Volání Cthulhu (2006)
H.P. Lovecraft je hororová spisovateľská legenda. Preto je prekvapivé, že podľa jeho prác existuje tak málo filmov. A ešte menej kvalitných. Preto treba mať radosť z každej maličkosti. Najmä ak je takto zaujímavá. Volanie Cthulhu je amatérsky film skupiny nadšencov, no vôbec to nevadí. Zvolili si totiž zaujímavú štylizáciu. A tou je nemý film. So všetkým, čo k tomu patrí. Celý čas sa teda ide bez slov, s medzititulkami a je to čiernobiele. Ale neľakajte sa. Má málinko cez trištvrte hodinu. Príbeh mladého vedca, ktorý sa vydá na základe zápiskov po stopách božského kultu (čitatelia vedia) je tým pádom mimoriadne svižný. Buduje krásnu atmosféru a vedia si ho užiť aj diváci, nemej kinematografii neholdujúci.

Je milé sledovať, ako sa takmer bez rozpočtu podarilo zhmotniť temné vízie autora. Navyše tvorcovia v závere vytasia niekoľko pasáží blížiacich sa k splneným snom fanúšikov žánrového klasika. Škoda, že režisér Andrew Leman nemá vo filmografii ďalší kúsok. Bolo by zaujímavé sledovať, kam by jeho kariéra nasledovala. Nebojte sa, že to je nemé a čiernobiele, a skúste opäť niečo trochu iné. Nepôjde o film, ktorý zmení váš život. Sem tam predsa len cítiť istú neskúsenosť a keby išlo o dobový zárez z 30. rokov, našli by sa omnoho lepšie počiny. Ponúkne ale príjemnú alternatívu k tomu, na čo sa dnes bežte pozeráte. Rottentomatoes hlási 100% kladných recenzií, takže smelo do toho. (pepo)

Jeho dům (2020)
Dlouho jsem uvažoval, jestli jít vstříc mainstreamu a z netflixovských hororových novinek doporučit docela povedené a poslední dny hypeované španělské Hlasy, nebo spíše pár týdnů starý Jeho dům. Vítěze už znáte a byl bych velmi nerad, kdyby se v diskuzi našel někdo, kdo by mi za zařazení hororového příběhu dvou afrických emigrantů vyhuboval. Současný csfd „plebs průměr“ 56 % je nespravedlivě nízký, ale jsem dalek toho vyvozovat z podprůměrného hodnocení nějaké laciné soudy o xenofobnosti krajanů. Budu prostě jenom předpokládat, že se většině lidem drama/horor nelíbil tolik, jako mně. Mrzí mě to každopádně fest.

Jeho dům je totiž kvalitka, která nesází jenom na pár (mezi námi – velmi povedených) lekaček a pečlivě budovanou atmosféru. Kdepak, sledujeme originální hororové drama o partnerech, které z jejich zoufalství vysvobodila bývalá koloniální mocnost Velká Británie, a oni jsou vděční za šváby prolezlý barák na periferii. Co na tom, že tam kromě odporného hmyzu straší. Je to jejich domov a oni se ho jen tak nevzdají. Jeho dům umně míchá jednu rodinnou tragédii s duchařinou, v druhé půlce docela hezky překvapí a na závěr donutí k zamyšlení i náhodné kolemjdoucí a bezesporu primitivní fanoušky té úplně nejlacinější tuzemské hudební skupiny. Ne, nemyslím Kryštofy. (TedGeorge)

The Mortuary Collection (2019)
Další relativně nový horor, který sazí na několik zdánlivě nesouvisejících příběhů? Ano a znovu zvedám palec nahoru a doporučuji kudy chodím. Na první pohled Mortuary Collection působí dojmem, jako kdyby jí natočil Tim Burton, a svojí stylizací spíše vábí mladší publikum, jemuž není možné nabízet psychický teror a gore, z něhož by méně zkušené obecenstvo vrhalo. Ale to je opravdu jenom ten úplně první pohled. Starý, unavený a divný správce pohřebního ústavu (výborný Clancy Brown, kterého si možná pamatujte jako drsného dozorce z věznice Shawshank) už nějaký ten pátek hledá pomoc s robotou. Jednoho dne se na prahu „jeho“ domu zjeví mladá a zvědavá Sam. Ta by možná měla o práci zájem, ale po americkém Koprfinglovi chce nejdříve pár tučných hororových historek od fochu.

The Mortuary Collection mate tělem a divák je skoro až nepřipravený, když režisér Ryan Spindell zařadí další rychlost a povolí stavidla filmové krve. Bát se sice nebudete, ale brutálně vypointované příběhy mířící k přesnému závěru vás nenechají chladnými. A mohu vám zaručit, že když už nic jiného, tak po zhlédnutí si budete dávat setsakra velký pozor na všechny mlýnky v kuchyni. Málem bych zapomněl pochválit herečku Caitlin Custer, o níž jsem v souvislosti s právě doporučovaným hororem slyšel poprvé a pevně doufám, že ne naposledy. Její odvážná Sam se vám zaryje pod kůži. (TedGeorge)

Neviňátka (1961)
Milujem dopĺňanie filmového vzdelania a prehrabávanie sa rôznymi encyklopédiami. Občas totiž vyskočí nadčasová pecka, ktorá ma odpáli. A nie iba mňa. Tvrdí to Martin Scorsese a tvrdím to aj ja. Neviniatka sú jedným z najlepších hororov histórie. Boli totiž časy, keď sa žánrová kvalita nemerala množstvom ľakačiek. Dej rozpráva príbeh guvernantky, ktorá má pocit, že ňou opatrované deti posadli duchovia služobníctva domu, kde sa film odohráva.Východisková situácia je síce tradičná, no spracovanie je absolútne špičkové. Tradičnej konfekciu o strašidelných domov prevyšuje takmer vo všetkých aspektoch. Od formy po obsah. Úžasná práca so zvukom aj kamerou krásne vtiahnu. Dej je nejednoznačný a môže vyvolávať rôzne interpretácie. Má to presah, vysoký index „zimomriavkovosti” a čerešničkou na torte je vynikajúce finále.

Preto je škoda, že sa na tento klenot časom zabudlo a poznajú ho iba najskalnejší fandovia. Sú samozrejme chvíle, keď sa pripomenie rok vzniku. Podobných momentov je však minimum a starne to omnoho krajšie než väčšina iných (a slávnejších) spriaznených klasík. Zo starej éry tak patrí tento kúsok k absolútnym vrcholom a je stále veľmi dobre pozerateľný a napínavý aj dnes. Potešujúce takisto je, že od hollywoodskej produkcie sa s napätím a príbehom pracuje trošičku inak. Britská škola funguje podľa trochu iných pravidiel a okrem strachu doluje takisto emócie a dáva priestor aj na rozmýšľanie. Pokiaľ máte radi silnú atmosféru, krásne vygradovaný príbeh a parádne remeslo, skúste túto starinu. (pepo)