Mongtajoo, 2013, r. Geun-seop Jeong
Korejský thriller Mongtajoo má anglický distribuční název Montage a kdyby se snad někdy dočkal nějaké české VOD premiéry, skoro bych si dovedl představit název „Mozaika“. Něco k příběhu? Je pěkně zamotaný, ale na začátku se bude orientovat ještě každý. Před patnácti lety unesli malou Suh-jin a nikdo jí od té doby už neviděl. S tím se kromě zoufalé matky odmítá smířit i detektiv Oh, který kdysi případ vyšetřoval a dodnes ho budí ve snech. Zbývá posledních pár dní do chvíle, než bude podle korejského zákona případ promlčený. Detektiv se naposledy jede podívat na místo činu a zjistí, že…

Montage je hodně korejská. To znamená chvílemi přehnaně dlouhá (minimálně 20 minut se vystřihnout mohlo), chvílemi příliš melancholická a na závěr trochu překombinovaná. Ale co se dá dělat, v Hollywoodu a Evropě kvalitních „únosových“ filmů opravdu moc nevzniká a já vám garantuji, že už po deseti minutách si začnete tvořit svoje vlastní (špatné) teorie, jak to celé bylo. Do toho jedna honička za druhou, klasicky pitoreskní a až na výjimku hloupí korejští policajti a ve druhé polovině opravdu velmi nešťastné zpomalení, které z thrilleru udělá spíše drama a nejednoho diváka naštve. Nic to však nemění na tom, že minimálně fanoušci thrillerů, kde hlavní roli hraje únos a předávání výkupného, nemohou korejskou žánrovku vynechat. (TedGeorge)

Big Bad Wolves, r. 2013, r. Aharon Keshales, Navot Papushado
O izraelském thrilleru Big Bad Wolves jste možná slyšeli v souvislosti s tím, že ho Quentin Tarantino umístil na svůj seznam nejlepších filmů roku 2013. A mě osobně to vůbec nepřekvapuje, protože tahle pecka má k jeho kouskům dost blízko. Nejen tím, že je hodně brutální a chytrá, ale hlavně proto, že se její tvůrci nebojí otáčet žánrová pravidla naruby a divák nemá obvykle tušení, co se stane v dalších pěti minutách. A o co jde? O pomstu. Krvavou a ošklivou, není však jisté, jestli oprávněnou. 

Kdosi totiž zabíjí malé holky a i když se policii povedlo chytit podezřelého, musela ho pustit. Podivínský učitel možná vrah je, jeho zatčení ovšem neproběhlo tak, jak mělo a on si zase užívá svobody, což se nelíbí dvěma mužům. Prvním je otec poslední oběti a druhým drsný policajt, co odmítá hrát podle pravidel. Ti tři se potkávají ve sklepě odlehlého domu. Učitel a pravděpodobný vrah je připoutaný k židli, zbylí dva vymýšlí, jak ho donutit k přiznání. A oba se brzy dostanou do bodu, kdy se musí rozhodnout, jestli překročí hranici, za kterou nechtěli nikdy jít. A krom toho jim občas na dveře zaklepe nečekaná návštěva. A víc vám neřekneme, protože ty zvraty fakt stojí za to. A Tarantino z toho musel být v sedmém nebi. (Mr. Hlad)

Případ SK1, 2014, r. Frédéric Tellier
Případ SK1 je chladné procedurální drama s příchutí thrilleru, které sleduje vývoj případu prvního francouzského (pařížského) sériového vraha usvědčeného pomocí metody DNA. V roce 1991 do Paříže přijíždí mladý a energický detektiv Charlie. Noví kolegové z oddělení si ho okamžitě oblíbí a začnou naslouchat jeho teoriím o propojení zdánlivě nesouvisejících vražd v jejich městě. Jenomže každá stopa se ukáže být lichou, roky utíkají a je třeba pracovat i na dalších případech, Charliemu se rozpadá osobní život a vrah pořád nikde. 

Nečekejte divoké honičky nočními ulicemi Paříže, šokující brutalitu a naspeedované pátrání po vrahovi. Očekávejte spíš pomalé a často frustrující budování složitého případu, kde detektiv spíše než s vrahem v kapuci bojuje s byrokracií a zkostnatělým policejním aparátem. Mně osobně trochu vadil fakt, že filmem se již od začátku prolíná samotný (pozdější) soudní proces s hlavním podezřelým a byť tento postup není v thrillerech a dramatech ničím neobvyklým, televizní režisér Frederic Tellier mohl scény ze soudní síně dávkovat přece jenom chytřeji. Divák tak bohužel není ani jednou překvapený a pokud to byl účel, tak trochu nešťastný. Za zhlédnutí však tahle francouzská kriminálka založená na pravdivých událostech rozhodně stojí. (TedGeorge) 

Vládce Paříže, 2018, r. Jean-François Richet
Když se řekne Vidocq, většina diváků si bohužel vybaví podivný mišmaš Fantom Paříže v hlavní roli s obtloustlým Gerardem Depardieu, jenž se skutečnou legendou zločinu a inovátorem policejních postupů neměl moc společného. Takový filmový odkaz si však legendární francouzský detektiv nezasloužil, a tak kvalitní francouzský režisér Jean-Francois Richet (Veřejný nepřítel č.1, slušný remake Přepadení 13. okrsku) ukecal Vincenta Cassella a pojali osobu Vidocqa úplně jinak. Neříkám, že správně, ale jinak. Hlavní představitel je zloděj na útěku z galejí. Nějaký ten pátek se skrývá v Paříži pod maskou obchodníka s tkaninami a nedělá nikde žádné problémy. Jednoho dne ho však dostihne minulost, je nucen spolupracovat s policií a výměnou za svou dočasnou svobodu pro ně jako neoficiální hlava pařížské policie vypátrat tu nejhorší kriminální pakáž.

To samozřejmě nemůže zvládnout sám a rozhodne se dát dohromady tým, kde hraje prim kapitán pátého regimentu Husarů a jeho syn, jedna krásná kapsářka (napište si někam jméno Frey Mavor) a tajemná baronka s tváří Olgy Kurylenko. Kvality Vládce Paříže už kdysi propálil Mr. Hlad v koronatipech – no teďka to potvrzuji i já a pokud se v té záplavě thrillerů nemůžete rozhodnout, který film pustit večer jako první, volte právě doporučovaný flák s Vincentem Casellem. Nebudete litovat. (TedGeorge)