Přichází Satan! (1976) (V.I.M.)

Jeden z nejděsivějších hororů sedmdesátých let. A ta hudba, ta je snad lepší jak v Halloweenu! Gregory Peck se rozhodne adoptovat malého kluka, jenže brzy se okolo Damiena začnou dít podivné věci. Zvířata jsou z něho nervózní, jeho chůva se oběsí a každý, kdo začne pátrat po jeho minulosti, končí hodně ošklivě. Absurdní teorii, že Damien je Antikrist, samozřejmě nikdo nevěří. Jenže těch fatálních náhod začíná být kolem tohohle klučiny čím dál víc. Dovede ho ještě vůbec někdo zastavit? Mrazivá, děsivá, skvěle natočená a zahraná podívaná se jako bonus může pochlubit závěrem, ze kterého vám nebude vůbec dobře. Hororová klasika. (Mr. Hlad)

Superman (1978) (V.I.M.)

Jen málokdo ví, že Donner natočil Supermana hlavně proto, aby ho někdo jiný nenatočil blbě. S takovým přístupem mohl vzniknout jen ok film, jak ale u Donnera bývá zvykem, místo fajn bijáku vznikla totální klasika, jíž se celou dekádu (do Burtonova Batmana) v žánru nic nepřiblížilo. Hollywood se v poslední době na Supermana zuřivě odkazuje a snaží se zreplikovat jeho nepopiratelné kouzlo. Řada filmů (třeba Wonder Woman 1984...) nás ale naučila, že točit s lehkostí, kterou Donner sypal z rukávu na denní bázi, vůbec není jednoduché.

Jestřábí žena (1985)

Další žánr, další klasika. Donner v polovině 80. let jen tak mimochodem zabloudil k fantasy o dvou milencích, které rozdělila krutá kletba, a stvořil milovaný romantický evergreen. Jestřábí žena ale vůbec není jen červenou knihovnou. Naopak se mnohdy jedná o i slušný napínák, jehož našlapané finále v kostele by bylo highlightem i v tradičním středověkém akčňáku. Asi pak není potřeba dodávat, že byl Rutger Hauer za většího borce snad jen v Blade Runnerovi, a že jde o další důkaz toho, jaký je Michelle Pfeiffer herecký poklad.

Rošťáci (1985)

Steven Spielberg vymyslel, Chris Columbus napsal a Richard Donner zrežíroval kultovní dětský dobrodružný film o jedné „malé“ honbě za ukrytým pirátským pokladem. Ten by se partě neposedných kamarádů velmi hodil, protože jejich domovům hrozí demolice a nikomu se samozřejmě nechce stěhovat. Spielberg je z toho cítit na sto honů, protože nikdo jiný nerozuměl v osmdesátkách lépe děckám na předměstí řešícím fantastické situace bez pomoci nepřítomných rodičů. Pár kritiků sice tenkrát brblalo a přirovnávalo Roštáky k vykastrovanému Indiana Jonesovi, ale ať si trhnou. Biják šlape od začátku do konce na jedničku, světu představil Sama Křepelku a Thanose, no a v neposlední řadě má boží hudbu. (TedGeorge)

Smrtonosná zbraň (1987) (V.I.M.)

Kde by dnes byly buddy movies bez Smrtonosné zbraně? Nejspíš by šlo o kratičký trend, s nímž v roce 1982 vyrukoval Walter Hill (ano, řeč je o 48 hodinách), premisa dvou rozdílných poldů ale naštěstí zaujala Richarda Donnera. Kdekdo samozřejmě namítne, že tahle série vzešla z pera Shanea Blacka, bez kterého by to celé bylo poloviční – a je to bezesporu pravda. Donner ale vzal jeho brilantní scénář a předělal ho v nefalšovaný žánrový milník, jemuž vděčíme nejen za tři skvělá pokračování, ale třeba i za Posledního skauta. Děkujeme!