Tenkrát v Americe (1984)

Režie: Sergio Leone
Stopáž: 229 minut
Poznávácí znamení: Síla přátelství vs. prohibice a Jennifer Connelly
VIM? Byla by ostuda, kdyby nebylo
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Jeden z pěti nejlepších filmů všech dob.
Vytáhni v hospodě: Pravděpodobně už jste to někde v minulosti četli, ale studio se rozhodlo film před uvedením do kin naprosto brutálně zkrátit a do sálů poslalo vykastrovanou dvouhodinovou verzi. Byl to samozřejmě propadák a až pozdější 229 minutová verze vydaná na videokazetách a DVD se dočkala u diváků a kritiků docenění. Pevně doufám, že na základě této informace nebudou fanoušci Snyder Cutu srovnávat Zacka Snydera se Sergiem Leonem.

Nechci se teď úplně pouště do debaty, jestli je lepší Kmotr nebo Tenkrát v Americe. Oba filmy jsou sice o mafii a gangsterech, ale oba jsou o dost jiné. V každém případě jsem rád, že Sergio Leone kdysi nekývl na režii Kmotra a pak ho to štvalo, protože kdyby ano, těžko říct, jestli bychom se dočkali téhle pecky. Robert De Niro se po letech vrací do New Yorku, z něhož kdysi utekl, protože mu šla po krku policie. Teď je to starý muž, který už může jen vzpomínat na doby, kdy spolu s kamarády blbli v ulicích velkoměsta, ale i na éru, kdy jim tyhle ulice patřily. Během prohibice se z nich stali gangsteři, kteří se ve světě násilí a peněz pohybovali se sebevědomými úsměvy králů. Všichni ovšem věděli, že to nejcennější, co mají, je kamarádství.

Leone natočil velkolepou ságu táhnoucí se napříč dekádami a dovede být opulentní způsobem epická, ale i komorní. Záběry na newyorské ulice, které jsou plné lidí a atmosféry začátku minulého století, jsou dechberoucí, hudba Ennia Morriconeho nezapomenutelná a herci v životní formě, ať už je to De Niro, nebo James Woods. Leonemu se povedlo zachytit špinavost ulic, sílu přátelství, bolest ze zrady i stárnutí. A taky svět, jenž už dávno zmizel, a lidi, kteří mu vládli, mizí pomalu také. Tenkrát v Americe má sice skoro čtyři hodiny, jde však o ten typ filmu, od něhož se jednoduše nedá odejít s tím, že ho „někdy dokoukáte.“ Spíš na jeho konci budete mít chuť dát si ho celý ještě jednou. Leoneho mistrovské dílo. (Mr. Hlad)

Tanec s vlky (1990)

Režie: Kevin Costner
Stopáž: 181 minut
Poznávácí znamení: Epická rehabilitace jednoho indiánského kmene
VIM? Brečel bych, kdyby nebylo
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Atmosférická westernová srdcovka. Doteď nechápu, jak se točil lov bizonů.
Vytáhni v hospodě: Budu vytahovat jenom v krátkosti a pomůžu si odkazem na youtube kanál show Grahama Nortona. Zde si poslechněte kamaráda do nepohody Costnera, jak vypráví jednu dojemnou historku zdánlivě nesouvisející s námi řešeným filmem.

Kevin Costner upsal svoji duši ďáblu! Jinak si asi nelze vysvětlit, že se ve svém režijním debutu před 30 lety vytasil s takovou peckou, kterou jsem já osobně viděl ve všech verzích (nejraději mám tu nejdelší, 237 minut dlouhou režisérskou) několikrát a pořád se té dobrodružné epiky nemohu nabažit. Má vůbec cenu psát něco k příběhu? Válkou nemocný poručík Dunbar se jede léčit na prérii, potká sympatický kmen Lakotů, dostane od nich jméno Sunkmanitu Tanka Owaci (Ten, který tančí s vlky), vystopuje bizony, zamiluje se do indiány domestikované bělošky a na konci úplně všem zlomí srdce. Tanec s vlky jste, pevně doufám, viděli všichni a chválit režii, herecké obsazení, výpravu, kameru a hudbu by bylo také nošení trávy vousatky na prérii.

