Kmotr II (1974)

Režie: Francis Ford Coppola
Stopáž: 202 minut
Poznávácí znamení: Zázračné pokračování zázračného filmu
VIM? Kdyby nebylo, tak Cival nespí
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Kacířsky bych řekl, že za mě ještě o fous lepší než jednička...
Vytáhni v hospodě: První Kmotr byl obrovský úspěch a tak bylo jasné, že musí vzniknout dvojka. Sám režisér se do ní však nijak nehrnul, protože režírování Kmotra pro něj bylo hodně náročné a vztahy na place rozhodně nebyly pouze idylické. V jednu chvíli dokonce zkoušel studio Paramount přesvědčit, aby místo něj točil pokračování jeho kamarád Martin Scorsese a on by pouze produkoval. Paramounti odmítli.

Zní to absurdně, ale první Kmotr mi pořád přijde trochu uspěchaný. Ve srovnání s knížkou se snaží vše odvyprávět v takovém tempu, že pro určité nuance ve vývoji postav i vykreslení stěžejních scén nezbývá prostor. Nevyčítám mu to, lépe to snad ani udělat nešlo. Půlhodinka navíc i přece jen méně hutný děj však dělá z druhého Kmotra bez přehánění dokonalý film. Robert De Niro zastoupil Marlona Branda zcela důstojně a dal Vitu Corleonemu jednu z nejdotaženějších osobních historií filmové historie.

Jeho souboj napříč časem s Alem Pacinem o to, kdo svou příběhovou linku ovládne důsledněji, je pro každého filmového fanouška takovou lahůdkou, že tři a půl hodiny stopáže utečou téměř okamžitě. Tragika postavy Michaela zde plně těží z náčrtků prvního dílu a ve srovnání s rozporuplnou trojkou, která se už v propadu ústřední figury přece jen spíše opakovala, ukazuje dokonalý rozpad hodnot i životních snů; a to vše samozřejmě ve zcela vrcholně stylovém balení mixujícím atmosférické momenty s ikonickými scénami. Nádhera. (Rimsy)

Barry Lyndon (1975)

Režie: Stanley Kubrick
Stopáž: 185 minut
Poznávácí znamení: Fascinující antihrdina šplhá po společenském žebříčku
VIM? Kubricka máme na MovieZone rádi
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Jeden z nejlepších Kubricků.
Vytáhni v hospodě: Věděli jste, že mezi lety 1915 a 2013 se v Americe posílaly dotazníky kinařům (měla to na starosti Quigley Publishing Company) ve kterých měli vedoucí kin zvolit TOP 10 největších filmových hvězd roku? Studia na výsledky této studie dost dala a dokonce podle toho diktovala obsazení hlavní role Barryho Lyndona. Kubrick se musel rozhodnout mezi pánem číslo 5 za rok 1973 Robertem Redfordem a číslem 2 Ryanem O´Nealem, jinak by mu Warneři nedali peníze na natáčení. Vyhrál ten druhý a vás už jistě zajímá, kdo byl podle kinařů tou TOP 1 hvězdou. Odpověď naleznete zde

Ve filmografii Stanleyho Kubricka se na Barryho Lyndona občas trochu zapomíná a rozhodně neprávem. Má ovšem tu nevýhodu, že na rozdíl od Mechanického pomeranče, 2001: Vesmírné odyssey nebo Osvícení nepůsobí na první pohled nijak zvlášť revolučně a zásadně. Prostě vypadá jako historický film, který bude pravděpodobně vzhledem ke jménu režiséra a čtyřem Oscarům i dobrý. A on samozřejmě je. Jenomže mnohem víc, než se může na první pohled zdát. Skvěle vypadá (John Alcott si došel pro cenu akademie), má nádherné kostýmy, výborné herce a perfektní atmosféru Anglie osmnáctého století.

Jenomže by to nebyl Kubrick, kdyby natočil Barryho Lyndona jako obyčejný historický film. Hlavní hrdina je šmejd, arogantní hajzlík a cynik, jenž se hodlá dostat mezi smetánku a nezáleží mu na tom, komu při tom šlápne na krk. Je voják, gambler, špión, svůdník a vždycky umí vycítit příležitost. Barry Lyndon je prostě trochu svině. Ale Kubrick jeho příběh vypráví s odstupem, cynismem a ironií a nutí diváky, aby se zištnosti a nulovým morálním kvalitám hlavního hrdiny vysmívali spolu s ním. A přesto jeho příběh prodává tak, že vás bude zajímat, jak to s tímhle opovrženíhodným hrdinou dopadne. Kubrick by se zkrátka s obyčejným historickým filmem nespokojil a nabízí mnohem víc. I proto je radost na to ty tři hodiny koukat. (Mr. Hlad)

