Taylor Sheridan se aktuálně těší ve filmovém rybníčku velké oblibě. A stačilo mu k tomu „jen“ pár totálních pecek jako Wind River či Sicario a velký seriálový hit Yellowstone. Před měsícem ovšem jeho scenáristický zářez v akčňáku Bez výčitek mnohé malinko vykolejil, a proto všichni s napětím vyhlíželi jeho další režijní počin Kdo mi jde po krku, v němž se Angelina Jolie snaží zachránit malé kluka v hořícím lese. Přesvědčil nás tedy oblíbený tvůrce o tom, že má i přes nedávnou kaňku pořád neskutečnou formu?

Jak to vidí Mr. Hlad:

Díky Sicariovi, Wind River a těm několika epizodám Yellowstone, co jsem viděl, mám Taylora Sheridana hodně rád a na jeho novinku jsem se pochopitelně těšil. Na rozdíl od kolegů jsem měl ale výhodu v tom, že jsem četl knižní předlohu, takže jsem se těšil poměrně opatrně. A díky za to, protože právě kvůli tomu mě to zklamání z Kdo mi jde po krku tolik nebolí. Sheridan se sice zbavil několika poměrně nudných a zbytečných dějových linek, bohužel mu tu zůstalo to, co byl problém už v knížce. Tedy dost nezajímaví hrdinové a především nesmyslné čekání na to, až se vlastně začne něco vůbec dít. 

Angelina Jolie sedí na strážní věží s traumatem, John Bernthal je cool šerif a řeší nastávající rodinu, po lesích pobíhá malý kluk, jehož táta naštval nesprávné lidi, kteří ho zabili a všem se snaží komplikovat život směšně neschopní hitmani Pat a Mat. A trvá hodinu, než se všechny nezajímavé dějové linky spojí, začne v lese hořet a Angelina bude moci konečně zachraňovat. Ono to v závěru sice nevypadá vůbec špatně a jako survival thriller z hořícího lesa by to mohlo být zajímavé, jenže tu máme před tím tu hodinu, kterou musíme strávit s nudnými postavami u příběhu, jenž je přinejmenším béčkově banální a jednoduchý. Což nemyslím jako pochvalu. Jdu konečně dokoukat ten Yellowstone, abych si spravil chuť a připomněl, proč mám toho Sheridana vlastně rád.

Jak to vidí KarelR:

Co to proboha bylo?! Wind River je pecka a Yellowstone je můj nejoblíbenější seriál posledních let, takže mě trochu překvapilo, že se z Sheridanova survivalu s Angelinou vyklubala strašná pitomost, v níž má Angelina tak… pátou vedlejší roli? Prakticky všechny postavy se chovají jako po lobotomii, první hodinu se skoro nic neděje (rozhodně ne to, co člověk čeká od thrilleru s velkým požárem), a aby to trápení trvalo až do konce, vyústění příběhu absolutně nedává smysl. Kdo mi jde po krku je nesmírně bolestivý přešlap tvůrce, jehož bych ještě včera hájil do posledního dechu (Bez výčitek po Sheridanovi koneckonců přepsal Will Staples). Teď mám ale pocit, že přicházím o další hollywoodskou jistotu, protože svět tohle prázdné a často směšné hasičské PRko vážně nepotřeboval.

Jak to vidí Spooner:

Asi už jste pochopili, že další Wind River se nekoná. A ono by vůbec nevadilo, že si chtěl tentokrát Taylor Sheridan natočit přímočarý a divácký survival bez hloubky a nějaký ambicích. Jen by to celé nesmělo být tak strašně pitomé a zejména veleprůměrně natočené. A celá survival část by nakonec nesměla trvat asi tak 20 minut. Kdo mi jde po krku je jedním z těch snímků, v němž se hodinu rádoby buduje napětí, aby se pak ta hlavní část, na kterou se divák těší, sfoukla v nejkratším možném čase. A všechny možné konflikty a napínavé situace, jež si divák po traileru vysnil, se tu nekonají. Sheridan pak navíc jako by zapomněl na své největší přednosti, budování atmosféry a práci s postavami, které jsou na celém snímků asi nejsmutnější. 

