně ten amalgán východu a západu, o který mnozí marně usilovali. Jackie ho trefil přímo na hlavičku i díky Allanovi.