Méandre (2021)
Mám pocit, že vzhledem k přetrvávajícímu filmovému suchu jste v květnu na Netflixu skoro všichni viděli Kyslík s krásnou Mélanie Laurent. Trochu podobný a také francouzský Méandre se dočkal premiéry ve stejnou dobu, ale vidělo ho o řád méně diváků a bohužel se nedočkal oficiální české premiéry, což mě mrzí. Považuji ho totiž za o chlup lepší klaustrofobický biják než jmenovaný snímek Alexandra Aji. Méandre sice trochu vykrádá dnes už kultovní Kostku (hlavní hrdinka se plazí nekonečným labyrintem tunelů a snaží se každých pár minut přežít smrtící pastičku), ale to vůbec nevadí.

Sympatické kočce vržené do smrtí hrozící situace budete fandit každou píď její cesty za exitem a vzhledem k faktu, že vážně nesledujeme mládeži přístupný hollywoodský horor, budete díky nekompromisní (byť nijak časté) brutalitě chvílemi přivírat oči. Nejistota, jestli právě další past nebude odhodlané blondýně osudná, je super. Méně super už je fakt, že si někdy v půli představíte cirka tři možné konce, které si nepřejete, a bohužel se jednoho z nich na závěr dočkáte. Méandre ale přesto rád doporučím úplně všem, protože se jedná o napínavou hororovou jízdu. Budete se o ni bát až do konce. (TedGeorge)

VFW (2019)
Ted vám v tomhle článku doporučuje horory, které jsou děsivé víceméně takovým tím klasickým způsobem, ale do téhle žánrové škatulky se vejde mnohem víc než duchařiny, slashery, psychologicky vyhrocené snímky a podobné. VFW nabízí něco trošku jiného. Děj se odehrává v malém baru, kde se scházejí váleční veteráni. Je jim víc jak šedesát, ovšem žádný z nich nevypadá na to, že by si užíval důchod v parku, kde by krmil kachny. A jednoho dne se v jejich pajzlu objeví mladá Lizard, která ukradla drogy místnímu psychotickému dealerovi a on je chce zpátky. Jenže netuší, že osazenstvo baru ochotně vyrazí do poslední bitvy.

Režisér Joe Begos je očividně milovník brakových a špinavých sedmdesátkových akčňáků a především Johna Carpentera. Jeho VFW připomíná Přepadení 13. okrsku nebo třeba i Přání smrti. V akci teče spousta krve, záporáci jsou extrémně šílení, hrdinové nekompromisní a humor by snad ani černější být nemohl. Jistě, chybí tomu Carpenterova lehkost, avšak jako pocta akčním peklům minulosti to obstojí bez problémů. A navíc ten casting! Begos sehnal plus mínus pořád ještě slavného Stephena Langa, ale dál jsou tu legenda blaxploitation Fred Ward, Martin Kove z Karate Kid, William Sadler z dvojky Smrtonosné pasti (a prezident z Marvelovek) nebo David Patrick Kelly z Warriors, jehož však znáte spíš jako Sullyho z Komanda. Tuhle partu je radost sledovat a jako bonus dostanete pár ustřelených hlav, nějaké to krvavé mučení a bitky, kde kamera fakt neuhýbá, když se někomu stane něco ošklivého. (Mr. Hlad)

Wrong Turn (2021)
Pach krve alias Wrong Turn je béčková hororová série, která se v letech 2003–2014 dočkala hned šesti filmů. Viděl jsem tři, trochu mě bavil jenom první díl a když jsem před pár měsíci psal popisek traileru na reboot, moc jsem si nedovedl představit, že se kromě upoutávky podívám i na samotný film. Stalo se, a já vám ho dokonce opatrně doporučím. Základ je každopádně stejný. Parta mladých lidí si vyrazí na výlet do divočiny (tentokrát do Apalačského pohoří) a natrefí na surové primitivy připomínající jenom vzdáleně rod Homo Sapiens. Divák sleduje krutosti páchané na nebohých teenagerech a v duchu tipuje, kdo celý masakr přežije. Tentokrát to naštěstí není vše.

V roce 2021 konečně někoho napadlo, že Pach krve nemusí být jenom laciná vybíjená sázející na zbytečnou brutalitu a do mixu zamíchal motivy ukázané v legendárním a burany prolezlém Vysvobození. Pomrknutí se dočká i výtečný Slunovrat, Chata v horách a podobně žánrové dekonstrukce. Bohužel jsou ambice pouze naznačeny, protože v prvním a hlavním plánu znovu sledujeme docela jednoduchý horor, ve kterém je brutalita chvílemi samoúčelná. Za svým opatrným doporučením si stojím nikoliv kvůli naznačenému a nedotaženému přesahu, ale spíše kvůli vysokým řemeslným kvalitám snímku. Takže aby bylo na závěr jasno - Fanoušci hororů budou spokojení, zbytek se nemusí obtěžovat. (TedGeorge)

1BR (2019)
Pokud si říkáte, co vlastně znamená 1BR - je to zkratka pro „one bedroom“. Přesně takový byt hledá mladá Sarah, která přijíždí do Los Angeles udělat kariéru jako kostýmní designérka. Sehnat v Městě snů bejvák za normální peníze jako single holka je snad ještě těžší než v Praze. Mladá slečna proto nevěří svému štěstí, když se může nastěhovat do pavlačového komplexu bytů se společenskými a milými sousedy. Ti mají pár základních pravidel a jedno z nich je: „Žádná domácí zvířata“. Sarah si s sebou samozřejmě vezme kočku, v noci poprvé uslyší divné zvuky vychazející ze zdi a zprvu normální lidé okolo se začnou chovat velmi podivně.

Dva roky starý 1BR je sice nezávislý a levný, ale to neznamená, že není ambiciózní. Dočkáte se společenského přesahu jako v hororech Jordana Peela, ale i psychického nátlaku rozehraného Ari Asterem třeba ve Slunovratu. Rozhodně nečekejte duchařinu, slasher, torture porno a podobné jednoduché odnože doporučovaného žánru. Vděčné hororové prvky jsou sice přítomné, ale žánrové ukotvení horor/thriller/drama je tentokrát velmi přesné. Vy každopádně budete celou stopáž fandit chudince Sarah (Nicole Brydon Bloom je velmi fajn), a na závěr si možná odfrknete zklamáním. Bohužel jako u každého druhého současného hororu platí, že konec mohl a měl být mnohem lepší. (TedGeorge)