7. Jízda, 1994, r. Jan Svěrák

Rozpočet: Dva a půl milionů kaček, takže tenkrát nějakých 85 000 dolarů. Starší zdroje dokonce uvádějí pouhý milion!
"Celosvětové“ tržby: 205 000 tuzemských diváků nechalo v pokladnách kin 5,4 milionů Kč
Hodnocení na ČSFD a IMDB: 74 % a 7,2
V.I.M.? Ne
Poznávací znamení: „Mám jednu ruku dlouhou…“
Vytáhni v hospodě: Dáme si trochu bulváru? Dáme, protože jsem to dodnes netušil. Aňa Geislerová hrála ve filmu Requiem pro panenku, bylo jí 15 a po skončení natáčení začala chodit s režírujícím Filipem Renčem. Jejich vztah pomalu končil právě na place Jízdy (ano, Renč tam hraje taky) a byl to podle pozdějších vyjádření svojského režiséra dost divoký rozchod. Přesto se Aňa později nechala slyšet, že na natáčení Jízdy velmi ráda vzpomíná.

Je léto. Kámoši do nepohody hraní Radkem Pastrňákem a Jakubem Špalkem se rozhodnou provětrat kabriolet a vyrazí na cestu. Netrvá to dlouho a cestu jim zkříží atraktivní stopařka ztvárněná Aňou Geislerovou. Pohodová cesta dostane nový náboj, protože pánové objeví význam francouzského slovního spojení „cherchez la femme“ a z jedné obyčejné sluníčkové vyjížďky se stane tak trochu drama. To vše v režii mladého Jana Svěráka, který měl očividně velmi rád hipísáckou road movie klasiku s Jackem Nicholsonem – Bezstarostnou jízdu.

Při pohledu na hřejivé filmy z ranku Kuky se vrací, Tři bratři a Po strništi bos režírované distingovaným Janem je to až neuvěřitelné, ale byl to rebel! Jízdu vážně nepsal jeho tatínek (film si napsal sám ve spolupráci s Martinem Dostálem) a je třeba dodat, že by to kromě špatného nápadu bylo i zbytečné plýtvání Zdeňkova času. Tady jde spíše než o příběh o ten pocit čerstvě nabyté svobody, volnosti, pohody pramenící z bezstarostného mládí. Tuhle náladu Svěrák s menší pomocí kapely Buty zprostředkovává na jedničku a jistě nebudu mluvit jenom za sebe, když tu napíšu, že po skončení filmu jsem měl chuť koupit nějaký starší zelený kabriolet a vyjet za humna. Akorát ty stopaře raději neberu. (TedGeorge)

6. Pí, 1998, r. Darren Aronofsky

Rozpočet: 60 000
Celosvětové tržby: 4,7 milionů
Hodnocení na ČSFD a IMDB: 77 % a 7,4
V.I.M.? Ne
Poznávací znamení: Nezávislá mindfuck rozcvička před Requiem za sen
Vytáhni v hospodě: Těch šedesát tisíc na natáčení získal Aronofsky nejenom z vlastních úspor, ale také od desítek drobných dárců. Každý mu dal 100 babek. Když později koupil film do distribuce Artisan Entertainment za milion dolarů, Darren všem dotyčným vrátil nazpět 150 dolarů. Na jednu stranu je 50% zisk fajn, na druhou stranu bych být jimi asi pošilhával po trochu mohutnějším všimném.

Přiznám se, že jsem si Pí musel v návaznosti na tento článek připomenout, protože jsem ho viděl pouze jednou někdy před 15 lety a mám mizernou paměť. Dobré to bylo, ale je třeba být připravený na hodně těžký, minimalistický, nepřístupný a chvílemi skoro až schválně nepříjemný depresivní snímek. Aronofsky tu depku umí jako málokdo, což o dva roky později ukázal celém světu v dokonalém Requiem za sen. Pokud si zrovna užíváte krásný sluneční den, věrný pes vám spokojeně vrní u nohou a vaše myšlenky zabíhají směrem k již brzy znovuotevřeným kadeřnictvím, doplnění filmografie Aronofského raději odložte.

Příběh je na první pohled docela prostý. Max (Sean Gullete mi trochu připomínal právě Jakuba Špalka) je génius, který věří, že čísla jsou klíčem k pochopení úplně všeho. Paranoiou a halucinacemi pronásledovaný pošuk sestrojí jakýsi program, jenž by měl být schopný předpovědět hodnotu akcií na burze. To všeobjímající číslo, které mu jeho počítač nabídne, však změní úplně vše. Fanoušci geniálního a naštěstí ještě pořád pouze knižního Foucaultova kyvadla Umberta Eca (mezi ty bude rozhodně patřit i pan režisér) si každopádně dají film přednostně a zkusí objevit nějaký skrytý plán. Já se jdu projít ven. (TedGeorge)

