Kina se konečně otevírají a my se můžeme po půl roce těšit na to, že si zajdeme zase na nějakou velkou hollywoodskou novinku. A začínáme docela zajímavě. John Krasinski se se svým hororem Tiché místo vyšvihl mezi režiséry, se kterými je potřeba počítat a uspěl u diváků u i kritiků. Teď je tu s pokračováním. Jak se nám líbilo? 

Jak to vidí Rimsy:
Není to špatné, jen tak trochu zbytečné. Návrat do světa Tichého místa nebyl nijak nutný, což je vidět na jeho pokračování, které bohužel nemá mnoho es v rukávu. S emzáky se bojuje stejně jako v jedničce, propracovaný sound design stojí na přechodech mezi riskantními ruchy a tichým světem hluché dívky Regan stejně jako v jedničce a takhle bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Dokonce ani rozšíření světa mimo ústřední rodinu nepřináší mnoho objevného, naopak se vtírá pocit, že scenáristi jeli na volnoběh – v akčních a hororových scénách proto film docela sviští, ale když se zastaví, tak vlastně nemá co vysvětlovat. Zvukové hrátky a sympatické obsazení z jedničky už nikoho nepřekvapí, a tak potěší hlavně umírněná stopáž, jež podtrhuje hlavní dojem: druhé Tiché místo je neurážející, ale nic nového nepřinášející epizodkou ze světa, který se už vyčerpal.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Už někdy před koncem prvního dílu jsem měl pocit, že tenhle svět je trošku vyčerpaný a nemám úplně potřebu se do něj vracet. Dvojka to bohužel potvrzuje. Krasinski vlastně opakuje to, co fungovalo minule. Budu věřit, že ne kvůli tomu, že by nic jiného neuměl, ale spíš proto, že jeho svět nestojí na dostatečně silných základech, na nichž by šlo postavit plnohodnotnou dvojku. Pokud se vám to však posledně okoukalo ještě před závěrečnými titulky a jste na tom stejně jako já, trošku ten sequel odzíváte. V akčních scénách si je Krasinski velmi jistý, atmosféru taky umí šponovat a jeho lekačky jsou na správných místech, celé to ovšem působí jaksi zbytečně. Snaha rozšířit svět nevede k ničemu zajímavému, postava Cilliana Murphyho příliš nefunguje a snaha rozdělit hrdiny a rozmístit je na několik lokací a postavit před každého jeho vlastní výzvu nebo problém se taky míjí účinkem. Vypadá to spíš, jakoby Krasinski naháněl minuty a snažil se co nejdřív dostat k závěrečným titulkům, aby si diváci nevšimli, že tahle dvojka nedává moc smysl a jen variuje to, čím zaujal první díl. Nových nápadů tu ale fakt moc není. Bez trojky se bez problémů obejdu. 

Jak to vidí Cival:
Tiché místo jsem měl v topce filmové sezóny 2018 a nic bych na tomhle rozhodnutí neměnil, protože jde o údernou, svěží a vlastně velmi originální hororovou/sci-fi jednohubku, která zvládne potěšit i opakovaně. Dvojka už tak svěží není. Opakuje totiž zaběhnuté postupy, znovu projíždí funkční formule, jen je podává ve velkorysejším kabátku. Ten už nemá takovou působivost. Dvojka trpí některými klasickými neduhy sequelů, logika místy opravdu hapruje a v zájmu většího měřítka a většího napětí se čaruje s takovými scenáristickými můstky, že filmu hrozí občas rozpad. Po řemeslné i herecké stránce jde ale zase o špičkovou práci a co se týče jednotlivých scén, byl jsem v podstatě vždy adekvátně vyděšen, vylekán, napjat nebo se mohl pokochat potvorami. K opakování nadšení bych ovšem potřeboval buď něco velkorysejšího a větší náhul, nebo prostě trochu odvážnější a sebejistější úkrok stranou.

Recenzi čekejte velmi brzy