Cesta do fantazie

Rozpočet: 19
Celkové tržby ze světových kin: 355,5
Poznávací znamení: Mladé japonské děvče zachraňuje rodiče - prasata
KarelR krátce vzpomíná: Neviděl jsem a stydím se za to.
Vytáhni v hospodě: Film vydělal 200 milionů dolarů ještě předtím, než se anglicky nadabovaný podíval do amerických kin. To bylo poprvé v historii, kdy se něco takového stalo. V Japonsku vydělala Cesta do fantazie v kinech více než 30 miliard jenů (300+ milionů dolarů) a dlouhých 19 let byla nejvýdělečnějším japonským filmem vůbec. Teprve před pár dny jí překonal Demon Slayer, o kterém jsem psal již zde .

Můj první Mijazaki, ke kterému mě kdysi dokopala recenze Franty Fuky v Cinemě. Naočkovaný jednoduššími animáky hollywoodské provenience jsem s otevřenou pusou hltal cestu Chihiro do (její?) fantazie, během které musí s pomocí prince/draka Haku oblafnout čarodějnici s velkou hlavou a zachránit transformované rodiče. Nádherná animace si podává ruku s pohádkovým příběhem, jemuž vůbec neškodí zasazení do japonských reálií. Kdepak, Mijazaki byl pán a povodil si za ruku diváky po celém světě a nedal jim vydechnout od úvodního klavírního vybrnkávání mistr Hisaishiho až do samotného závěru na správně straně tunelu. Dnes už ve filmu přece jenom vidím pomalejší pasáže a Studio Ghibli dokázalo být (nejenom díky Princezně Mononoke) ještě lepší, ale to je fuk. Cesta do fantazie je výjimečný a inspirativní animovaný film, jenž bych z fleku doporučil jak svému synovci, tak dědovi. Takže pane Mijazaki, sem s tím Kimitachim, na kterém pracujete už od roku 2016. Mám od vás už nakoukáno fakticky vše a chci víc. (TedGeorge) 

Mulholland Drive

Rozpočet: 15
Celkové tržby ze světových kin: 20,1
Poznávací znamení: Lynchův majstrštyk s velmi kvalitní erotikou
KarelR krátce vzpomíná: Asi nejlepší lynchovský mindfuck s jednou z nejděsivějších lekaček všech dob.
Vytáhni v hospodě: Lynch původně plánoval Mulholland Drive jako televizní seriál a už v roce 1999 natočil pilot s (na tu dobu relativně vysokým) rozpočtem 8 milionů dolarů. Následně se nepohodl se studiem ABC a seriál byl nějakou dobu u ledu. Francouzské Studio Canal mu po roce 2000 nabídlo, aby se k již natočenému materiálu vrátil a udělal z toho film. Lynchovi se moc nechtělo i kvůli tomu, že mezitím byly zničeny všechny kulisy, kostýmy atd. Později se však vyjádřil v tom smyslu, že to bylo vlastně dobře, protože mohl uvažovat „jinak“ a filmu to prospělo. Jen tak mimochodem, znovu odstartovat natáčení stálo dalších 7 mega.

Zatím poslední celovečerní režijní počin Inland Empire byl už pro leckoho trochu silné kafe, ale předchozí lynchovina Mulholland Drive z roku 2001 byla jednoznačnou trefou do černého. Sám David Lynch i řada lidí z jeho okolí kolem tohohle nezařaditelného díla budovali auru čehosi neprostupného – ať už prostřednictvím podivného desatera tipů k interpretaci či okolnostmi vzniku, jelikož se původně mělo jednat o pilotní díl seriálu. Lynch se však s produkčními zmatky popasoval s elegancí sobě vlastní a dokázal velmi nesourodý materiál vtěsnat do podivného, provokujícího snímku, v němž si každý může najít to své. Psychoanalytické interpretace jsou tak stejně validní jako vyargumentované vyjádření k rozpadu hollywoodského snu a sexuálnímu pozadí filmového průmyslu. Nakonec neexistuje důvod, proč by tyhle výklady nemohly existovat vedle sebe. Příběh s mladou Naomi Watts, která se snaží naplnit svůj americký sen, umožňuje vše. Zároveň je audiovizuálně opojný, inspirativně proměnlivý v nabízených perspektivách a pro zaryté lynchovce nabízející dostatek twinpeaksovského génia loci i mysteriózní temnoty duše. Co chtít víc? (Rimsy) 

