KarelR

Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba (1999)

Nikdy nezapomenu, jak jsem na Skryté hrozbě poprvé zažil 3D zvuk. Stíhačky, které jsem slyšel letět kolem sebe (jen aby se vzápětí vynořily na velkém plátně), budu mít zaryté v paměti až do konce života.

Pán prstenů: Dvě věže (2002)

První Pán prstenů mě podivně minul, takže jsem do kina poprvé vyrazil až na dvojku. A to prosím hned dvakrát po sobě, což bylo snad poprvé a naposledy, co jsem si dal v kině double feature se stejným filmem.

Potomci lidí (2006)

Asi nejpamátnější kinovýprava MovieZone bandy, po níž jsme chodili noční Prahou a hádali se, jestli je adekvátní hodnocení 12/10 nebo 13/10. Dodnes si nejsem úplně jistý, na čem jsme se nakonec shodli.

Sunshine (2007)

Sunshine na Febiu bylo jednou z těch projekcí, kde se sešli „všichni“, jen aby se houfně odcházelo s pocitem, že je Danny Boyle absolutní bůh.

Transformers (2007)

Sobotní předpremiéra Transformers ve Slováči byla tak boží, že jsem hned další den utíkal na nedělní předpremiéru. Pak byla ještě jedna ve středu a od čtvrtka už jsem konečně mohl na Transformers chodit do kina normálně!

Hvězdný prach (2007)

Moje první novinářská projekce, po kterém jsem vylezl z kina šokovaný zjištěním, že film přeci jen může být lepší než kniha. Další příklady teď po mě ale nechtějte…

Iron Man (2008)

Po Spider-Manovi 3, Ghost Riderovi a Fantastické čtyřce 2 z roku 2007 to vypadalo, že je komiksový žánr v háji. Když jsem tedy šel na novinářskou nové marvelovky (uf) od režiséra Vánočního skřítka (uf) s vyšeptalým polokriminálníkem Downeym v hlavní roli (uf), vážně jsem nečekal, že mi vyrazí dech famózní zrod nové komiksové éry.

Mission: Impossible – Fallout (2018)

Už čtyřka a pětka Mission: Impossible byly v IMAXu absolutním svátkem. Vidět na obřím plátně šestku, u níž člověk neví, jestli je větší mazec skok z letadla, honička v Paříži nebo vrtulníkové finále, ale jednoduše nemělo chybu.

Avengers: Endgame (2019)

V dnešní době se člověku jen výjimečně poštěstí jít epický nový blockbuster a vůbec netušit, co se v něm bude dít. I díky téhle strategii jsem u Endgame tři hodiny sbíral čelist na podlaze.

Žhavé výstřely 2 (2019)

Byl jsem v kině na spoustě dobrých komedií, projekce dvojky Žhavých výstřelů v Aeru ale byla nepřekonatelná. Celý sál se hodinu a půl lámal smíchy takovým způsobem, že jsme nakonec byli rádi za titulky – z filmu totiž v podstatě nebylo slyšet ani slovo!