Lovec jelenů (1978)

Režie: Michael Cimino
Stopáž: 183 minut
Poznávácí znamení: Nezapomenutelná ruská ruleta
VIM? Samozřejmě
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Nezapomenutelná válečná depka s vyloženě ikonickým přelomem.
Vytáhni v hospodě: John Cazale měl rakovinu plic a jeho stav se před natáčením zhoršil. Režisér Michael Cimino to před studiem tajil a naplánoval jeho scény na začátek, aby to zesláblý Cazale ještě zvládnul. Když se studio dozvědělo pravdu o stavu Cazaleho, chtělo ho vyhodit, což rozzuřilo nejenom jeho snoubenku Meryl Streep. Problém byl podle všeho s pojistkou a jako pravý gentleman se projevil Robert de Niro, který ji ze svých peněz zaplatil. John Cazale se premiéry Lovce jelenů bohužel nedožil.

Kdo tuhle vietnamskou epopej neviděl, má padáka, a to nejen ze studia jako chudáček Rimsy. Moc inspirativnějších reflexí zničující síly válečných konfliktů totiž nenajdete. Tříhodinová stopáž je tu maximálně využita k tomu, abyste si hrůzy války poctivě odžili. A vyžrali si je do dna až poté, co si budete moct vychutnat poklidné klokotání běžného amerického života, kdy se běhá po horách, zevlí s kámošema a užívají světské krásy svatby. O to větší šok pak přichází.

Ta rána mezi oči, kdy se najednou ocitáme v džungli uprostřed ryzího šílenství, je těžko opakovatelná. Režisér Michael Cimino, jehož kariéru o pár let později předčasně ukončil ještě delší a ještě ambicióznější megapropadák Nebeská brána, tu spustí intenzivní psychologické peklo, ve kterém Robert De Niro a Christopher Walken názorně ukazují, jak se drolí duše v momentech, kdy kolem nich mizí všechno lidské. Lovec jelenů je mistrovské dílo s bravurně využitou obří stopáží, posvěcené zaslouženými pěti Oscary i pro nej film a režii. (Cival)

Správná posádka (1983)

Režie: Philip Kaufmann
Stopáž: 193 minut
Poznávácí znamení: První krůčky amerického vesmírného programu
VIM? Na film už před 15 lety vzpomínal Shushika
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Pořád nejlepší film o dobývání vesmíru.
Vytáhni v hospodě: O hudbu k filmu se měl postarat slavný John Barry, ale nakonec to nedopadlo. Prý nemohl vůbec pochopit, co po něm režisér chce a já se pokusím přeložit následující větu náročného režiséra co nejpřesněji: „Měla by (hudba) znít, jako když jde člověk po poušti, uvidí kaktus, položí na něj nohu a kaktus skrze ní prostě začne růst“. O hudbu se nakonec postaral Bill Conti, který podle všeho zvláštně rostoucím kaktusům rozuměl lépe.

Osamocený režijní vrchol Philipa Kaufmana o vzniku vesmírného programu Mercury je velkolepou historickou lekcí, u které vám čas uteče jako písek mezi prsty. Skvělí herci, mistrovská kamera, fantastická hudba Billa Contiho. Ale musíte být samozřejmě trochu investovaní do letců s ocelovými ptáky a koulemi tak obřími, že si dovolí být těmi prvními, kdo opustí pohodlí matičky Země. Jejich představování Kaufman věnuje hodně času. Tolik, že se toho odlepení od rodné hroudy ne a ne dočkat. Pečlivé prokreslení charakterů však v druhé půli vyplácí dividendy. Kaufman navíc v na první pohled vyloženě chlapském filmu myslí i na manželky a dává ději tolik potřebný kotrapunkt.

Díky tomu je Správná posádka nejen dlouhá, ale hlavně fascinující. Je to ten druh filmu, ve kterém si lebedíte, a jeho rozvážné tempo plné technických, politických i personálních zvratů, vám buď sedne nebo nesedne. Znám pár lidí, co ten film nikdy nedokoukali. A pár, kteří na něj nábožně zírají rok za rokem. A vždy v něm nebo v sobě objeví něco nového. Hardcore vesmírných filmů jsme tu od té doby měli hodně, ale žádný se měřítkem a snahou ukázat život astronautů bez příkras Kaufmanovu veledílu ani nepřiblížil. A dost možná to tak zůstane, protože ani trilión pixelů nebo znalosti o nejzažších koutech vesmíru nenahradí tu chemii, která visela ve vzduchu, když se na place sešli Shepard, Glenn, Quaid a Harris. Téhle správné posádce zasalutujete kdykoliv. (imf)