5. Mladí muži za pultem, 1994, r. Kevin Smith

Rozpočet: 27 575
Celosvětové tržby: 3,9 milionů
Hodnocení na ČSFD a IMDB: 81 % a 7,7
V.I.M.? Ano
Poznávací znamení: Kultovní tlachání o sexu, filmech a tak
Vytáhni v hospodě: Navzdory faktu, že ve filmu není žádné násílí a Dante s Randallem si to v krámu natvrdo nerozdají, chtěla mu MPAA udělit smrtící přístupnost NC-17. Distribuční společnosti Miramax (RIP) však najala právníka, který s agenturou zodpovědnou za udělování přístupnosti naštěstí vyjednal, že snímek dostane eRko a nebude se kvůli tomu ani muset přestříhávat.

Jen málokterý film tmelí redakci MovieZone tak jako Clerks. Kevin Smith sice nenatočil pecku už 15 let (poslední dobou rozdává radost hlavně ve vidcastu Fatman Beyond, který poctivě sleduju), jeho debutu ale kultovní status nic nesebere. Smith ve 23 letech prodal svoji sbírku komiksů, vytěžil kreditky na maximum a svolal kamarády, aby za 27 tisíc dolarů natočil sprostou konverzačku z večerky, kde tou dobou pracoval. Podobné eskapády v 99 % případů končí fanfilmem, který dotyčný pouští jen svým známým. Clerks ale zachytili obyčejný život v New Jersey (a vlastně i na mnoha jiných místech) tak dokonale, že se stali nepřehlédnutelným milníkem nezávislého filmu.

Je samozřejmě trochu smutné, že to odkaz Clerks dopracoval až k vyčpělé komedii Jay and Silent Bob Reboot. Po peckové sérii Flákači, Hledám Amy, Dogma, Jay a mlčenlivý Bob vrací úder a Clerks 2 se ale dá Smithovi leccos odpustit, a musíme doufat, že ztracenou formu najde u Clerks 3, jejichž natáčení je (opravdu) velmi blízko. Snad závěr ústřední trilogie neudělá svým předchůdcům ostudu. Ať už se ale stane cokoliv, jednička navždy bude nahláškovanou klasikou, jíž si lidé zamilovali natolik, že zásadně nevraceli půjčené VHSky. (KarelR)

4. Záhada Blair Witch, 1999, r. Daniel Myrick a Eduardo Sánchez

Rozpočet: Čísla se různí, ale samotné natáčení asi 20–25 000
Celosvětové tržby: 248,6 milionů
Hodnocení na ČSFD a IMDB: 71 % a 6,5
V.I.M.? Ne
Poznávací znamení: Roztřesená kamera v nekonečném lese 
Vytáhni v hospodě: Těch legend provázejících uvedení filmu v kinech na konci roku 1999 bylo plno a moje nejoblíbenější hovořila o tom, že opravdu sledujeme reálný záznam mysteriózního kriminálního činu, nikoliv film. Tvůrci tomu šli hodně naproti, protože před premiérou filmu vyvěsili plno plakátů, jež vyzívaly k podání informací/svědectví o pohřešovaných studentech. Dnešním pohledem je to trochu směšné, ale my třináctiletí z malého města bez internetu tomu tenkrát (chvíli) opravdu věřili.

Je to extrémně lákavé. Vzít kameru, kamarády, kolegy, konzervy, kafe, kořalku a jít do lesa, kde si člověk natočí svůj vlastní found footage horor s cool námětem a nulovým rozpočtem. Historie ukázala, že to zas tak jednoduché není, protože v uplynulých 20 letech vzniklo opravdu hodně amatérského zapomenutí hodného odpadu (viděl jsem jich víc, než jsem ochotný přiznat) a právě letitá Záhada Blair Witch je za ten boom zodpovědná. Jak by také ne, když s naprosto minimálním rozpočtem vznikl skoro až nepravděpodobný čtvrtmiliardový hororový blockbuster, jenž fakticky založil (byť nebyl úplně první) jeden filmový subžánr.

Blair Witch je pro mě čistá nostalgie. Vánoční premiéru u nás tenkrát provázel nevídaný hype načrtnutý už ve vytahování v hospodě a já o té děsivé čarodějnici z lesů v okolí Burkitsville debatoval se spolužáky snad půl roku. Nespočet napodobenin a parodií sice lesnímu děšení po letech trochu ubral z působivosti, ale stejně se na film rád podívám i dnes. Myrick a Sánchez totiž nebohé herce nervovali velmi přesvědčivě a neposedná rozklepaná kamera podpořená děsivými zvuky fungovala na vystrašené diváky v kinech na jedničku. Pokud je pro vás Blair Witch rest, který doženete teprve dnes, asi pochopím, že vás to až tak nesejme. Minimálně pro jednu generaci to však byl kult. (TedGeorge)