Hollywoodská studia se do produkce Tance s vlky nehrnula, protože tři hodiny dlouhý western s titulky zrovna nezněl jako kasovní trhák. Pro pokrytí dvaadvacetimilionového rozpočtu nakonec musel pořádně hluboko šáhnout do vlastní kapsy sám Costner a risk se mu vyplatil. Vzniknul hit (Costner si z amerických tržeb 184 milionů babek vzal nazpět celých 40), jenž se dočkal hned sedmi Oscarů včetně toho pro nejlepší film roku a Kevin byl chvíli král světa. Velká škoda, že (podle mého slušný) Vodní svět následně v kinech tak škaredě propadnul a celý Posel budoucnosti působí dojmem, jako kdyby Costner zrovna laškoval s nějakou obskurní sektou. Tanec s vlky mu však už nikdo nikdy nevezme. (TedGeorge)

JFK (1991)

Režie: Oliver Stone
Stopáž: 189 minut
Poznávácí znamení: Nejšťavnatější konspirace
VIM? Také je
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Strhující dobovka a jedna z nejlepších stoneovek.
Vytáhni v hospodě: Budu bruslit po tenkém bulvárním ledě a samotného natáčení filmu se to vůbec netýká, ale vem to čert. Otec Woodyho Harrelsona byl usvědčený nájemný vrah (vraždil třikrát) a spekulovalo se, že hrál nějakou roli také v atentátu na Kennedyho! Jeden svědek řekl FBI, že Charles Harrelson měl u sebe mapu místa, z něhož se v Dallasu 22. listopadu 1963 střílelo. Je třeba dodat, že Harrelsona staršího a dva další podezřelé vyslýchali ten stejný den, kdy se stal atentát a nic jim nebylo prokázáno.

Oliver Stone na vrcholu sil. Jako slovutné „černé svědomí Ameriky“ se rozjel ke svému opusu, který je možná víc dojmologický a někdy až konspirační, než že by se opíral jen o strohá, dějepravci podložená fakta, přesto jde o naprosto impozantní dílo. Politický velkofilm, který kmitá mezi thrillerem, soudním dramatem, detektivkou i truchlivou reflexí moderních amerických dějin, nejen že hravě spojuje složité předivo dějových i časových linií a různých postav, ale strhujícím způsobem je i servíruje jako jeden komplexní a extra tučný příběh.

Formální hravost, ohromná montážní dynamika a naprosto suverénní režijní vedení, opírající se o sošné herecké výkony – Kevin Costner, Donald Sutherland (jeho mrazivý historizující monolog rulez) i Gary Oldman tu naprosto excelují, tou nejzářivější hvězdou je ale Stone, který to do vás celých 191 minut pere s takovou vehemencí, až se začnete sami sebe ptát, jaktože po premiéře postupně nepopadaly snad všechny vlády světa. Svým společenským přesahem není moc větších filmů a každá minuta se tu proto zdá do mrtě využitá. (Cival)

Prostřihy (1993)

Režie: Robert Altman
Stopáž: 187 minut
Poznávácí znamení: Mozaika devíti povídek Raymonda Carvera s Iron Manem
VIM? Není, ale nikdy neříkej nikdy
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Neviděl jsem.
Vytáhni v hospodě: Jennifer Jason Leigh si ve filmu zahrála operátorku erotické linky. Aby se dostala své postavě pod kůži, strávila nějaký čas ve firmě provozující tyto služby a měla možnost nahlédnout do záznamu hovorů z minulosti. Prý tam viděla jména dvou režisérů, se kterými spolupracovala a vy teď zapuďte nutkání spekulovat nad seznamem „jejích“ režisérů na CSFD.

Ve své proslulé oscarové děkovačce za sošku za celoživotní dílo, která jen o pár měsíců předcházela jeho skonu na leukemii, přirovnal režisér Robert Altman své filmy k hradům z písku. Byl to příměr navýsost výstižný, protože trefně pojmenovával subtilnost jeho filmů, jež měly mnohem jemnější i svobodnější strukturu i styl, mnohem méně sešněrovaná vyprávění, než jak jsme u hollywoodských filmů zvyklí. A přitom zvládaly dojmout, napínat i dotýkat se těch nejniternějších nuancí.

Prostřihy jsou rozmáchlou tříhodinovou mozaikou z Los Angeles, kdy se zdánlivě nesouvisející fragmenty ze životů mnoha různých postav napříč všelijakými komunitami i sociálními vrstvami spojí v jednu významově i emočně nesmírně bohatou fresku. V košatý obraz jednoho města, jaký nemá obdoby a který inspiroval tvůrce od Magnólie až po Horem pádem. Mimochodem ten seznam hvězd v titulcích je taky impozantní – do příchodu Endgame bych snad i hlasoval, že jde o nejlepší titul v nabité filmografii hvězdného Roberta Downeyho Jr. (Cival)