Postavy jsou opravdu načrtnuté tím nejprostším způsobem, pouto mezi Angelinou a malým klukem tu prakticky neexistuje a místo děsivých vrahů tu máme dva neorganizované idioty, které bych si na odklizení nepohodlných lidí nenajal ani zadarmo. K čemu je pak hezké obsazení, když tu nikdo nemá co hrát a někteří se filmem vyloženě pronudí. A diváka od absolutní nudy zachraňuje jen solidní tempo a krátká stopáž, díky níž tohle další sheridanovské rozčarování rychle uteče. Já sám jsem už u jeho projektů po scénářích k Bez výčitek a dvojce Sicaria ostražitý a mé zklamání tedy není tak obrovské. Faktem ale zůstává, že s tímto materiálem a jmény mělo vzniknout něco víc než jednoduchý thriller, který uspěje max. v televizi ve večerním vysílacím čase.

Jak to vidí do_Od:

Mohlo to být krásný, ale místo toho je to jenom prázdný. Jakože extrémně prázdný. Ten film neříká vůbec nic, a to je asi největší problém, jaký s ním mám. Angelina Jolie už sice potřebovala mainstreamový thriller jako sůl, tohle ale bohužel není ten hit, na který s ní budeme vzpomínat. Spíš je to omyl, jenž v návaznosti na neuvěřitelně slabou clancyovku Bez výčitek tak trochu potápí Sheridana coby záruku kvality a vrací ho mezi tvůrce, jež se sice vyplatí sledovat, ale zároveň je před nimi třeba mít se na pozoru.

Zatímco Wind River byl totiž pro Sheridana zjevně osobní, jeho další filmové scénáře už podobnou hloubku postrádají, přičemž zobrazované násilí v nich čím dál tím víc začíná působit jako levná záplata, která má zakrýt jiné nedostatky. Jako například že postavy zde nemají žádný vývoj, záporáci jsou jaloví a zápletku si někdo vycucal z prstu a ve filmové verzi s tím zjevně nikdo ani nezkusil nic moc provést. Je to děsná škoda, protože jinak se na to fakt koukalo celkem hezky (Montana je nádherná) a Angelina je prostě výborná i na minimálním prostoru, ať si kdo chce říká, co chce. Nicméně uf. Ten film má nakonec kliku, že je tak krátký, jinak by mě... dopálil daleko víc.

Jak to vidí TedGeorge:

Taylor Sheridan je režisér a scenárista, jehož jsem ještě před pár týdny skoro až uctíval a modlil se za každý nový film, o který se byť jenom otře. Ničím výjimečný scénář pro clancyovku Bez výčitek bych mu asi ještě odpustil. Tam byl hlavní problém na režisérské sesli a každý si někdy vybere slabší chvilku. Ale po čerstvém Kdo mi jde po krku je mi smutno a Taylor ode mě dostává důtku. Proč já blbec po nijakých trailerech až do poslední chvíle doufal, že se stane zázrak a užiji si napínavý a povedený survival? Scénář je slabý a neberu za polehčující okolnost, že je jako z devadesátek. To je čím dál populárnější výmluva, která by obstála, snad jenom kdyby ty směšné repliky odříkávali dobře obsazení herci. Nestalo se a můj hejt posichroval prachbídný casting, v němž hraje prim duo totálné neschopných zabijáků/debilů, kteří svou idiocií snad vejdou do filmových dějin.

Co Angie? Místo toho, aby pohled do její slávou a filantropií strhané tváře budil nějaký respekt a zvědavost, jak se vyrovná se zoufalou situací, v divákovi probouzí spíše lítost. Stíhané děcko vůbec neumí hrát a jindy výborný Bernthal jakoby neví, proč ho vlastně obsadili do takové role. Ne, úplně všechno není špatně. Navzdory digitálně nudnému a bezpečnému ohni se kameraman snažil a vystřihnul několik velmi půvabných záběrů na lesnatou Montanu. Je třeba pochválit relativní krátkost bijáku, v němž se docela dobře pracuje s tempem a pořád se něco (byť hloupého) děje. Kdyby snad warnerovský thriller šel do kin, tak se kolem vás bude kromě chroupání popcornu ozývat i smích diváků. A to je pro Sheridana snad to vůbec nejhorší vysvědčení.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.