Ben Hur (1959)

Režie: William Wyler
Stopáž: 212 minut
Poznávácí znamení: Legendární závod koňských spřežení
VIM? Jasně
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Totální klasika, která ohromuje příběhem i měřítkem.
Vytáhni v hospodě: Perfekcionista Wyler asi nebyl zrovna sdílným pánem za kamerou. Charlton Heston později vzpomínal, jak ho režisér nutil několikrát opakovat jednoduchou scénu, kdy prochází pokojem. Po osmém repete se herec osmělil a zeptal se, co dělá špatně. Dostalo se mu odpovědi, že dobrý byl jenom první pokus, kdy Heston cestou přes místnost kopnul do hrnce a ozval se při tom zvuk. Herec si však myslel, že to kopnutí je špatně a v dalších záběrech se mu schválně vyhýbal. Něco mi říká, že by si Wyler hodně rozuměl se Stanley Kubrickem.

Nebudu vám lhát, to že má Ben Hur tři hodiny si asi všimnete, protože některé dialogové scény kličkují tak okázale, že budete pokukovat po dveřích od záchoda. Jenže Wyler se vždycky vytasí s nějakou epickou a mistrně zfilmovanou scénou úplně odnikud, takže pochybuju, že tenhle film spustíte z očí, nebo ho snad budete chtít v půlce vypnout a jít vařit zelňačku. Ne, Ben Hur má i po šedesáti letech punc starosvětského Hollywoodu a rukodělných kulis a řešení. Charlton Heston tu nastolí tolik pravidel, že nemusíte zrovna koukat na Scottova Gladiátora, abyste se mlátili do čela, z fleku bych dokázal vyjmenovat deset dalších filmů o pomstě a útrapách, které si z Bena Hura nepokrytě půjčují. Dělají to tak dobře, že často samy vystoupaly do síně slávy, ale co naplat, král je jenom jeden.

Námořní bitva a závody v aréně, to jsou nepochybné vrcholy, ale on vlastně stačí libovolný kamerový švenk po detailních kulisách, doprovázený majestátní hudbou, nebo kamera, co sečká na záhybech Hestonovy tváře, a vy máte pocit, že jste svědky něčeho magického. Celé tři hodiny bude filmový fanoušek žasnout a pokud možno na co největší obrazovce a v restaurované verzi s vysokým rozlišením zkoumat, co všechno v roce 1959 měli zmáknuté. Tohle není otrocký tříhodinový dějepis, nebo takové to nucené odškrtávání klasik z IMDb. Tady pochopíte, jak se staví základy nejen žánru, ale i filmového vyprávění. Věřte, že takhle stráveného odpoledne litovat rozhodně nebudete. (imf)

Spartakus (1960)

Režie: Stanley Kubrick
Stopáž: 197 minut
Poznávácí znamení: Kirk Douglas není ničí otrok
VIM? Zatím ne, ale je blíže, než si myslíte…
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Méně provařený Kubrick s legendárním koncem.
Vytáhni v hospodě: Stanley Kubrick byl génius, ale málokdo s ním na place vycházel. To bezesporu platí i pro hvězdného Kirka Douglase, který měl sice s režisérem dobrou zkušenost při natáčení Stezek slávy, ale po skončení útrpně dlouhého natáčení Spartaka se nechal slyšet, že s Kubrickem už nikdy pracovat nebude. Režisér svůj film nikdy neměl rád, protože ho dělal tak trochu na zakázku a nemohl třeba vůbec mluvit do scénáře, který byl podle něj hloupý.

První velký film Stanleyho Kubricka přinesl rozepře s Kirkem Douglasem, který pak slavnému režisérovi do smrti nemohl přijít na jméno. Kubrickovo obrazoborectví a ohýbání žánrových konvencí šlo totiž přímo proti Douglasově snaze o klasický hrdinský epos. Sandálové velkofilmy byly na svém vrcholu a tahle zaběhlá hollywoodská hvězda si chtěla také ukousnout svůj kousek chutného megalomanského koláče. Spartakus byl tak jediným filmem, v němž byl Kubrick pouze kolečkem v soukolí, jimž otáčel někdo jiný – a nelíbilo se mu to takovým způsobem, že do téhle řeky už nikdy znovu nevstoupil.

