Obecná škola, 1991
Obecná škola v roce 1991 ukázala Čechoslovákům i světu, že malá země uprostřed Evropy, která se zbavila komunistické diktatury, je připravená prosadit se i ve svobodném světě a že mu má co nabídnout. Oscarová nominace byla v tomhle případě stoprocentně zasloužená, celovečerní debut Jana Svěráka v sobě totiž skvěle mísí to, co mají rádi akademici, ale i diváci po celém světě. Laskavý humor, nostalgickou atmosféru i závany vážnějších témat. A samozřejmě i precizní režii. 

Příběh z poválečné Prahy, v níž obyčejní kluci chodí do obyčejné školy, a zdánlivě se v něm nic neobyčejného neděje, mě fascinuje tím, že dovede fungovat na diváky všech věkových kategorií. Děcka si užijí lumpárny Edy a Tondy, ale i fascinující osobnost jejich učitele Igora Hnízda. Čím je však člověk starší, tím víc za tímhle příběhem o bezstarostném dětství vidí ty starosti všedního dne, malé příběhy o malém hrdinství, ze života odkoukané postavičky a životní pravdy, které platí i dnes. Obecná škola je vtipná, dojemná a citlivá podívaná, v níž Svěrákové zvládli přesně vybalancovat drama s humorem a zároveň si zachovat svůj osobitý přístup. Moc lepších filmů u nás po revoluci nevzniklo. A před ní vlastně taky ne. (Mr. Hlad)

Akumulátor 1, 1994
První filmy Jana Svěráka z úvodu 90. let byly jeho nejprogresivnějšími – po ozkoušení řemesla v Obecné škole jsou odvážnější postupy vidět jak v Jízdě z roku 1994, tak především v na naše poměry velmi netradiční sci-fi Akumulátor 1. Fascinace Hollywoodem a naivní hravost talentovaného filmaře stály u zrodu nezapomenutelného projektu, který česká kinematografie svého času bohužel nedokázala plně docenit.

Námět Jana Slováka dává jasně najevo kořeny ve sklepácké poetice, což ve scenáristické filmografii Zdeňka Svěráka působí vcelku ojediněle – i on se však podílel na dotažení textu do finálního tvaru, na kterém je množství odlišně přemýšlejících mozků stejně patrné jako přehršel filmařských nápadů. Téma stojící na vysávání životní energie prostřednictvím televize předběhlo svou dobu, v jádru se však přesto jedná především o hřejivě lidský film zdůrazňující důležitost vnitřního dobra; tohle pojetí se Svěrákům osvědčilo ještě mnohokrát, nikdy už však v podobně formálně pestrém výsledku. (Rimsy)

Lotrando a Zubejda, 1996
Asi poslední záchvěv „staré dobré pohádkové éry“ z ranku Tří veteránů, v němž Zdeněk Svěrák ukazuje, s jakou lehkostí a hravostí dokázal s žánrem pro nejmenší okouzlit všechny generace v podstatě stejně. Roztomilá hra s pohádkovými proprietami a jako vždy chytře vystavěné a funkční gagy, které tentokrát proměnil do neodolatelného balení na Svěráka malinko netradiční režisér Karel Smyczek, jenž byl tenkrát po výtečné minisérii Bylo nás pět na tvůrčím vrcholu. I zde pak prokázal, jak parádně umí pracovat s autorskou poetikou, u níž nesmíme kromě dnešního oslavence zapomenout ani na povídky z pera Karla Čapka. 

K tomu si přidejme jako vždy výtečný casting v čele s přesným Strachem, roztomilou Seidlovou, kupou vděčných vedlejších postaviček a v neposlední řadě také opět skvělé a chytlavé písničky tandemu Svěrák/Uhlíř, které divák od té doby po právu nevymazal z hlavy. Pohádka, jež tváří v tvář pozdějším těžkopádným Třem bratrům uzrála jako víno. (Spooner)

Kolja, 1996
Obchod na korze, Ostře sledované vlaky a Kolja. Pouze tato trojice domácích bijáků se může pyšnit zlatým plešounem a už je to více než 24 let, co Oscara za nejlepší zahraniční film získal právě Kolja. Přiznám se, že mě vždycky hřálo u srdíčka, když jsem viděl jak Tom Cruise a Nicole Kidman (a s nimi celý sál) s úsměvem tleskají vtipné řeči sošku přebírajícího Jana Svěráka, kterého doplňoval Zdeněk s vyjeveným Andrejem Chalimonem na ramenou. Trochu méně mě už hřeje fakt, že posledním českým filmem nominovaným na Oscara byly v roce 2003 Želary. Od té doby je ticho po pěšině a Akademie nás ignoruje, čemuž se moc nedivím, když nás reprezentují i Donšajni. Zpátky ke Koljovi.

Laskavý, hřejivý, jímavý, vtipný a nádherný. Přesně takový je čtvrtý celovečerní film Jana Svěráka, ve kterém si hlavní roli hudebníka Louky zahrál dnes slavící otec Zdeněk. Z něj se tak trochu nedobrovolně stává chůva pro mladého klučinu pocházejícího ze „spřáteleného“ Sovětského svazu a divák sleduje, jak se ze starého a trochu sobeckého mládence stává vyděšený a zodpovědný muž bojící se o ztraceného a stonajícího Kolju. Nevím, co bych chválil dřív a možná už je to dnes zbytečné. Superlativy se v době premiéry nešetřilo (dobrá, možná tu hudbu bych znovu vypíchnul) a byť se pár kritiků o film otřelo s tím, že je to celé možná až příliš vykalkulované, já se u Kolji dojmu rád i dnes. (TedGeorge)

Tmavomodrý svět, 2001
Když jsme před pár měsíci v redakci psali topku filmů z roku 2001, trochu jsem (bohužel neúspěšně) kopal za zařazení Tmavomodrého světa. Milostný dopis českým pilotům RAF a v druhém plánu i žalování na sráčské komanče věznící frajery bojující za nás v Británii, mám totiž vážně rád už od časů prvních školních projekcí v deváté třídě. Před chvílí jsem si znovu pustil původní český trailer, který podbarvuje vypravěčský hlas Svěráka staršího. Ten už na začátku upoutávky říká: „Dívám se na staré fotografie mladých hustovlasých mužů v uniformách československých stíhačů RAF a přemýšlím, jaký film bych to měl o nich napsat…“ A napsal dobrý film, který se líbil divákům (do našich kin jich přišlo více než milion), většině kritiků a především přeživším letcům, kteří film unisono chválili. 

Svěrák Jan měl možná trochu smůlu, že Dark Blue World trochu zapadnul ve stínu více než desetkrát dražšího Pearl Harboru a Akademie ho tentokrát nevím proč neposlala ani do užšího výběru na nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film. Nic to nemění na tom, že Svěráci před dvaceti lety natočili světový film a teprve následující dekáda v plné nahotě ukázala, jak moc jsme byli na přelomu tisíciletí rozmazlení a jak moc nám poslední roky chybí podobně ambiciózní filmy jako Tmavomodrý svět, jenž je optikou beroucí v potaz současný stav českého filmu čím dál víc zázračný. Tak si příběh elitních československých borců bojujících v kokpitu Spitfiru s třetí říší zase někdy připomeňte. (TedGeorge)

A kterou svěrákovskou klasiku máte rádi vy?