Warneři pokračují v letošní várce filmů jdoucí souběžně do otevřených kin a HBO Max zároveň a tentokrát došla řada na opravdu velký kalibr, a to doslova. Očekávaná bitka Godzilly s Kongem měla i kvůli koronaviru mírné zpoždění, zejména ji ale po nepovedené dvojce Godzilly doprovázely obavy, zda má monsterverse ještě vůbec co nabídnout. Za kameru si však sednul celkem šikovný Adam Wingard, snímek sesbíral u kritiků mírně spokojené ohlasy, a tak jsme byli na výsledek přeci jen zvědaví. Dostali jsme tedy v redakci velkolepou zábavu, nebo monstrózní nudu?

Jak to vidí Cival:

A soutěž o nejdementnější scénář poslední pětiletky vyhrává... Je fascinující, jak dokázali i druhý clash totálních ikon Warneři zase zpatlat. Ostatně tak jako zmatlali celý tenhle monsterverse. Ten od nikterak úžasné první Godzilly nabral sestupnou tendenci a i velké finále ustál jen tak tak. Bolí to. Koncepce celé série je stejně jako u DC univerza naprosto nulová, takže i napočtvrté přichází zase povahou úplně jiný film, tentokrát z logiky a mozkových závitů vykloubený podivný mix hi-tech epiky a bezuzdné fantasy, ve které chybí už jen přískok Scrata nebo Brendana Frasera na nějaké zmutované megavčele.

Lidské postavy jsou absolutně nezajímavé a zoufale utopené ve sterilních scénách a ten bláznivý pokus o moderní verneovku/nový Avatar zachraňuje jen nadstandardně zručné režijní uchopení Adama Wingarda. Ten dokáže i bezuzdným digitálním orgiím vtisknout solidní energii a díky filigránské práci s barvičkami dělá z filmu alespoň vizuálně přitažlivou záležitost. Pokud vám ale není dvanáct (ano, zase), těžko se dokážete pro tuhle veleřež nadchnout.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Když si Kong a Godzilla rozbíjejí držky a zadupávají u toho do země Hongkong, kouká se na to dobře. Vlastně velmi dobře. Adam Wingard se může v akčních scénách opřít o skvělou kameru i spoustu nápadů, hlavně ale o trošku nový a energičtější styl. Zmizel otravně seriózní přístup „titán = bůh“, tentokrát jde hlavně o to dostat dva obry na jedno místo a prostě je nechat, aby si dávali přes držku. Jenomže Warneři si v předchozím filmu rozdali tak blbé karty, že se režisér mohl snažit jakkoliv a stejně s nimi nic moc solidního v neakčních scénách uhrát nemohl. Většina hrdinů (i zápletek) z minula je sice pryč, ti noví tu jsou však víceméně jen proto, aby vysvětlovali, co se kde děje a stáli Kongovi za zadkem při jeho absurdní výpravě do středu Země. 

Je strašně moc vidět, jak by studio chtělo v téhle sérii vytvořit funkční svět, který by šlo dojit ve spoustě dalších filmů. A jak hrozně moc mu to nejde. Ve svých vypravěčských ambicích je monsterverse až směšný a nic než restart to nenapraví. Člověk má tendenci přetáčet vždycky, když si lidi začnou povídat a s vážnou tváří vysvětlovat všechny ty koniny, co si Warneři vymysleli při snaze vybudovat filmové universum. Naštěstí to Wingard ukončí vážně parádní řežbou, které by ten IMAX zatraceně slušel. Ale je to blbost. I když jinak to asi dopadnout nemohlo, ovšem trochu mě mrzí, že ostudu z dementních scenáristických a produkčních rozhodnutí předchozích filmů musí sklízet tahle jinak vlastně docela sympatická akční blbina, u níž jsem se vyloženě nenudil a ve finále i velice příjemně bavil.

Jak to vidí Rimsy:

Sám jsem docela překvapen, že to říkám, ale nemám s tím filmem problém. Přestože bylo předchozím dílům vyčítáno, že lidské postavy nestojí za nic, tak – světe, div se – na tomhle nedostatku se nic nezměnilo. Tvůrci prostě zcela přímočaře staví na tom, že není nic lepšího než sledovat několik obřích digitálních potvor, jak se mlátí. Což není podívaná pro mě, ale nemám problém takové rozhodnutí respektovat.

Godzilla vs. Kong proti sobě staví dvě v zásadě kladné potvory a příběh opět dává na srozuměnou, že za veškerým zlem na planetě stojí člověk, nikoli sama příroda. Stereotypně zlá korporace i jednorozměrné charaktery nepřekvapí, zarazil mě snad jen příliš shovívavý postoj ke konspiračním teoriím – na jejichž platnosti je zápletka v jádru postavena. Ale nemá smysl tu hledat nic pod povrchem: Velká opice a velká ještěrka se v několika pěkně nasnímaných scénách potlučou a jako popcornová jednohubka s netoxickou stopáží pod dvě hodiny film vcelku příjemně uteče.

Jak to vidí Spooner:

Hmm, tak ani na čtvrtý pokus nic moc. Od této série jsem nikdy neměl přehnaná očekávání, doufal jsem ale, že aspoň jednou bych mohl dostat bezproblémovou oddechovou popcornovku, u níž dokonale vypnu mozek. Jenže i tentokrát se dostavila hlavně nuda a částečně i zmar. Pravda, Adam Wingard má k odpočinkové zábavě z tohoto univerza asi nejblíže, nebere se tak vážně jako směšná dvojka Godzilly a bitky titulních monster tu opravdu stojí za to. Jsou přehledné, nápaditě, digitálně i vizuálně precizní, a když Kong používá proti Godzille vše, co v okolí zrovna najde, tak se na to opravdu hezky dívá. 

Problém je, že té akce tu vlastně moc není a zbytek stopáže zase vyplňuje otravná a zbytečná lidská stafáž, která jen blbě čumí, utíká, něco vysvětluje nebo tupě hláškuje. Je pak až tristní, že tahle série nedokázala za čtyři filmy vyprodukovat jedinou sympatickou či výraznou postavu, které by chtěl divák aspoň trochu držet palce. Příběh je tu pak tentokrát snad ještě stupidnější a naivnější než kdy předtím a působí jak epizoda z 20 let starého seriálového animáku pro dvanáctileté kluky, v němž se bezmyšlenkovitě a bez vývoje postav jen jede z místa na místo a ke konci se to prostě nějak seřeže. Na druhou stranu, Godzilla vs. Kong evidentně nemělo snahu být něčím víc než jen tupou zábavu pro omladinu. Takže svým způsobem byl úkol splněn. Že si ovšem střetnutí dvou ikonických monster zasloužilo daleko důstojnější scenáristické a tvůrčí pojetí, je už bohužel věc jiná.

Jak to vidí do_Od:

Zív, to jako bylo všechno? Sestříhat to do patnáctiminutového klipu čistě těch bitek a pustit to v IMAXu místo reklam, asi bych skákal nadšením. Roztáhnout to na dvě nekonečný hodiny čekání, až se děj posune zase k monstrům, naprosto zbytečná lidská skvadra vykecá a já z toho budu mít alespoň to minimum audiovizuálního potěšení, to bylo fakt na pěst. Tahle filmová série mě kompletně míjí už od první Godzilly z roku 2014, jak se ale ukazuje, Edwardsův komorní katastrofickej thriller vzdávající hold sedmdesát let starým filmům, z toho nakonec ještě vychází nejlíp. Warneři už by to tady mohli zabalit a zkusit to zase s něčím jiným. Zlatá trojka Transformers, fakt že jo...