Nám však z tohoto kreativního zápolení zůstal historický epos, který svým měřítkem a řadou ikonických scén nepřestává fascinovat ani dnes. Vykreslení Říma jako místa morálního úpadku a verbálních potyček honorace, která se nestará o problémy obyčejných lidí, je v přímém kontrastu s, ehm, proletářskou revolucí, jíž je Spartakus zvěstovatelem. Jednoduchý, ale funkční scénář perzekvovaného Daltona Trumba zdůrazňuje důležitost boje za svobodu jednotlivce i snahu vymanit se z područí systému založeného na vzájemné nedůvěře a všudypřítomné hrozbě zrady. Spartakem prostě v dětství chtěl být každý a kdo říká, že ne, tak si mručí „Já jsem Spartakus“ dodnes! (Rimsy)

Lawrence z Arábie (1962)

Režie: David Lean
Stopáž: 216 minut
Poznávácí znamení: Arabská poušť nikdy nebyla zajímavější
VIM? Že se ptáte
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Fenomenální dobová freska, která zásadně ovlivnila nejen Star Wars a Indiana Jonese.
Vytáhni v hospodě: Jeden z vůbec nejoblíbenějších filmů Stevena Spielberga. Režisér vzpomíná, že byl jednu dobu epickým majstrštykem tak posedlý, že kromě návštěv kina si pořád dokola pouštěl skvělý soundtrack Maurice Jarreho. Jeho krásně nadšené povídání o Lawrencovi z Arábie si pusťte zde

Když se řekne epický tříhodinový velkofilm, spoustu lidí asi jako první napadne Pán prstenů. A ještě aby ne, ostatně za moment tu na něj narazíte – jenže dávno předtím, než se Peteru Jacksonovi podařilo převést na plátna kin slavnou tolkienovskou fantasy, natočil režisér David Lean historický epos o slavném dobrodruhovi a válečníkovi Lawrenci z Arábie, který celého Pána prstenů a plno dalších velkofilmů inspiroval. Ostatně byl za své kvality taky oceněn sedmi Oscary a dodnes se těší pověsti jednoho z nejlepších filmů vůbec.

Děj se točí okolo britského důstojníka Lawrence, který za první světové války sloužil v Arábii. A tam se mu povedlo něco neskutečného – sjednotil jednotlivé arabské kmeny proti Turkům, vyvinul účinnou strategii a zasadil se o jedno z nejslavnějších vojenských tažení všech dob. A tohle všechno je v dlouhatánském filmu zpracováno tak, že vám z toho, zejména u té restaurované 4K verze, bude přecházet dech. Od záběrů na písečné duny, přes bitevní vřavy, až po detaily na unavené, avšak odhodlané tváře skvělých herců, Lawrence z Arábie je jedna velká filmová jízda, kterou by si měl každý dopřát nejen aspoň jednou za život, ale aspoň jednou ročně. (do_Od)

Doktor Živago (1965)

Režie: David Lean
Stopáž: 197 minut
Poznávácí znamení: Alec Guinness vážně nebyl jenom Obi-Wan a Lara nebyla jenom Croft
VIM? Bohužel na film ještě nepřišla řada
KarelR se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Neviděl jsem a stydím se za to.
Vytáhni v hospodě: Studio prý v jednu chvíli uvažovalo o Seanu Connerym do hlavní role Jurije Živaga, ale nakonec herci ani neposlali nabídku, která se neodmítá. Kamerové zkoušky absolvoval Michael Caine, ale role mu podle jeho slov příliš nesedla a režisérovi raději doporučil Omara Sharifa. Ten byl z nabídky na hlavní roli nadšený a neváhal si před začátkem natáčení oholit hlavu a celou dobu nosil paruku.

Snad nikdo v historii Hollywoodu nedokázal točit epické filmy takovým způsobem jako David Lean. Most přes řeku Kwai nebo Lawrence z Arábie zůstávají v tomhle směru dodnes nepřekonané a Doktor Živago se jim bez problémů vyrovná. I když jde do velké míry o hodně intimní a komorní příběh a stejně prostoru v něm dostává revoluce, která změnila svět, i jeden úplně obyčejný doktor, jenž stejně jako miliony dalších lidí skončil semletý dějinami. Román Borise Pasternaka neměli soudruzi v Sovětském svazu zrovna rádi a vlastně se tomu moc nedivím. Příběh Doktora Živaga totiž ukazuje jednu nepříjemnou starou pravdu. Lidi umí být pořádné svině. A ti, co se schovávají za velké myšlenky, jsou obvykle svině největší.

Lean tu stejným dílem předkládá před diváky smutný milostný příběh, který se točí okolo doktora Živaga, jeho manželky a nevlastní sestry Toni a krásné Lary, jejíž manžel zemřel během první světové války. Zároveň je to však i příběh Ruska v době, kdy se hroutily staré pořádky a místo cara začali vládnout revolucionáři. Velké myšlenky byly důležitější než malí lidé, ale právě malí lidé jako Živago, Lara a Toňa, kteří chtěli prostě jen žít, trpěli nejvíc. Lean tu podobně jako v Lawrencovi z Arábie kombinuje velkolepé záběry (už jen úvod u přehrady je úchvatný) s dramatickými osudy lidí, kteří nemohou mít svůj život úplně ve svých rukou. Živago je strhující, když chce být velkolepou historickou podívanou i malým tragickým milostným příběhem. A chce, a především dovede, toho říct tolik, že jsem po těch téměř dvou stech minutách měl pocit, že by to klidně mohlo mít ještě o hodinu víc. (Mr. Hlad)