Byl to blockbuster, který měl spasit letošní strastiplnou sezónu, zachránit Vánoce, filmožrouty, i znuděné kritiky, kteří sotva zvládli ustát Clooneyho předražený sci-fi biják od Netflixu. Nakonec ale očekávané pokračování Wonder Woman tentokrát zasazené do roku 1984 nezvládlo v zásadě nic z výše uvedeného, a naopak nás přivedlo ještě do větší deprese. Nebo teda alespoň většinu z nás. No, čtěte dál:

Jak to vidí Cival:

Za ty roky už jsem zapomněl, jak moc mě první Wonder Woman trápila v kině, dvojka mi to ale rychle připomněla. Pokud bude chtít zas někdo mlátit Marvel po hlavě "vyspělými a dospělejšími komiksárnami od DC", ať si pustí tenhle nový trumf... a pomlčí. Protože takhle naivní a infantilní blockbuster bych v roce 2020 vážně nečekal. 

Barvičky nevadí, právě naopak, ale osmdesátkové podání je fakt cheesy a těžko jsem se bránil pocitu, že sleduju jen genderově překlopený sequel Supermana. Zrychlené sprintování někde jinde než u Ježka Sonica? Fascinující...  Film má solidní tempo i při šílené stopáži, hodně si pomáhá mocnou Zimmerovou hudbou (jako doping je tu i hudba ze Sunshine), celé je to ale fakt prvoplánová oddychovka a takový ten klasický komiksový blockbuster první generace. Osmdesátkový výplach s krásnou tvářičkou, která je na tom herecky o level líp než minule (ale ty akční gesta jsou furt srandovní) a vizuálně taky o úroveň výš, nemá jako spása letošního filmového roku nárok. A Patty Jenkins zachrání Star Wars asi tak jako já českou metalovou scénu.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Kdybych už nikdy v životě neviděl žádný film od Patty Jenkins,vůbec by mi to nevadilo. Ne že bych se na její Wonder Woman 1984 nějak extra těšil nebo se řadil k velkým fandům jedničky, ale ty dvě a půl hodiny s Gal Gadot mi ubíhaly stejně rychle jako třeba třicetiletá válka. A jsem přesvědčený, že za to může režisérka, která prostě blockbustery a akční filmy nezvládá. WW1984 má extrémně přepálenou stopáž a bohužel většinu z ní tvoří naprosto bezvýznamná vata. Zasazení do osmdesátých let mi moc nedávalo smysl a film by se mohl odehrávat téměř kdykoliv před Batman vs. Superman. Prakticky nic se tu neděje a když už dojde na akci, je přinejlepším průměrná. Jediné světlejší momenty jsou romantické scény, ve kterých se film může opřít o Chrise Pinea.

Největší problémale vidím v tom, že Jenkins chtěla očividně natočit něco, co by připomínalo prvního a druhého Supermana. Tedy naivní komiksovku s jednoduchou zápletkou, snadno rozlišitelným dobrem a zlem a spoustou naděje a optimismu. Nic proti tomu. Jenomže výsledek připomíná spíš Supermana 3 a 4, což fakt nejsou dobré filmy. Celkově Wonder Woman 1984 nepůsobí jako velkofilm z roku 2020, ale jako něco, co vzniklo dva roky před prvním Iron Manem, kdy v Hollywoodu pořád ještě nikdo moc nevěděl, jak zacházet s komiksovými hrdiny a hrdinkami a celý superhrdinský žánr se ještě hledal. A ne, nemyslím to jako pochvalu za oldschool přístup. Jenkins jednoduše natočila ne starosvětský film, ale film, který působí extrémně staře. Krom hezkých kostýmů a výpravy vlastně moc nevím, co na něm chválit a proč bych ho měl komukoliv doporučit.

Jak to vidí Spooner:

Komiksová bída s nouzí. Už jednička pro mě nebyla žádným veledílem a kdykoliv si vzpomenu na směšné akční finále, je mi do breku. Pořád ale měla aspoň hezkou sekvenci v zákopech a snažila se o pár zajímavých motivů. Ve Wonder Woman 1984 ale není vůbec nic. Dokážu ještě pochopit stupidní zápletku jak z naivních komiksovek 80. let a snahu přiblížit se atmosféře tehdejších žánrovek. Jenže Jenkins s tím vůbec neumí pracovat. Osmdesátková atmosféra je příšerně líná a nenápaditá, humor zde (stejně jako v jedničce) vůbec nefunguje a pokusy dát postavám nějakou hloubku zde v mixu s cheesy příběhem působí dosti kontraproduktivně a legračně. A hlavně se to celé bere zbytečně vážně a chybí tomu ten správný nadhled.

Mezi Gal Gadot a Pinem to sice stále jiskří, Kristen Wiig je však coby záporačka k smíchu ještě před crossoverem s Cats a Pedro Pascal se někde v půlce rozhodl, že už na to kašle a bude radši zkoušet, jak moc dokáže přehrávat. Akce je pak málo a v některých momentech to vypadá až nečekaně lacině. Patty Jenkins na to prostě nemá a místo pocty tehdejším komiksovkám a zábavné popcornovky nám servíruje nechtěně směšnou banalitu s infantilními dialogy či rádoby moudry, z nichž jsem měl v závěrečné třetině už opravdový bolehlav. Jedna z nejnudnějších a nejzbytečnějších žánrovek posledních pěti let.

Jak to vidí do_Od:

Za mě spokojenost. Záměrně donnerovsky pojatá komiksárna s odkazováním jak na klasické Supermany, tak i původní komiksy, do toho znovu příjemná romantická linka mezi Gadot a Pinem a dvě nebo tři vyloženě fajn scény (první let mě skoro až nadchnul) způsobily, že mi film utekl, nestihl mě ani chvíli nudit, a po finále jsem si říkal, že mi to vlastně jako tečka k letošní filmové sezóně bohatě stačí. Film není ani zdaleka perfektní, opět jsou tu problematičtí záporáci (prostě nejsou dobří, byť mi přišly herecké výkony Wiig i Pascala cajk - se samotnými motivacemi a činy postav už to bylo horší), zápletka by snesla atraktivnější řešení a kdyby se ubralo na laskavých řečech okolo, asi bych se nezlobil.

Kolem a kolem ale vcelku chápu, proč zahraniční kritici pějí ódy, i proč to nemá šanci u moderních diváků příliš uspět. Film je tak staromilsky naivní a jednoduchý ve své podstatě i v tom, co chce na konci říct, že bude pro mnohé těžké ho byť jen dokoukat, pakliže si ale budete chtít odpočinout od komplexnosti dnešního světa, užít si dobrodružnou romantickou komedii se sympatickým obsazením a alespoň na sklonku roku zapomenout na to, co se děje tam venku, je to de facto ideální podívaná. A není k ní ani třeba nakoukat dvacet dalších filmů.