Čistá duše

Rozpočet: 58
Celkové tržby ze světových kin: 316,8
Poznávací znamení: Geniální matematik bojuje se Sověty a svým mozkem
KarelR krátce vzpomíná: O rok starší Gladiátor a o dva roky mladší Master & Commander jsou lepší, ale i tenhle Crowe je vybroušená filmová paráda.
Vytáhni v hospodě: Film byl z velké části točený chronologicky, aby se Russel Crowe mohl lépe položit do své role. Crowe mimochodem zpočátku vůbec nechtěl potkat předobraz své postavy, Johna Nashe. Ten mu však nedal moc na vybranou, protože se hned první den natáčení objevil na place. Crowe později vzpomínal, jak při jednom setkání s legendárním matematikem řešil Nash snad 15 minut, jestli si dát kafe nebo čaj. Ke konci filmu se dočkáte podobné scény.

Je to samozřejmě v zásadě blbost. Takhle extrémně romantizované vykreslení schizofrenie je možné skutečně jen skrze hollywoodské pozlátko, v jakékoli jiné kinematografii by výsledek působil směšně. Ron Howard se zde však vybičoval k jednomu ze svých vrcholů a dokázal ze střípku reality vykřesat hluboce lidské pohádkové drama, které v první dekádě třetího tisíciletí na Oscarech tak frčely. Čistou duši můžeme zařadit mezi jakési shawshankovské filmy – pro málokoho se jedná o nejoblíbenější film, přesto je v něm všechno natolik v pořádku, že je těžké ho ohodnotit hůře než jako velmi nadprůměrné dílo. Howard společně s Deakinsem, Hornerem a samozřejmě především Crowem a Connelly vytvořili pečlivě vysoustružený kus, jenž při večerním přepínání programů snadno dokoukáte. A to je koneckonců podstatná kvalita, kterou je potřeba ocenit. Ale věrohodný obrázek o schizofrenii si (navzdory některým podařeným detailům) z oscarového dramatu raději neberte. (Rimsy) 

Moulin Rouge

Rozpočet: 50
Celkové tržby ze světových kin: 184,9
Poznávací znamení: Kurtizány umí zpívat, britští floutci psát a Baz Luhrmann je král
KarelR krátce vzpomíná: Unikátní muzikálový uragán, který chudák Baz Luhrmann už nikdy nepřekonal a asi ani nepřekoná.
Vytáhni v hospodě: Cat Stevens kdysi napsal mojí oblíbenou písničku Father and Son, kterou bude mladší generace čtenářů MovieZone znát především díky závěrečnému vesmírnému all star funusu ve Strážcích Galaxie 2. Song měl očividně rád i Baz Luhrmann, protože ho chtěl použít už na začátku Moulin Rouge. Film totiž neměl začínat příjezdem Christiana do Paříže, ale scénou v Anglii – v kanceláří jeho otce. Právě po této scéně se měla postava hraná Ewanem McGregorem rozhodnout opustit domovinu. Proč Cat Stevens použití písně nepovolil? Protože už v sedmdesátých letech konvertoval k Islámu a sexuální scény ve filmu nebyly v souladu s jeho vírou.

Nesmrtelná láska, která i po dvaceti letech tepe neuvěřitelnou intenzitou. Nestihnul jsem MovieZone projekci v Aeru, ale s Civalem jsme si nad Moulin Rouge nedávno podebatovali a zjistili jsme, že film ani po letech nepřišel o nic ze svého kouzla. Australský impresário Baz Luhrmann si bral inspiraci odevšad a v Moulin Rouge se vodopád jeho nápadů tříští o nadšené publikum, jež hltá tu exotickou paletu, stovky kostýmů, desítky písniček v moderních tanečních variacích a charismatické herce, kteří tentokrát - světe div se - umí zpívat i tančit. Moulin Rouge je neuvěřitelná jízda zrychlující s každou zatáčkou.

Osudový příběh jednoho hocha, který v nočním kabaretu Harolda Zidlera potká osudovou Satine, se mohl na přelomu století odehrát jedině v pařížském Montmartru. Střet dvou světů však evokuje Luhrmannův předchozí snímek, Romeo a Julie, jen částečně. Moulin Rouge vás hned od první minuty vezme mezi pařížské bohémy a roztočí vás do rytmu tak, že si budete přát, aby písnička, na kterou tančíte nikdy neskončila. Neuvěřitelně ambiciózní produkce přešvihla rozpočet i všechny termíny, ale někdy holt musíte porušit pravidla, aby vzniklo něco magického. I bezmála dvacet let po premiéře je Moulin Rouge etalonem mezi filmovými muzikály a filmem, z něhož tryská živá voda. Míza, která vás nabije chutí do života a nabídne vám nové horizonty. (imf)